Folkový Kvítek 2009 - několik poznatků o folku
15.Květen 2009FOLKOVÝ KVÍTEK 2009
Poznatek č.1:
Když už člověk něco umí, neměl by umírat příliš mladý. Na druhou stranu, pokud člověk opravdu NĚCO uměl a podobnou kravinu provedl, nikdy nás v podstatě neopustí…
Celý Folkový kvítek byl věnován Zuzaně Navarové, která by se v červnu dožila padesáti let. Asi nejlépe to shrnul Vašek Souček slovy: „Ty Čůzo, tys tu měla ještě padesát let bejt a bavit nás, ne se flákat tam nahoře!“
Kapela Nerez zahrála všechny Zuzčiny písničky, které si dovedete vybavit a její part fantasticky odzpívala dcera jednoho z dávných členů Nerezu Klára Vytisková – pro mne nové jméno, ale prý má svou kapelu. Nevím co její kapela hraje, ale nezbývá jí (té kapele) k takové zpěvačce pogratulovat..
Poznatek č.2:
Lokálce pramen nápadů nevysychá.
Člověk už si za ta léta zvykl, že kluci z lokálky nenechají suchou ni na žádné hvězdě naší scény, přesto mě jejich nápady nepřestávají udivovat. Nebudu popisovat staré fláky jako Žíznivá ženská, nebo Vietnamský obchodník, zaměřím se na novinky: Po alkoholickém spirituálu „Když ti játra už nějak neslouží, musíš pít, pít dál“ (s pointou, že cílem, který je každou slokou blíž je fakt, že čím dříve člověk umře, tím dřív ho naloží do lihu), následovala politická glosa čítající cca posledních deset let ve dvaceti slokách s názvem „Léta jdou a my víme kam“. Potom už přišel na paškál Vašek Neckář(písně toho, který všechny své písně zapomněl a znovu se je naučil, zpíval interpret, u kterého je pravděpodobné, že všechny písně brzy zapomene, ale už se je nikdy nenaučí… ten, který tančí s vlkem – František Zapadlo). Doktorskou píseň „Rozhod jsem se léčit zácpu šááááraticí“ vystřídala lehce erotiká „Tu viágru jsem koupil kvůli Tobě“ (co říci na verše … a dal jsem za ní svůj třináctej plat, ta dávno ještě byla ve výrobě a já už trnul, zda mi bude sta-a-ááát..). Na závěr přišla zvláště mě v současné době velmi blízká lidovka „Ještě jsem se neoženil, už mě žena sére“… Asi jenom lokálka dokáže v textu použít „konečník“ v souvislosti se štěstím – „Mám však kliku z konečníku, že mě nepřepére…
Poznatek č.3
Jarmila Šuláková je přírodní úkaz.
Před třiceti lety mi tahle ženská připadala stará jako hnědý uhlí. Zhruba v té době do mě v hudební výchově cpali stupidní píseň Beskyde Beskyde. Napadlo by Vás při téhle konstalaci hvězd, že po třiceti letech budu tuhle píseň vyřvávat s narvaným Konopišťským amfiteátrem a touhle „bábou“, která bude mít v zádech folkmetalovou kapelu?
Fleret sám o sobě je fantazie, ale ve spojení s ženskou, která v osmdesáti zvládá juchat na podiu jako dvacetiletá zpěvačka? Nemám slov.
Asi by se na ní měla podívat antidopingová komise (i když je slivovice doping?).
Moc bych nedal za to, že za dvacet let po ní zbyde trochu čoudu a díra ve stropě..
Poznatek č.4
Staré písně se nezapomínají
Žalman si odehrál své se spolem… a za chvíli vystoupil s praspolem. Zkušení určitě tuší, o čem je řeč - Lenka Slabá je v kanadě, takže tudy cesta nevedla, ale Tonda Hlaváč byl na konopišti s Nezmary a Pavlína Jíšová si přijela pro titul „rytíř folku 2009“. Tohle seskupení hrávalo v letech 1982 – 1991, takže ožily dávno nehrané písně „Zavři oči na petlici“, nebo „Vítr severní“. Pro mě bylo potěšitelné, že mi naskočily texty všech úplně automaticky, přestože jsem některé neslyšel dobře dvacet let
Poznatek č.5
Mysleli jste si, že Nedvědi jsou out? Chyba lávky…
Když jsem viděl, že se chystají vystoupit Nedvědi, čekal jsem pidlikání s kytarou. Zpozorněl jsem v okamžiku, kdy moderátor začal vyjmenovávat členy doprovodné kapely (zvučili se za oponou): Bicí - Jarda Petrásek, elektrická sólová kytara – Petr Kocman, Dvanáctistruná kytara – Vojtíšek, Basová kytara …. Si z nás dělaj moderátoři srandu, ne?
