Koncert Olda CRZ + Pavel Býma
06.Květen 2006Koncert Olda CRZ + Pavel Býma
Na začátek koncertu mě čekal obrovský, byť milý šok… Asi jsem již s důvtipností na štíru, ale ze všech narážek, které na diskusním fóru zazněly, jsem vyrozuměl maximálně to, že sir Paul dostane od Sarong fidorku – rozhodně mě nenapadlo, že nám večer opravdu zahraje v Proseckém klubu kocour. Kdo to opravdu na pódiu je mi začalo docházet až v okamžiku, kdy prohlásil: „Asi jste z mé mluvy poznali, že sú rodilé Pražák…“
Samozřejmě jsem na sobě nedal nic znát a tvářil jsem se, že chachary s kytarou potkávám na každém rohu… Musím uznat, že je to frajer – jet čtyři hodiny proto, abych zahrál třiceti sedmi platícím divákům – to chce velké srdce…
Samotnou produkci anglického šlechtice nejlépe vystihuje jeho dialog s kapelníkem pořádající kapely:
„Kolik mám ještě času?“
„Už hraješ tři čtvrtě hodiny…“
„To není možný!“
„No tak jinak – hraješ asi patnáct minut, půl hodiny jsi prokecal…“
Ano – Sir je velice hovorný písničkář. Svůj smysl pro humor a nadsázku uplatňuje na našem diskusním fóru a pokračoval v tom i na pódiu. Několik básniček bylo vskutku Plíhalovských, vtipům se někteří lidé smáli ještě více než já (Nebudu jmenovat – aby mě příště Pompela neztloukla…).
Co se týče písniček jsme se přesvědčili, že Paul má melodický hlas i šikovné prsty – dokázal hrát nejen na svoji kytaru s nějakým podivným laděním, ale rozladit i kytaru Tomáše – sólového kytaristy Oldů…
Trochu bych si rýpl, že nevím, je-li moudré do obecenstva, složeného z pracujících občanů, kteří po celý den ve svých zaměstnáních tvrdě dřeli, ještě takhle na večer hustit texty k přemýšlení… Za sebe mohu konstatovat, že určitě si jeho koncert více vychutnám, až budu tyto písničky důkladně znát a budu mít přemýšlení nad nimi již za sebou… Konkrétně to znamená malou část si poslechnout ještě nejméně jednou, větší část raději vidět napsanou (aby se odladili honzlovci a tak) a poslední – nemalé – procento, dostat k dispozici se Slezko-českým slovníkem, potažmo i vysvětlivkami autora…
Samostatnou kapitolou zvláště této části koncertu byli fotografové – na jejich blýskání svedl Sir Paul svůj výpadek paměti… Nevím, mohl-li za to Ještěrčin blesk, ale písní Mravenec, předvedenou na třikrát a v plné polní až po odehrání raději úplně jiné písně, nám autor připomněl, že už nastoupil do věku kdy se muzikantům místo „Umí!“ aplauduje podstatně realističtějším: „Nezapomněl…“
Na druhou stranu musím podotknout, že ve zšeřelém sále jsem také raději nasadil výraz svého oblíbeného smajlíka v okamžiku, kdy se na mě Ještěrka otočila s fotoaparátem v ruce – blízkost blesku také mohla způsobit, že bych zbytek koncertu (a nejenom jeho) vnímal pouze sluchem…
Po skončení své produkce Sir Paul aristokraticky olíbal dámskou část našeho internetového spolku (fotky prý budou…) a poslechl si několik písniček z první části vystoupení Oldů. Poté, co zašlápl čokla dvojice posluchačů a málem si tak přivodil infarkt, se zvedl, olíbal nejenom dámskou část, ale i část pánské části našeho stolu a odfrčel kamsi na severní Moravu. Nechci zacházet příliš do detailů, ale musím konstatovat, že zatímco na pódiu z dálky vypadal vcelku upraveně, takhle intimně zblízka přeci jenom poněkud škrábal….
Olda CRZ měli své vystoupení rozdělené malou kulturní vložkou, tak se nejprve věnujme jí…
Lidové písničky….
O mikrofony se podělili – frajer s kytarou, Sarong a jedno děvče… Jména Vám určitě Sabina ráda doplní….
