Sice se zpožněním, ale tak hlavně že....

Táááákkkkk.... z Kolína na hlavák do Prahy... rychlíkem! docela pohodička! na zádech narvanou krosnu, v ruce bágl s věcma na cvičení a v druhý tašku s noťáskem... bez toho já ani ránu! =)

na hlaváku na mě čekal Jiřule! "wow" povídá... "co to tam táhneš????" - "mno alkohol přece ne...??? hihihi" Ochotně mi vzal krosnu... chudák se pod ní prohýbal víc než já =) "koupíme si lístek a pojedeme devítkou tramvají, jo?" - "na lístek kašli, koukej už nám jede" a tak sme pospíchali, abysme jí ještě stihli... jen co sme se usadili a rozjeli... "kontrola jízdenek prosím" - a doháje!!!! :( mno nic.. neměli sme, 950 Kč pokůůůůtka... hih... hned po ránu... pak se Jirka nedal zastavit...celou neděli sem neslyšela nic jinýho než: "malej zkur...ej trpaslík, čů..k jeden...." a tak podobně.... mno mimochodem, pokutu eště nezaplatil!!!! hihihi

Vezmu to trošku zkráceně....

Hned jak sme byli všichni v učebně, tak nám pan Stach oznámil, že tu další neděli děláme zkoušky z praxe, ústní zkoušky a eště komunikaci s klientem.... jako že anatomie lidskýho těla a tak....

Takže všichni z toho paf, páč to nikdo nevěděl... takže tejden na naučení všech potřebnejch svalů.... přes 80!!!!!!!!!!! a kde začínaj a kam se upínaj a jakou maj funkci... ty wogo!!!  fakt mazééééc!!!!!

Celej tejden na hovno... nuda na pokoji... sem myslela, že se budeme "učit" hihihi - pít trošku.... a ono nic... tak sem byla naštvaná z toho...

Ale tak zase přes den byla sranda docela...

Zkrátka a dobře... zkoušky sem udělala ani nevim jak.... vůbec sem se na to neučila... neříkám, že se tim chlubim, to určitě ne, ale najednou mi osvítili mozeček můj... a je to taaam!!!! oficiálně je ze mě SLEČNA TRENÉRKA =o)

Při předávání osvědčení sem se rozbrečela... dojetím, štěstím, smutkem... spoustu pocitů sem v tu chvíli měla... Jiřule do mě šťouchal.. málem se rozbrečel se mnou! :-)

Klidně bych si to dala etě jednou! nic bych na tom neměnila.... super čas se super lidma... mám vás mooooc ráda!!!!

6.12.08 sem nastoupila na trenérský kurz do Prahy k panu Stachovi... příjezd byl docela hektický, páč sem nevěděla, kam mám vůbec jít... tak sem šla za davem... ale ouha... eeeee... špatná cesta.... pak sem po kolejích bloudila asi eště 5 minutek, ale nakonec sem místo srazu zdárně našla!

Postávaly tam tři skupinky... dvě maldý holky s jednim šampónem, postarší paní zřejmě s manželem a jeden takovej frajírek opřenej o zábradlí, mno a jáááá....

Pak přišel pan Stach s manželkou, pozvali nás do třídy a seznamoval, co a jak v dalších dnech bude probíhat! a pak se nám představil, co a jak, a kdy a kde, a s kym a proč... mno jóóóó, ale to samý chtěl i po nás...

A tak sme se začínali představovat jeden po druhym... bála sem se, že všichni už budou mít nějakou zkušenost, ale omyl!!!! ze 7 lidí, mám akorát já a ta paní (EVKA) fitko, jinak máme v našich řadách tetu ze školky (MAGDIČKA), studentku Palestry (KAČENKA), ITáka (ERIK), barmana (RENÉ) a JIŘÍKA SLUNÍČKO

Kamarád, co tento kurt už absolvoval, mi říkal, že si s těmi lidmi utvořím zvláštní vztah a že se mi po nich bude stýskat... strašně moc sem mu oponovala, že přeci za týden, nemůže člověk mít tak pevný kamarádský vstah! a on se jen mile usmál, a řek mi, že to poznám....

