Dnes jsem úplným zázrakem dala genetiku II. Učila jsem se tak asi den, ani to ne. Samozřejmě jsem si stihla vypracovat velice poctivý a precizní tahák, a tak už nic nebránilo tomu, jít tam zas ty naše docenty pořádně okouzlit! ;)
    Test ráno od sedmi. Takže budík na šestou (brrr!) a ješte do noci jsem v tom ležela. Přeci jen, co si budem povídat, trochu stažený žaludek (no, spíš půlky! :) jsem měla.
    Ráno budíček. Oh, ten nepříjemný zvuk... Umlč ho! Za 10 minut zvonil znovu. Opět byl umlčen, ale špatným tlačítkem. Sladce jsem spinkala až do 7.17! :-o
    Ale pak začalo to správné torpédo. Ještě večer jsem si připravila, co si vezmu na sebe, sukni a slušivé sáčko... na které samozřejmě nedošlo! Čapla jsem první, co bylo po ruce, čočky do očí, na perfektní make-up nějak nezbyl čas. Do podpaží parfém a na krk antiperspirant! No, to to pěkně začíná...
Mě snad není přáno tu genetiku letos udělat, říkala jsem si pelášejíc na katedru. Naštěstí to mám od koleje asi tak 200m, žadný velký maraton. Doběhla jsem, šátrám v tašce a co to? Další zrada - nemám kartičku na otevření dveří!!! >:-( A nikde nikdo. Co by tam taky kdo dělal v půl osmé rano? Bezmocně lomcuji dveřmi, vztekám se, nadávám, ale, kdo by to byl řekl, vůbec to nepomáhá! Naštěstí šla kolem nějaká kolegyně a zachránila mě svou kartičkou. Jupí, konečně můžu na zkoušku, cca o 38 minut později než bych měla.
    Naštěstí byla paní inžinýrka chápavá a nechala mě ještě psát test. 20 otázek z asi tak 3000. A jelikož jsem už v učebně byla jediná, stála mi skoro celou dobu za zády. Myslela jsem, že se zcvoknu. Takhle to přeci nikdy nemůžu napsat! Díkybohu jí to brzy přešlo a šla si sednout. Pak dokonce na chvilku odešla kamsi pryč a já mohla konečně využít všechny své pečlivě vypracované znalosti! ;)
    Nebudu vás napínat... Vyhodnocení: 94% No, nejsem já úžasná???
    Druhá část zkoušky bývá obvykle ústní. Ale ze zkušenosti minulých kolegů jsem věděla, že dobrý výsledek testu znamená rovnou výbornou známku. Rozechvělá z právě přestálého stresu, ještě téměř nevydýchaná :) a napůl spící, vcházela jsem do kabinetu zkoušejícího s přiblblým úsměvem na tváři. "Proč se tak culíte?" zeptal se mě pan docent. "Prosím?" "Co se tak culíte? Tady vaši kolegové jdou s vážnou tváří a vy..." A teď je všechno ztraceno! Bude mě chtít vyzkoušet a zjistí, že jsem úplně dutá! "To je tou nervozitou," podařilo se mi vyblekotat a nejspíš to znělo dostatečně důveryhodně... :)
    V 8.15 jsem už stála před katedrou, v ruce index, v němž ještě nestačil zaschnout inkoust překrásné Výborné, a halekala na celý areál své vítezné JUCHÚÚÚ!!! Kdo neviděl, neuvěří. Já viděla, dokonce zažila a nevěřím doteď!
    Přeji i vám všem ostatním hodně štěstí při zkouškách, písemkách, obhajobách a všech dalších libůstkách, které si na ně naši drazí "trapiči" vymýšlejí!