PRVNÍ SLZA BYLA PRO NÍ,
za to, že mě v křečích na svět přivedla,
ač pryč mě mohla dát.
Za to, že myslí si,
že výchovu mou nesvedla
a stále se o mě musí bát.
Za to, že teplo domova mi dala,
takové teplo,že Slunce bych s ním vypálil.
Za to, že mi cigaretu z ruky vzala,
i když novou jsem si zapálil...

DRUHÁ SLZA BYLA PRO NĚHO,
protože mě nikdy neměl rád,
a naschvály mi tropil.
Protože si mámu nikdy neměl brát,
leč celý jejich život propil.
Protože mi pomocnou ruku málokdy podal,
jen když z toho sám těžil.
Protože mi nikdy šanci nedal,
lepší by pro mě bylo,
kdyby vlastně nežil...

Jen dvě slzy,
vzdálené jak Jing a Jang,
jako černá a bílá,
jako den a noc.
Přesto blízké jako krach a bang,
král a císař,
jako peníze a moc.
Jen dvě slzy a vana skoro přetekla,
snad ještě se tam vejdu.
Když stužka krve z ruky vytekla,
jako nový člověk,
ze svého pláče jednou vzejdu...