Takovej ten PRVNÍ dojem:

JIRKA: pěknej kluk s nádhernejma, strašně zajmavejma očiskama, tak trošku frajírek
ERIK: zvláštní, zaraženej, nemluvnej
RENÉ: tak trošku divný stvoření, hodně namachrovanej
KAČKA: prostě blondýna
MAGDI: takovej ten neutrál
EVKA: hodně si o sobě myslí, strašně důležitá

A takovej ten DRUHEJ dojem:

JIRKA: strašně zábavnej, milej, dokáže rozesmát snad i mrtvolu, ale furt je tam takovej frajírek... mám  
             ho strašně ráda, je to super klučina a fakt se mi PO TOBĚ BUDE STÝSKAT!!! ERIK: tajemnej, ale strašně fajn!
RENÉ: rozhodně pohodář, dá se s ním mluvit fakt navážno,
KAČKA: fajn holčina, akorát sem jí moc nepoznala
MAGDIČKA: TOHLE JE MOJE SLUNÍČKO NEJVĚTŠÍ, MOJE SESŘIČKA, MÁME TOHO TAK
               STRAŠNĚ MOC SPOLEČNÝHO, MÁM TĚ HROZNĚ RÁDA!!!!! EVKA: ta důležitost z ní nevyprchala, je vidět, že má dloholetý zkušenosti s fitkem, ale není to moje krevní 
            skupina!!!

Takže závěr????
Lubo, teď už ti vážně věřim, že i za míň jak týden, je člověk schopný utvořit si přátelství!!!! a sem strašně ráda, že sem do toho šla a poznala tyhle více či méně super lidičky!!!

OPRAVDU VÁS MÁM RÁDA MOJE SLUNÍČKA!!!

Sem tam... Nahoru a dolu... Tak asi takhle se přesně cejtim... Od rozchodu... ale tak to je už za mnou... Definitivně!!! Je strašně jednoduchý to napsat a všem řikat, ale já to mám srovnaný v hlavě... A to je mnohem důležitější... :)

Když sem se rozešla s Mírou, tak mě to nikdy nepřešlo... taková ta první láska, co zůstane v srdci zalezlá celej život... ani u něj to nepřešlo, teda já nebyla jeho první láska... Dokáže bejt strašně pozornej, ví, co mám ráda, umí na mě šáhnout... víte jak to myslim... ví co chce, je zodpovědnej, rozhodnej, taková silná osobnost... je to takový zlatíčko... ale není dokonalej! neumí odepsat, když je problém, tak tady skoro nikdy není... je hodně náladovej... zas na druhou stranu, kdo není :) Tom byl hrozně pozornej, milej, naslouchající, nikdy sme se nehádali kvůli nám NIKDY... Moc nemluvil, spíš se jenom díval, nebyl rozhodnej, ale i tak to byla moje láska!!! bylo mi s nim krásně!!!

mám v sobě takový smíšený pocity...

Není možný na ně zapomenout, ani na jednoho, vždycky budou mojí součástí, a když se něco bude dít, tak vědí, že stačí napsat... zavolat.... MÁM VÁS OBA RÁDA!!!!

Kdybych si mohla vyrobit vlastního chlapa, tak je určitě skloubim oba dohromady! to by byl potom naprosto ideální chlap i s chybama.... MILEJ, POZORNEJ, DOCELA CHYTREJ, ZODPOVĚDNEJ, ROZHODNEJ, NÁLADOVEJ, ŽÁRLIVEJ, NASLOUCHAJÍCÍ, CHÁPAJÍCÍ....

Nedávno sem přemejšlela nad ségrou... dřív byla fakt hrozná, taková rozdavačná, by se dalo říct... :) furt někam chodila, každou chvíli jinej kluk, samá pařba... ale teď je z ní hrozná puťka... taková ta domácí nanynka :( nepaří, nikam nechodí, má už 3 roky jednoho a toho samýho...sice nechápu, co na něm má... já bych s nim nebyla ani za zlatý prase :) ale tak né, že bych jí to nepřála... to nééé... jenom mě tak napadlo, že se má nejlíp! nestresuje se z toho, co je doma... má svůj klid :) vlastně jí to strašně závidim... nemá stres z mámy, ze který se na starý kolena stala naprostá puberťačka, ani z táty, kterej je paranoidní jak blázen...

