Ležím v posteli a poslouchám své oblíbené rockové písničky. Už se mi klíží oči a na chvíli je zavřu, aby mě nebolely.
Hudba najednou zesílila. Otevřu oči. Proboha co tu dělám? Proč nejsem ve své posteli. Je tu mnoho lidí, kteří stojí v hledišti a hraje tu ohlušující hudba.
Nemám na sobě noční košili, ale cizí oblečení. Koženou bundu a roztrhané džíny. Někdo do mikrofonu říká: "Teď nás na kytaru doprovodí Soňa." Nemůžu věřit vlastním uším! Kdo by chtěl doprovázet na kytaru, když mám jenom starou španělku a Jambo, na které nejsem ještě moc zvyklá. Kousek ode mě se na stojánku blyští krásná elektrika, celá černá. Sice nevím, oč jde, ale vezmu ji do ruky, podívám do not, které jsem našla u kytary. Noty mi přijdou velice povědomé, tak začnu hrát. Černý nástroj vydává čisté, kovové tóny.
Mé hraní začnou doprovázet bicí. Otočím se směrem k bubeníkovi. Vždyť já ho znám! To je můj spolužák ze třídy! Ale vypadá mnohem starší, než jsem ho viděla včera ve škole. Je to všecko moc divné.
Nepřestávám hrát a do mikrofonu se ozve ženský zpěv! Pohlédnu na zpěvačku! Tak to už je moc. Vždyť je to kamarádka Lenka! Také vypadá o dobrých 7 let starší. Nechápu to. Musím se však soustředit na to, co hraju.
Když zazněl závěrečný tón kytary, z publika se ozval ohlušující potlesk. Cítím se krásně! Oni nám tleskají. Líbilo se jim to! Zavřu oči a užívám si aplausu. Mé srdce se naplní štěstím. Je to krásný pocit!
"CRRRRRR!" zvoní budík až mi to trhá bubínky v uších. Otevřu oči a vidím bílý strop pokoje. Na uších mám sluchátka od discmana. CD dohrálo během doby, co jsem spala. Uf! Tak to byl jenom sen! Ale zajímavý sen.