Nějak nepobíram proč se mi ty slova spucávaj dohromady :-(Takovejdebil, že bych nedělal mezery, zas nejsem, ale fakt nevim co stim :-/

...Toužím létat...

počítat střechy z křídel
na míru
šitých

...Toužím létat...

Vítat měsíc ódou pohřební
z křídel ze
slonovinové kosti
( tak silných)
tak nebezpečně
hbitých

Tlumený dech
-výpar z Budhova moku-
co vypil
před smrtí
Snaha být jemný
však i sebemenší dotek
sedmikrásku
sklíčeně rozdrtí

( Smutně přikrývá zlomené lístky)

...Toužím ti zamávat...
z výšky
z hřbetu ostrého
jako tvá minulost
...Toužím zapomenout...
na tvá slova

a
tančit na nebi

a
zpívat
( odkrývám zčernalé lístky povadlé)
a
žít

a
nechat si od luny ovanout
líce propadlé.

..........Dostal jsem polibek od draka...

Nemluvím s váma
nevděčné publikum.
Prosím ticho
( i tam vzadu!)

Čekáte verše o lásce ztra-CENÉ
potoky krve ve slo-CE
Drogové výjevy naprosto zvrá-CENÉ
nebo o tom,
jak cítíš se výt-EČNĚ
Tak sundej ruku z poklop-CE
Čekáš zbyt-EČNĚ...

(XX ČTI POZORNĚ)
/vysv:nerýmuje se ti to?
tak to máš na málu...
Nebuď tak chytrej!
a přečti si to pomáálu/

Čekáš Erbena co ještě nedorost?
nebuď najivní,
jsem
a budu
literární samorost.

Tak vztekej se ( ztracenej čas?)
na celou síň.
Klidně křič,
vem na mě bič ( ještě jeden rým?)
CVIČ! ( to už trochu míň)

Nemluvím s váma
nevděčné publikum.
Nikdo netleská, nikdo nepíská
( a ty nespi tam vzadu!)
cítím, že publikum mě vypíská.
.

.

.

.

Všechno co se třpytí zlato není,
ale snaha???
ta se taky cenní!

Nemluvím s váma
nevděčné publikum!

Na hlavě šátek
uvelebená na dřevěnné stoličce.
Silné prsty tančí po kusu hedvábí
dárek
svojí holčičce.
(dcera co odešla)

V ruce jehlu
únava mysl rozpouští.
Silné prsty utírají provazce slz
závoj
svému pokladu
(ona jí odpouští)

V nohou smrt
krev co postupně černá.
Silné prsty úkol zvládly
zbyl po nich
jen závoj
pro dceru-

-nevěstu

Pršelo...

DLOUHÝ KRK O NĚJ OPŘELA...
Bílý závoj ze sněhových vloček,
co příroda v šat sešila.
Tělo se klepalo,
věděla,
že zhřešila.

POD KŘÍDLA HO SCHOVALA..
Déšť bubnoval serenádu do jejích brk.
Pauzu mezi výdechy zkrácela.
(Docházejí mi síly...)
Ač slíbila nekonečnou lásku,
věděla,
že život před ním ztrácela.

POSLEDNÍ POLIBEK MU DALA...
již nemohla zvládnout tu zčernalou faleš
(z jeho těla)
Prudký náraz do těla cítila.
Jen slza skápla,
věděla,
že ze skály se zřítila.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

pršelo...

JEŠTĚ ŽILA...
bolest vládla v těle pomalu,
jako v krvi kapka jedová.
( Labuťí píseň v uších jí zněla)
Nechala se supem roztrhat,
věděla,
že její láska bude hladová.

...

Roztrhal jsem pavučinu.
(mlč)
Stovky stříbrných nitek zpřetrhal,
-silou-
zničil jemnost.
(tvých vlasů)

Rozdupal jsem hnízdo.
(vypadni)
Hodiny tvrdé práce zahodil
-bez cíle-
teď bloudím.
(o samotě)

Zapálil jsem mraveniště.
(lžeš)
Malý svět v plamenech se topí
-hlasitě-
křičel(a) o pomoc.
(nevyslyšeno)

Postavil jsem chaloupku.
(směj se)
Budoucnost z mechu a kapradí
-radost-
z nových zítřků.
(zapomenu)

V roztodivném roztoku
- modrá krev-
viděl jsem seřízlou pihu.
Trpěla krutou bolestí
- ještě žila -
chtěla se utopit v lihu.

Prosila za sklem
- Pusť mě ven -
a odříkávala z bible kus.
U hladiny kalí se pomsta
- nebezpečná byla -
jak zobáky hladovějících hus.

Zpívala zpod víčka
- serenádu nevěry -
zrzka co odřízla z lásky pihu.
Na nic se neptala
- lásku škrtla -
a zahodila do sklenice lihu.

Však ona stále miluje
- pihaté srdce krvácí -
jako podřezané krky zbytečných hus.
Už nebaví jí plavat prsa
- proti proudu minulosti -
a vypila z roztoku řádný kus.

Síla lásky dva osudy pevně spojila.
Snídali spolu v trávě a
Smáli se svému životu.
Skromnost šla stranou,
Snaha být třetí v páru.
-Snaha najivní-
Sépiovou stala
Ses kobrou.
Sykot
S
S
S
Slýchali
Spolu, když snídali v trávě.
Společně překonali tvé nástrahy.
Setrvali v těsném objetí, bok po boku když
Surovým železem kobru až po hlavu zalili.

( Slýchám ji když
.......Smutně
.........Syká ( v železném kvádru)
...........S
...........S
...........S
snad proSí o odpuštění.)

Průstřely jekotu skrz tmu hladovou
s prosbami duší lehce znuděných.
Nárazy chladného brekotu
( POMOC NA TISÍC ZPŮSOBŮ)
do vysokých stěn mrtvolně studených.

Zavři oči a poslouchej ty stovky hlasů
slitých v monology klející.
Jejich příběhům naslouchej
( LÁSKA NA TISÍC ZPŮSOBŮ)
zničila je ve zbytky tlející.

CO VOLNÉ MÍSTO TO BÍLÁ KOST,
duše co po metru čtverečním se šíří.
CO LITR PRÁZDNA, TO VĚTŠÍ ZLOST,
hnijící minulost, co nahoru míří.

Tak zavři ty oči černé s jiskrou falešnou
a na chvíli zadrž dech.
Dny s tebou byly příliš perné
( VRAŽDA NA TISÍC ZPŮSOBŮ)
po dopadu chci slyšet jen tvůj vzdech.

AŽ-
půjde má duše hrát-
začmouzený poker
a jíst při tom kaviár z jesetera.
Až jí nepadne zatracený joker...
Vzdá to....

AŽ-
bude tančit-
sambu krvavou
s divami v sukních vykasaných.
Až skončí tanec s nohou bolavou...
Vzdá to...

AŽ-
bude tahat kouř-
z kubánských doutníků
a na pálení očí si stěžovat.
Až bude vyhozena z klubu proutníků...
Vzdá to...

AŽ-
bude s vyzáblými pověrami-
nevkusně laškovat
a jazykem zkoumat imaginární jeskyňky.
Až přestane před celým pajzlem šaškovat...
Vzdá to...

A JÁ TO VZDÁM S NÍ!