Jako ale jinak mám naprosto SUPER rodinu, která mě podporuje a když je potřeba, tak pomůže... :)

Asi budu muset navštívit psychologa... kámoš tam byl, měl nějakej problém... a ona mu nakonec řekla, že je naprosto normální... ta by mě zajímalo, co by řekla mě... sem fakt zralá tam dojít... ale tak nějak se toho bojim... uvidíme...

je to už měsíc a kousek, co sme se rozešli... už sem to nezvládla, bylo toho na mě moc. v březnu sem odešla k tátovi, málem sem zešílela z jeho bratra! já mu teda neřekla jinak, než čůrá... ale tady budu slušná... jeho bratr je naprostej idiot, dement, imbecil, kretén, debil, magor, všude byl, všechno ví, ve všem má NAPROSTOU pravdu, on je geniální a jakmile se všechno netočí kolem něj, tak už je to špatně a už chodí a pomlouvá. prostě je to ten největší čůrá... na světě! kdybych ho měla někdy potkat na ulici, tak se asi pobleju. nedokážu tady ani vyjádřit, jak moc ho nenávidim!!!! nebejt jeho, tak sme se s Tomáškem nikdy nerozešli. vzali bysme se... neřikám, že hned zejtra, ale někdy určitě!!! nejhorší na tom je, že on se mi to nesnažil ani nijak vyvrátit... asi je to tak lepší, je to tak lepší!!!... furt si to opakuju dokolečka, pořád dokola. on nechtěl nikomu ublížit a tak tam jen tak seděl a nechal mě odejít... ale mě teda ublížil a ne zrovna málo... pořád ho miluju a on mě, ale nejde to vzít zpátky... musel by začít myslet víc na sebe, a ne jenom, jestli se to bude jeho rodině líbit a nebo ne, a co na to řeknou... já bych se musela naučit víc mu rozumnět a občas si nechat svůj názor pro sebe... ale ne s jeho rodinou... nenáviděli mě už od začátku, tak teď maj aspoň radost... nikdy sem nevěřila, že bude tak těžký přiznat, že sme se rozešli... našim sme to řekli teprve včera, máma se ségrou nám nevěřily, myslely si, že si děláme srandu... tátovi sem to řekla večer sama a nikdy by mě nenapadlo, že bude reagovat takovymhle stylem... vůbec sem ho nepoznávala... prej: je mi jedno, jestli je to pravda nebo ne, já to vim už dávno, chováš se jako kráva!... tak sem mu pěkně poděkovala a šla sem se dívat na dvdčko... mám tátu moc ráda, ale neznám člověka, kterej by s nim normálně vycházel... máme takový nepsaný pravidlo, že jak sme spolu dýl jak 14 dní, tak si pak už lezeme na nervy... a já sem u nich už od března a ještě sme spolu byli vlastně skoro 24 hod, tak si asi dokážete představit, jak moc si lezeme na nervy... někdy je to docela v poho, pošleme se do prdel... a za pár minutek se zase bavíme, jako by se nic nestalo... ale tentokrát to přehnal... sice je pravda, že sem se chtěla rozejít já, Tomášek mi to jenom nevyvracel, ale i tak je to těžký se s tim smířit... ještě k tomu, když toho člověka pořád milujete...

ale jak se řiká, život jde dál.. tak i já půjdu dál... snad...

tak a je to... je tady zase novej školní rok... jenže to se mě už dávno netýká... možná bohudík, možná bohužel... kdo ví... na jednu stranu ale těm školákům docela závidim... závidim jim tu bezstarostnost... tu pohodu, o nic se nestarat... pěkně si užívat a nezajímat se o to, jak to bude s prací, kdo zaplatí telefon, nájem, složenky...co budeme jíst... jenže to je ŽIVOT... s velkym Ž a každej si ho jednou zkusí na vlastní pěst!!! a na druhou stranu? kdo je vlastně větší chudák...? radši mít vlastní bydlení, vlastní peníze, vlastní problémy, vlastní sny a postupně si to všechno realizovat a dávat dohromady, než věčně poslouchat: "dokud seš pod mojí střechou, dokud tě živim, dokud nedoděláš školu, dokud ti nebude 18, tak mě budeš poslouchat" nebo "kdes byl, s kym, cos tam dělal, jakto žes nepřišel včas domu" nebo "umej nádobí, ustel, vyluxuj, vynes odpadky, zalej kytky, utři prach a když budeš mít ještě trochu čas, tak dej deky do okna..."..... takle to má člověk docela v klidu, pánem svýho času... nechce se mi dneska vytírat, tak si vytřu až zejtra......

takže docházím k závěru,školáci, pevný nervy, ono to jednou vaše rodiče přejde a pak se jim bude pěkně stejskat, až vyletíte z hnízdečka a budete mít vlastní strarosti...