Při představování toho děvčete chlapec s kytarou použil větu, kterou si teď – ač se za to stydím – úplně přesně nevybavuji – buď že „skoro-vystudovala operní zpěv“, nebo že „vystudovala skoro-operní zpěv“… každopádně je to pořádný kus děvčete se silným operním hlasem, to bylo vidět i slyšet…
Některé mé spolustolovníky a uživatele naší, folkové diskuse tato část programu nejprve rozesmála, poté rozplakala a následně vyhnala do přilehlého báru…. Jak mi bylo sděleno, byli to ti, kteří na škole uměleckého zaměření právě tyto písničky zpívali povinně…
Pokud mohu mluvit za sebe, mě se tahle část programu velice zamlouvala – co si budeme povídat, Sira Paula jsem slyšel poprvé, Oldy CRZ podruhé – tohle bylo jediné místo programu, kde jsem znal texty a to je – tedy samozřejmě subjektivně pouze pro mě – stěžejní věc každé písně..
Jediným zklamáním pro mě byla skutečnost, že protagonisté na začátku slibovali i písničky z pohádek … Nakonec se vymlouvali na zakuklence z OSY a tak podobně, takže jediná písnička, která kdy přičichla k filmovému plátnu, byla „Prijdi Jano k nám“, kteroužto kdysi dávno zpíval vojenský pěvecký sbor v „Trampotách oficiála Třísky“, což, co si budeme povídat, má do pohádky daleko….
A nyní již k hlavní části večera…
Kapelu Olda CRZ jsem slyšel již podruhé… a podruhé se mi stalo, že jsem si druhý den ráno broukal jednu z jejich písniček… To si myslím je smysl všech písniček…. Takže bych si dovolil tvrdit, že toto uskupení je na dobré cestě – nebudu prozrazovat o kterou písničku šlo – jenom ať pilují všechny!
Hlavní představitelka této kapely – alespoň tedy pro uživatele Libka… - měla po koncertě pocit, že se jí vystoupení nepodařilo…. Já jsem s ní tento pocit nesdílel….
Samozřejmě to může být dáno tím, že mě by ze skupiny „Hluchá ucha“ během okamžiku vyloučili s tím, že takhle hluchá zase nejsou…
Když tedy budu mluvit za sebe a své pocity:
Tato kapela má velice dobře secvičené dvojhlasy a to v jakýchkoliv variacích. Mým hluchým uším však přišlo, že pokud se pustí do trojhlasů, začíná to skřípat…
Sabina sama o sobě bez problémů vyvrátila kritiku, že u mikrofonu stojí jako prkno – každý kdo chtěl alespoň tak, jako já, si v jejích pohybech roztomilé vrtění našel a divák nemrava si určitě přišel na své.
Chybějící sóla na flétnu nikterak nechyběla, neb měla být nová a tudíž je tam ani stálí a věrní posluchači neočekávali…
Jediné, co se Sabině dá vytknout je její touha být o něco vyšší, která způsobila, že měla mikrofon nastaven o pár centimetrů výše než by bylo potřeba a hlavně v první písni (Než zvukaři došlo o co jde) jako by nebyla slyšet – pokud šlo o záměr, tak se omlouvám…
Písničky Oldů jsou svižné, zpěvné a jsou ke stažení na jejich webu, takže asi nemá smysl se o nich nějak zvlášť rozepisovat. Snad jenom funglová novinka mě zarazila tím, že jedno dvojverší bylo zcela ukradeno Vojtovi Kiďákovi Tomáškovi… V první chvíli jsem myslel, že to má být pocta tomuto bardovi, ale zbytek písně mě z tohoto omylu vyvedl. Sám autor textu po koncertu v polosoukromém rozhovoru přiznal, že tohle vůbec netušil. Zřejmě píseň „Špinavé řeky“ slyšel kdysi dávno a zlomyslná múza mu tento verš podstrčila jako jeho vlastní… No, v tomto malém sále to nevadilo, uvidíme, jak se Kiďák bude tvářit, až se potkají na nějakém letním fesťáku…
Samostatnou kapitolou byla touha Sabiny po řízku, který ztratila před začátkem koncertu a který se překvapivě našel, když si o něj sama řekla na plnou hubu a na mikrofon… Pravda byl možná ohlodanější, než původně, ale přišel před půlnocí k chuti….
Pokud nějaké fotky z tohoto koncertu budou ke shlédnutí pouze pod heslem – je velice pravděpodobné, že to heslo bude: řízek…
To by bylo asi tak fšechno…
napsal/a: brontosaurus 19:46 Link
