Olda CRZ - Loučení se Sabinou
16.Září 2009Olda CRZ – úterý 8.9.2009 19:30 – rozloučení se Sabinou.
Klub Kocour – restaurace u Kavalíra
Jak se rozloučit se zpěvákem, který chce skončit v kapele? Myslím, že mnohé slavnější kapely by se mohly přiučit. Skupina Olda CRZ připravila Sabině velký koncert v zahradní části Vysočanské restaurace u Kavalíra. Samotná zpěvačka byla zahrnuta kyticemi, což komentovala slovy „Já nevím, jak to ti slavíci dělají“. Na závěr ještě dostala profesionálně vytvořenou knihu v níž byly zpracovány fotky vzniknuvší za dobu Sabinina působení v kapele a mě osobně velice potěšila skutečnost, že v rubrice „Sabina a fanoušci“ jsem dvakrát objevil i povědomý obličej- tj. ten, který denně vídám v zrcadle…
Kapela sama o sobě nekončí – naopak ve druhé části koncertu ukázala směr, kterým se bude ubírat: pozvala na pódium svého nového člena – multiinstrumentalistu schopného zahrát na cokoliv. Bubnování na bonga dodalo tradičním písničkám poněkud exotičtější nádech a veliké oživení nastalo v okamžicích, kdy tento všeuměl stiskl svůj saxofon. Určitě bude zajímavé sledovat další cesty Olďáků.
Jak jsem již předesílal, ne všechno se povedlo úplně ideálně.
Něco působilo úsměvně. Kupříkladu nebohý zvukař, který umístěn hned vedle pódia sice nikomu nebránil ve výhledu, ale neměl nejmenší šanci slyšet, jak zní hudba z reproduktorů, takže co chvíli odbíhal do prostoru poslechnout si jak to vlastně nastavil. Lehký skluz koncertu byl tolerovatelný – basistka potřebovala ještě dokojit potomka a i Sabina dobíhala na podium s jazykem na vestě v okamžiku, kdy kapelník zahajoval koncert slovy „je přesně 19:30“. Pro hnidopichy podotýkám, že na mých hodinkách bylo v té době tři čtvrtě na osm…
Trochu bych se zastavil u délky koncertu. Od začátku bylo inzerováno, že půjde o nejdelší koncert v dějinách kapely. Co se týče pohledu na hodinky určitě – od prvního do posledního tónu uběhly dobře dvě hodiny. Problémem zůstává, že nešlo o čistý čas: dva půlhodinové bloky přeťala hodinová pauza. Upřímně řečeno, je to podobné, jako kdybych vyhlásil, že odehraji nejdelší fotbalový zápas v dějinách a potom bych se o zápis do knihy rekordů pokusil tím, že mezi dva běžné poločasy vložím pořádně dlouhou přestávku.
Dostáváme se k repertoáru. Už jsem stačil vypozorovat jednu věc: písničky téhle kapely nejsou takové, aby Vás zaujaly prvním poslechem. Je potřeba je mít naposlouchané. To není žádná vada, podobně je na tom mnoho kapel a myslím si, že to je i hlavní důvod toho, že druhé CD kapely Olda CRZ bylo kritiky přijato velice vlažně.
Mým problémem možná bylo, že tohle druhé CD jsem ještě neměl možnost slyšet, takže u písniček, které znám jsem se bavil, zatímco u novějších se moje mysl toulala nezaujata kdesi kolem.
Budu se opakovat tím, že podle mého názoru písničky Olďáků mají kvalitní texty i povedené melodie (které se jedna od druhé liší – nejsou lidově řečeno „na jedno brďo“), ale na větší zaujetí posluchačů jim chybí refrény. Nebo tedy ne přímo refrény, ale určitá vyvrcholení, místa v nichž by celá kapela zpívala naplno a která by se opakováním vryla do paměti posluchačů. Olďácké písničky mají refrény tiché, zpívané většinou dvojhlasně a pro mé hluché uši se tváří jako další sloky zpívané trochu jinou melodií. Jako by se členové kapely báli nabít obecenstvo energií naplno odzpívaným popěvkem.
Jak by zněl Poslední Kovboj Michala Tučného bez naplno odzpívaného „Tak přijíždí Poslední kovboj“, nebo Báječná ženská, kdyby bylo vypuštěno: „Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap…“ I geniální Bedna od whisky by dávno zapadla bez známého „Ta kopni do tý bedny… “ Tohle jsou místa, která zaujmou na první poslech – kolikrát se refrén ani neliší melodickou linkou, jenom intenzitou s jakou je zpíván…
V těchto úvahách mě utvrzuje i skutečnost, že sama kapela považuje za největší hit písničku „Skromná“, která sice nemá klasický refrén, ale vyvrcholením písničky, které si každý posluchač v souvislosti s touto písní vybaví je opakování konce každé sloky s výrazným „jsem totiž skromná-ááá-á …. atd“
Pro mě bylo o to nepochopitelnější, že se na play list nedostaly dvě písničky, které se dle mého názoru z předchozího odstavce vymykají a pro mě se díky tomu řadí k největším hitům: Korále a Sladké nicnedělání.
Na závěr se dostávám k podle mého soudu největší slabině skupiny a tou je mluvené slovo. Každé hudební těleso potřebuje nejenom přirozeného vůdce, který skládá písničky a má poslední slovo ohledně aranžmá i repertoáru (tím je v tomto případě jednoznačně kapelník Jirka), ale i přirozeného mluvčího, který koncert od začátku do konce odmoderuje a má jeho běh plně pod kontrolou. Nezmaři takového mluvčího mají v Drengubákovi, Žalman si koncert za svůj spol odmluví sám, za Spirituál Kvintet hovoří k divákům Dušan Vančura, Lokálku uvádí Vašek Souček a tak dále a tak dále. Jeden mluvčí má tu výhodu, že mluvené slovo má ucelenou podobu – vtipy a historky mají podobný charakter – divák není vláčen změnami hlasů a nálad.
U Olďáků vypadá moderování jako štafetový běh. Kapelník nás přivítal a seznámil s programem koncertu, uvedl prvních cca pět písniček a když se zdálo, že bude mít moderování koncertu na starosti, tak se najednou bez varování, či vyzvání mikrofonu chopila Sabina – uprostřed první části koncertu nás nečekaně ještě jednou přivítala a do přestávky si vzala slovo. Po přestávce bylo potřeba pozvat na pódium nového člena a zřejmě proto, že to je kolega sólového kytaristy Tomáše, vzal si pro tento úsek na starosti on (po stránce moderátorské asi nejlepší řešení). Když došly písně, které byly s novým členem souboru secvičeny, Jako by Tomášovi došel dech a zbytek koncertu včetně předávání kytic domoderovala basistka Markéta.
Co se týče kostrbatosti dialogů chápu, že by asi nebylo ideální odříkávat předem připravené věty, jako na divadle, ale doporučoval bych mít dopředu domluvená témata aby ostatní členové kapely měli tušení o čem chce kolega vyprávět. Zabránilo by se dialogům vedeným do ztracena které končí podobně jako:
„A cos tím jako chtěl říct“
„No to co jsem řekl“
„Ale já to nechápu..“
„Hmmm“
Co říci závěrem – doufám, že stávající členové kapely netuší kde bydlím, ani kde pracuji a že mi tudíž nikdo v nejbližších dnech kvůli tomuto článku nerozbije ciferník… J
napsal/a: brontosaurus 12:45 Link
