„Mně to přijde stejně divný.“ „Jo to mně taky, ale znáš přece jenom tyjednoduchý paka ne?“ Martina s Luckou se chystaly ven. A nešlo jen tako nějakou noční procházku. Martina chtěla Lucku představit ve svépartě. „Hele bude to jednoduchý, mám jenom jednu dávku a tu ti opravdunedám. Do druhého pytlíku dám moučkovej cukr a ten bude tvůj, potom užzáleží jen na tvém hereckém nadání a to ty máš!“ Martina se rozesmála aobjala Lucku. Ta cítila, že kdyby to dnes z nějakého důvodu neklaplo,ony dvě budou kámošky navždy. Alespoň v to doufala.
„A myslíš, že by mě nevzali, kdybych si prostě nic nedala?“ „Ale vzali,ale když to dneska uděláš, stoupneš u Kuby v kurzu.“ Kuba byl velitelemcelé tlupy a vystupoval jako největší borec. Kanady, maskáče a vyholenáhlava, to byl on. Ve skutečnosti to byl obyčejný kluk z vesnice, kterýspal v noci s rozsvícenou lampičkou.
Lucka šla do koupelny doladit poslední drobnosti na své image. Tučnéčerné linky, černá rtěnka a vlasy sčesané do podivného útvaru. Necítilase v tom moc dobře. Nejradši by si na sebe vzala normální kalhoty a netyhle, o tři čísla větší. Ale co, jen dneska a potom už nikdy.„Slibuju,“ řekla svému odrazu v zrcadle a usmála se tak, že by semusela poklonit i samotná Mona Lisa.
Martina mezitím sbalila všechno potřebné do batohu. Napila se ochucené minerálky a zhasla. Tahle noc bude dlouhá…
Lucka s Martinou procházely černými ulicemi. Nikde nikdo. Jen ony dvě adva stíny. Okna byla u každého druhého domu vymlácená a vítr sipohrával se zbytky okenic.
Snad jí neudělám ostudu. Doufám, že to na mně nepoznají. Mám zadělánona slušnej trapas. Mam jí to říct nebo ne?............ To bude Kubakoukat, jakou kočku mám za nejlepší kámošku. Ovšem jemu jí teda nedám!Strach a nejistota proti sebevědomí a dravosti. Byly rozdílné jak jinga jang a možná to bylo to, co je spojovalo. Lucka chytila Martinu zaruku a zrychlily krok. Nebylo to moc příjemné místo.
Po necelé půlhodince došly na místo. Akátová alej uprostřed rušnéhoměsta. Lucie by jí přirovnala ke studně uprostřed pouště. Pohlédla nanebe a viděla černou oblohu s miliony hvězd. Kdyby mohla, jen by silehla, dívala by se na hvězdy a myslela na svojí lásku. Na Martinu.Bylo to šílené, ale už se před tím neschovávala. Smířila se s tím. Amusí to ze sebe konečně dostat nebo se zblázní.
„Áhoj Kubo,“ promluvila náhle Martina a Lucka zaostřila na vyhubléhoblonďáka s předkusem. „Čáj Martinko!“ odpověděl jí a vyplázl na níjazyk. Lucce bylo z toho gesta trochu zle. „A copak je tohle zaroštěnku?“ pokynul směrem k Lucii. „To je moje nejlepší kamarádka,takže na ní budeš hodnej, jasný?“ „To se neboj!“ zakořenil se. „AhojLucka,“ a podala mu ruku. On se však otočil a vracel se ke skupincelidí vzadu. Lucka se cítila chvilku trapně, ale za okamžik to přešlo.Obě vyrazily za Kubou.