Napadlo Vás někdy, že Nedvědovy písničky budou znít naprosto fantasticky v rockové úpravě? Franky Dlouhán, Kytka, Kamarád – ty nejstarší fláky z dob Brontosaurů s metalovým nářezem v zádech. Kdybych měl kontaktní čočky, tak je budu hledat tři řady před sebou, jak mi lezly oči z důlků. Ještě víc mě šokovalo, že z dvou bratrů, kteří do toho opravdu pidlikali s kytarami se více odvázal Honza… A na závěr nás odrovnal prosbou, aby si Jižní Kříž zahráli jenom oni dva.. a když kapela začala odcházet, dodal: „Kam jdete? Zůstaňte tady a učte se, volové!“
Poznatek č.6
Semtex je stále brutální.
Stále platí, že můžete pozvat neznalého člověka na tohle uskupení slovy: To jste v životě neviděli, ani neslyšeli. Chlapci poněkud změnili kostýmy: Petr Nowak celý v oranžovém – že se nejedná o popeláře naznačoval jenom nápis ČD na zádech, Lukáš Krásný v kostýmu kostlivce, Míša Rorich v hokejovém repre dresu. Chyběl Jiříček…
Vedle kompletních a provařených fláků nechyběla ani umělecká vložka – Nowakovy čerešničky… Doprovázet se při zpěvu na basovou kytaru je netradiční, i když představitelná věc. Kouřit při zpěvu cigaretu jsem už taky párkrát viděl – pravda, nikdo si ji během produkce nedával do ucha. Ale doprovázet se při tom na foukací harmoniku tím, že si jí narvu do pusy, cedím slova skrz ní a při každém nádechu vydám tón… To moc často k vidění není
A ta brutalita? Malá ukázka: „Zahrajeme Vám písničku o lásce, jmenuje se Guma“ píseň začíná známými slovy: Samým blahem, jedním tahem srdce z lásky maluju… a frontman kapely rukama kreslí ve vzduchu kosočtverec…
A co na závěr:
Nejprve tedy něco těch, které jsem ve svých předchozích odstavcích opomenul:
Do Kamelotu se vrátil Viki Porkristl – pro mě dobrý, měl jsem ho vždycky rád. Kapela byla pořádně zarostlá, asi víte, že jede na rekord do Guinessovy knihy rekordů – 106 koncertů za 106 dní. Prostě hrají o sto šest. Tenhle měl, tuším, že pořadové číslo
Nezmaři hodně vzpomínali – mají výročí a tak zazněly písničky, co zpívávala Lenka Slabá (Kohouti) a Jarda Matěj Matějů – nezklamali, možná málo legrace, člověk vidí Zajíce a už čeká nějakou srandu.
Wabi Daněk představil nové CD – Jestli z něj budou hity ukáže čas..
Jarret mně nezklamal – tahle kapela mi prostě nesedí. Mnoho hlasitých harmonických zvuků, ale ne pro mě – někomu to třeba vyhovuje, podle mě jsou v téhle věkové kategorii lepší.
Robert Křesťan – doyen českého Bluegrassu nachází ideální polohu v pomalejších baladách – Sbohem Angelíno, Španělské schody.. To se mi prostě neoposlouchá
Vítěz porty – Romana Tomášková a její tři kámošky. Jedna kytara, jeden mikrofon, velice nápadité texty – tohle je pro mě důkaz, že folk žije..
Pavla Mariánová – kdysi klíčový hlas kapely Klíč předvedla, že umí i s kytarou. Její cikánské písně měli zklidnit osazenstvo před vrcholem večera – záměr se podařil.
Hop Tropáci si vzali těžké sousto – poněkud probrat diváky okolo jedné hodiny ranní a připravit je na semtexí nářez. Dělali co se dalo, já byl spokojenej….
A něco k organizaci: ze začátku nabral festival asi půlhodinové zpoždění a organizátoři udělali geniální věc – vždycky jednoho účinkujícího nazvučili na pódiu za oponou, zatímco ten předchozí, hrál na předscéně a naopak, protože předscéna nebyla přímo před pódiem, ale trošku bokem. Nevím, jestli bylo řazení zpěváků ve stylu: písničkář/kapela/písničkář záměrem, či náhodou, ale končilo se přesně dle plánu.
Co se týče soutěže – moderátoři si pochvalovali úroveň, no, já měl dojem, že soutěžící byli spíše mladí, než talentovaní. Na druhou stranu mě by z kapely Hluchá Ucha z fleku vyloučili proto, že takhle hluchá zase nejsou, takže talent nepoznám, ani kdyby mě praštil mezi oči. Každopádně: já chápu, že každý mladý umělec chce ukázat, že kytaru zvládá, ale zvrhává se nám to ve snahu narvat do jedné skladby všechny již objevené akordy a ještě nějaké vymyslet. K tomu, že v jednoduchosti je krása se asi musí dospět věkem…
