Sedím na mém oblíbeném místě a přemýšlím. Někdo se chodí uklidňovat doparku, někdo hospody, já mám své místo tady. Na hřbitově. Klid, ticho.Přímo ideální místo na přemýšlení o sobě, o škole, o životě, obudoucnosti a o osudech jiných. Tak dnes druhý zleva. Ten s mnoharozsvícenými svíčkami…

„Péťo, za dvě hodinky jsem doma.“ „Ale mami…“ malý Péťa začalnatahovat. „Pusť si zatím pohádky a za chvíli jsem doma.“ „Já tu alenechci být sám!“ „Tak snad už jsi velkej kluk, nebo ne?“ „Hm.“ „Tak tunezlob, a brzo do postele.“ Matka políbila Petra na čelo, vzala sibundu a zavřela dveře. 6-letý Petr zůstal doma sám. Matka mu řekla, žejde za kamarádkou, ale pravda byla jiná. Šla zase na rande, jako každousobotu.

Péťa už byl na osamocené soboty zvyklý a tak už se ani nebál. Vrátil sedo obývacího pokoje, vyndal kazetu broučků a dal jí do videa. Ještě sestavil v lednici pro kus narozeninového dortu, který mu zbyl ze včera asednul si na pohovku.
„Bene,pojď jsem,“ zavolal Petr. Z pokojíčku přiběhlo trochu odrostléštěně zlatého retrívra. Péťa ho vzal do náručí. Jedli spolu dort adivali se na broučky. Nikdo a nic jim oboum nechybělo. Ani máma. Bylojim spolu fajn…
Péťa dostal nápad. V broučkách se mu moc líbily lucerny. Chtěl jí takynějak udělat, ale nevěděl jak. Rozběhnul se do komory a přinesl velkousvíčku. Postavil jí na stůl a dal pod ní noviny, aby vosk nekapal nastůl. Ze stolku vzal zapalovač (matka byla vášnivá kuřačka, takžezapalovač byl v každé místnosti alespoň jeden, záchod nevyjímaje) azapálil modrou svíčku. Chtěl by to nějak vylepšit, ale nejde to.

Matka Petra zatím seděla v hospodě a lila do sebe jednoho paňáka za druhým.

Péťovi už se chtělo spát, tak vypnul video a přinesl si z pokoje deku.Ustlal si na gauči společně s Benem. Jen co zhasnul, přešel ho i pocitospalosti. Snažil se usnout, ale nemohl. Zadíval se na svíčku, naplamen. Líbilo se mu, jak kmitá. Koukal do něj dobrých pár minut. Vtomse mu začala motat hlava. Péťa se lekl, ale ztratil naprosto ovládánínad svým tělem. Začalo mu hučet v hlavě a do břicha mu začaly prouditšílené křeče. Celý se drkotal. Čekal, kdy to přestane, znal tyhlestavy. Ale tenhle byl silnější, o moc. Péťa spadnul z gauče, jeho tělose ocitlo v obrovské agonii. Oči se mu protočily nahoru a zprokousaného jazyku se spustila krev. Jeho tělo se zmítalo v ohni. Benna Petra štěkal a olizoval ho. Péťa se začal dusit. Čekal, že každouchvilkou přijde máma a dá mu prášek a on zase půjde koukat na broučky.Chtěl říct Benovi, že to bude v pořádku, ale nemohl. Jen poslouchal svétělo a po tvářích mu stékaly slzy…

Petrova matka se ráno probudila u svého „kamaráda“ a trochu v ní cuklo,že už je ráno. V klidu se oblékla a ještě se napila z otevřené láhvewhisky na cestu, a vyrazila domů.

Doma byl klid. Péťa ještě asi spal. Potichu odemkla. Péťa ležel na zemia na jeho břichu měl Ben položenou hlavu. Vypadali jako z nějakéhoroztomilého pohledu. No aspoň si mohl vzít deku, pomyslela si apřikryla ho. Sedla si na židli a zapálila si.
Kolik vůbec je? Za půl hodiny ho budu muset vzbudit na prášek.Naposledy ho dostal v devět večer. Matka zkoprněla a podívala se namrtvé tělíčko Péti. “Bene?“ zařvala, avšak ani ten s nehýbal. Z ruky jívypadla cigareta…

A já se zvedám, utírám si slzu. U hrobu druhého zleva se pomodlím aodcházím domů. Bylo to dneska na mě trochu moc a navíc už je zima. Ahlavně musím poděkovat mamce, za to, jak se o mě starala… Ne každý semá tak dobře…