Po úvodním seznámení a křížovém výslechu, kdy musela Lucka odpovídat ina otázky typu: kolikrát denně si čistí zuby, se zábava konečněrozjela. Začaly se rozdávat láhve. I když Lucka na poprvé odmítla,nakonec se osmělila a vzala si k sobě láhev peprmintky. A čas ubíhal…
Zábava byla v plném proudu a Lucie už neměla co pít. Cítila se skvěle.Hlava se jí příjemně točila a tělo ovládal pocit štěstí. Opřela se oMartinu a rozhlížela se kolem. Pár nešťastlivců již odpadlo, pár seněčemu nahlas smálo. Jak z nějaké americké tragikomedie. Lucka zavřelaoči a vnímala Martiny vůni. Musí s tím ven. Ať to má konec jakýkoli, užto nemůže skrývat. A navíc kdo neriskuje, nic nezíská. Třeba je na tomMartina stejně. Vždyť tolikrát si jí dobírala…
„Marti, mohla bych s tebou mluvit?“ „No jasan!“ „Sice jsem chtěla někdeo samotě, ale nevadí, tady stejně nikdo neposlouchá,“ rozhlédla seokolo sebe a měla pravdu. „Tak šup s tím ven.“ „Víš, není to pro mějednoduchý, ale řeknu to na rovinu, prostě tě miluju!“ řekla jí aprovinilecky sklopila oči. „Dyť já tebe taky,“ vrátila jí Martina azačala se smát. „Ale já to myslím vážně.“ Vtom Martině ztuhl úsměv atvářila se, jako by jí obličej ochromila obří křeč. „Jak vážně, jakmiluješ, ty jsi lesba?“ zahrnula jí otázkami a nevěřícně zírala. „Jánevim, nevim, co jsem ani co se mnou je, ale je to tak!“ Martinazareagovala rychle, ale tak, jak by Lucka nikdy před tím neřekla…
„Bože, ty jsi teplá? Ty jsi lesba?" zařvala tak nahlas, že zrak všechpřítomných se stočil na dvě aktérky teď už pouze jen americkéhodramatu. „Prosím, uklidni se,“ prosila jí Lucka a z očí jí vyteklaprvní slza. „Jak se mám uklidnit, ty lesbo! Bůh ví, cos mi dělala vnoci, když jsem spala!“ alejí se rozmohl výbuch smíchu. Lucka secítila, jako by jí srdcem projel čerstvě nabroušený bodec. „Je mi ztebe zle!“ pokračovala Martina a odplivla si Lucce před boty. Ta sezmohla pouze na jediné slovo: „Promiň!“ Popadla batoh a rozběhla sepryč. Nevěděla kam, ale nejlépe co nejdál. Běžela a nevnímala nicokolo. Srdce jí tlouklo jako o život. Do kůže se jí zarýval stud adrásal jí každý milimetr pokožky. A ona jen běžela…
Doběhla do jedné z těch tmavých, slepých uliček. Opřela se opolorozpadlou zeď. Měla záchvat pláče a tělo se jí celé třáslo.Připadala si tak hrozně. Teď je na celém světě sama. Dřív se mohlaalespoň o tu Martinu opřít a ona to takhle podělala. Nenávidím se,řekla potichu. Hbitě otevřela batoh a vyndala dva balíčky. Ani nestihlyuskutečnit svůj plán. Otevřela první a ochutnala… cukr…. zahodila ho adošlo jí, že právě teď zahazuje život. Bylo to pro ní těžké překonat sea nesebrat ten cukr, ale neudělala to. Otevřela druhý a ona věděla, cotam je. Snad jí to na chvilku pomůže a potom vymyslí co dál. Třepajícírukou vyndala z přední kapsy již připravenou ruličku. Tak se snaž,holka, doufám, že nepoděláš i tohle! JE MI Z TEBE ZLE! a Lucka natáhlanejvíc, jak mohla. V pytlíku nezůstalo nic. To byla chyba… Lucie silehla a stočila se do klubíčka. Za pár chvil jí tělem však začaloprostupovat teplo.
Zdál se jí nádherný sen. Byla u moře. V opuštěné zátoce s průzračněmodrou vodou. Její tělo chladily malé vlnky, které do ní s uctivostí avznešeností narážely. Slunce pálilo a jí bylo nádherně. Zrovna, kdyžposlouchala vodní harmonii, někdo jí položil ruku na prso. Nejdříve selekla, ale ihned poznala Martinu. Podle té její vůně. Otočila se k ní adarovala jí velký polibek. Jejich těla se k sobě přitiskla a Luciezažila to co nikdy před tím… Z dáli se něco ozývalo…
„JESTLI SE DO ZÍTRA NEPROBERE, AČ JE MI TO LÍTO, BUDEME MUSET ODPOJITPŘÍSTROJE, A VY JSTE JEJÍ SESTRA?“ „NE, JSEM JEJÍ PŘÍTELKYNĚ!“
Poslední slova už Lucie neslyšela a nevěděla, že to byla Martina, alenevadilo jí to. Ona je tady spokojená a jinam už se jí nechce. Dalavysněné Martině pusu a zavřela oči. Nechala se unášet vodním proudem…