Sem tam... Nahoru a dolu... Tak asi takhle se přesně cejtim... Od rozchodu... ale tak to je už za mnou... Definitivně!!! Je strašně jednoduchý to napsat a všem řikat, ale já to mám srovnaný v hlavě... A to je mnohem důležitější... :)

Když sem se rozešla s Mírou, tak mě to nikdy nepřešlo... taková ta první láska, co zůstane v srdci zalezlá celej život... ani u něj to nepřešlo, teda já nebyla jeho první láska... Dokáže bejt strašně pozornej, ví, co mám ráda, umí na mě šáhnout... víte jak to myslim... ví co chce, je zodpovědnej, rozhodnej, taková silná osobnost... je to takový zlatíčko... ale není dokonalej! neumí odepsat, když je problém, tak tady skoro nikdy není... je hodně náladovej... zas na druhou stranu, kdo není :) Tom byl hrozně pozornej, milej, naslouchající, nikdy sme se nehádali kvůli nám NIKDY... Moc nemluvil, spíš se jenom díval, nebyl rozhodnej, ale i tak to byla moje láska!!! bylo mi s nim krásně!!!

mám v sobě takový smíšený pocity...

Není možný na ně zapomenout, ani na jednoho, vždycky budou mojí součástí, a když se něco bude dít, tak vědí, že stačí napsat... zavolat.... MÁM VÁS OBA RÁDA!!!!

Kdybych si mohla vyrobit vlastního chlapa, tak je určitě skloubim oba dohromady! to by byl potom naprosto ideální chlap i s chybama.... MILEJ, POZORNEJ, DOCELA CHYTREJ, ZODPOVĚDNEJ, ROZHODNEJ, NÁLADOVEJ, ŽÁRLIVEJ, NASLOUCHAJÍCÍ, CHÁPAJÍCÍ....

Nedávno sem přemejšlela nad ségrou... dřív byla fakt hrozná, taková rozdavačná, by se dalo říct... :) furt někam chodila, každou chvíli jinej kluk, samá pařba... ale teď je z ní hrozná puťka... taková ta domácí nanynka :( nepaří, nikam nechodí, má už 3 roky jednoho a toho samýho...sice nechápu, co na něm má... já bych s nim nebyla ani za zlatý prase :) ale tak né, že bych jí to nepřála... to nééé... jenom mě tak napadlo, že se má nejlíp! nestresuje se z toho, co je doma... má svůj klid :) vlastně jí to strašně závidim... nemá stres z mámy, ze který se na starý kolena stala naprostá puberťačka, ani z táty, kterej je paranoidní jak blázen...

Jako ale jinak mám naprosto SUPER rodinu, která mě podporuje a když je potřeba, tak pomůže... :)

Asi budu muset navštívit psychologa... kámoš tam byl, měl nějakej problém... a ona mu nakonec řekla, že je naprosto normální... ta by mě zajímalo, co by řekla mě... sem fakt zralá tam dojít... ale tak nějak se toho bojim... uvidíme...