Prostě můj blog na líbku.
18.Leden 2008,23:29

 

 Nepouštěj mě

ze skály

na skok.

 

Směr na útes.

Mé kroky

zadrž.

 

NEzbytečná.

Mi činem

dokaž,

 

že potřebná

jsem tobě

velmi.

 

Snad nevzlétnu

k andělům.

Doufám.

 

/ Ve své činy

NEvěřím.

VÁŽNĚ! /

 
vloženo brunnerka
Permalink ¤ 0 komentáře
03.Listopad 2007,23:01
SRPEN 1994:
Měsíc svítí daleko na černé noční obloze. Jeho stříbrné paprskydopadají na potemnělou ulici a vlnky v řece si pohrávají s jejichodrazem.
Na to vše se dívám z okna pokoje. Hodiny ukazují čas 23:45, za chvílipřijde půlnoc. Nemůžu spát, sprnová noc, lidoprázdná ulice. Nenapadnemě nic lepšího, než se převléknout z noční košile, tajně se vyplížit zdomu a procházet se při úplňku. Automaticky naberu směr starý most.Znám to tu lépe, než vlastní boty, když tu bydlím už od narození.
Jsem opřená o zábradlí a kochám se pohledem na třpytivou, vlnící se hladinu, nechávám se unášet...
Po okolí se rozezní tiché tóny nějaké písně. Odkud to jde? Otáčím sedoleva - nikde nic, doprava - ani živáček. Podívám se na řeku a ztuhnu.Na hladině řeky jako by to byl parket tančí průsvitné štíhlé ženy oděnédo neobyčejně krásných šatů. Vypadají, že jsou vyrobené z větrů,vodních pěn a měsíčních paprsků. Jejich ladné pohyby... Víly! Něco takpřekrásného jsem v životě neviděla.
Jako bych přimrzla k zemi! Nemohu se pohnout z místa! Co se to děje? Bože! Ony si mě všimly a běží směrem ke mě.
Uprostřed kruhu jsem skrčená.
Jedna z nich povídá: "Musíš zemřít!"
"Prosím ne!"
"Musíš zemřít, jinak bys mohla vyzdradit naše tajemství!"
"Jaké proboha?"
"Nedělej hloupou, lidská ženo. Myslíš, že chceme, aby se ostatní lidé dozvěděli o naší existenci?"
"Prosím nezabíjejte mě! Já za nic nemůžu!"
"Jednou za pět set let jsme viditelné pro lidské oči. Pokaždé nás někdoviděl, ale my ho nechaly žít. Vyzradil nás, a proto ho stihlo prokletí!"
Do hovoru se přidala další víla: "Bellio, proč bychom ji měly zabíjet. Stačí, když oněmí. Nebude to mít jak říct!"
"Aliandro, asi to tak bude lepší, než jí vzít život!" odpoví Bellia.
*****
Napsala lístek a vložila do deníku:
Nejsem schopna slova, ale ještě mohu psát a potřebuji to někomu sdělit.Ty, kdo možná čteš můj deník, chci abys věděl, proč jsem němá, protožepo dopsání tohoto zápisu možná nebudu schopna pohybu. Bydlela jsem vtomto domě, ale jestli se stane, co očekávám, budu upoutaná na lůžku vnemocnici.  E. P.
*****

"Nelez na tu půdu, Kláro! Pojď dolů!"
"Mami! Podívej, co jsem našla!" čtyřletá holčička v ruce drží popsaný sešit s posledním zápisem ze srpna 1994.
"Mě to nezajímá, Kláro, tak si do něj třeba kresli obrázky, ať mi pořád nebereš ze šuplíku papíry."
"Mami, ale tam je něco napsanýho!"
"Neštvi mě, Kláro, neotravuj!"
"Ale mami.... Néééééééé, nebel mi ten sešit"
*****
Skončil v ohni, tak to asi mělo být.
 
vloženo brunnerka
Permalink ¤ 0 komentáře
08.Září 2007,09:09
Plamínky se odráží
ve tvých očích.
Sleduješ jak tančí
a žhavé uhlíky.

Plamínky ozářily
tvou uslzenou tvář.
Proč ji od rosy máš?
Ten oheň tě rozplakal?

Slzy tvoje, ranní rosa,
jak moře slané jsou.
Mlčíš a chvěješ se.
Je ti zima, oheň hoří.

Srdce jak led studené
má on. Slepě věřilas
jeho sladkým slůvkům.
Trápíš se, oheň doutná.

 
vloženo brunnerka
Permalink ¤ 0 komentáře
06.Červenec 2007,21:17

Když zasním se,
lítám v oblacích nahoře
Šťastná být snažím se.
Vyřiďte smůle - potvoře!

Co chce si dělá!
Chvíli mě lítat nenechá.
Ona je stále bdělá.
Kruté realitě mě přenechá.

Vesele za mnou si šlape.
Když radost chci mít!
Nedá si pokoj. Nic nechápe.
Říkam, nech mě být.

Když chlapa,
na nezájem narážím.
Když nejsem sama,
on mě sprostě podráží.

Tak je to snad se vším...

 
vloženo brunnerka
Permalink ¤ 0 komentáře
20.Červen 2007,14:03



Pout se nezbavím,
ona má klíč.
Řetězem držená.
Znič se už! Znič!

Stačí málo, uzamkne mě.
Nehnu se raději
a svíjím se jak had
zbytečně. Ztrácím naději.

 Ona má sto výmluv.
Jako loutka jsem.
Ovládá můj život.
Píská, já tančím jen.

Nemá cenu protestovat.
Předem prohraný boj.
Stejně pořád trpím.
Nemám žádnou zbroj.

Nemám nic!

 
vloženo brunnerka
Permalink ¤ 0 komentáře