„ Moje máma už hodně dávno umřela na rakovinu.Měla jsem ji moc ráda. I když to bylo už dávno přesně si pamatuju jak voněla, jak mluvila, jak vypadala. Byla nádherná a nádherně tancovala a kreslila.Od narození jsem svoji nejlepší kamarádku. Vše jsme dělali stejně. Byli jsme jak dvojčata. Radili jsme si jak na kluky. Jmenovala se Jasmin. Jasmin ráda kreslila. Její kresby byli nádherné měla talent. Taky že ji čekali zkoušky na uměleckou školu. Jo její rodiče byli vždy skvělí podporovali ji v kreslení, protože oni sami byli velice známí herci. Můj táta už tak příjemný nebyl. Jasmin věděla, jak moc se chci dostat za každou cenu na taneční konzervatoř. Protože když tancuju od všeho se odpoutám a na nic nemyslím, mám pocit že se vznáším. Tanec je nádherná věc.A díky její podpoře se mi podařilo tátu přesvědčit. Bylo to mé šťastné období. Tanec bylo mé vše stejně jako můj kluk Tom. Jasmin kluka neměla, ale měla hodně zájemců.Já jsem měla jsem kluka a podařilo se mi přesvědčit tátu. Kdo by nebyl šťastný. Pak se to, ale zvrtlo. Když jsem se jednou zeptala Jasmin jestli nechce jít do města řekla, že nemůže, že už něco má. Nevyčítala jsem jí to. Nejspíš někoho ulovila. Takže mi ani nebylo divné, že poslední dobou pořád něco má.  Však až mi bude chtít říct koho to má tak to řekne. Rozhodla jsem se v tom případě do města jít sama. Vlastně se mi to hodí aspoň ji koupím dárek k narozeninám a ona ho neuvidí. Procházela jsem se na mém oblíbeném místě. Často tu chodím s Tomem je tu nádherný klid a hlavně samota. Napadlo mě, že bych si mohla zajít na naše místečko lásky. A tak jsem odbočila okolo okrasných růží a šla po uzounké cestičce. Jenže někdo už tam byl. Z dálky jsem jen viděla černé vlasy nějaké holky a bundu kluka. Ta bunda mi byla nějaká povědomá pak se mi rozjasnilo. Vždyť takovou nosí Tom a on ji má až z Itálie takže je malá pravděpodobnost že by to on nebyl. Když jsem se přibližovala viděla jsem dost jasně. Byla to Jasmin jak se drží za ruku s Tomem a směje se.Pak se na něho dívá a on ji objímá. Líbá se s ním a to dlouho. Stála jsem tam jak přimražená a nevěřila jsem svým očím. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, že zrovna on a že zrovna Jasmin.Cítila jsem strašný pocit samoty a strašně to bolelo.  Vtom se Jasmin od Toma odtáhla a uviděla mě. Rozběhla jsem se a u toho brečela. Nevěděla jsem kam běžím, ale důležité bylo, že někam, pryč daleko od něho a ji. Přes pláč jsem neviděla, proto jsem strčila do několika lidí, ale to mi v tu chvíli mi bylo vše jedno. Doběhla jsem k rjezírku v parku a tam si sedla a začala ještě víc brečet Bylo mi strašně. Ta bolest! Ten pocit uvnitšř stranšné samoty! Nemohla jsem uvěřit, že zrovna ona. Byla to má nejlepší kamarádka!Zůstala jsem tam hodinu a půl, ale pak jsem se zvedla a bez ducha odešla domů. Tata mi chtěl dát na jíst, ale já jsem vůbec neměla hlad jen jsem lehla do postele a spala. Probudila jsem se na další den večer. Zase jsem do sebe nic nedala a táta mi pověděl, že u nás byla Jasmin, ale nepustil ji k nám. Následující dny mi pořád volala a já ji to nezvedala. Chodila k nám,ale já ji nechtěla vidět. Za týden jsem se vzchopila, protože se mi strašně chtělo tancovat a trenérka byla ráda , že mě vidí. Jediné co pro mě existovalo byl tanec. Tancovala jsem pořád a pořád a pořád a pořád. Po škole jsem hned běžela na tancování. Teď bylo pro mě to nejdůležitější dostat se na taneční konzervatoř. Trenérka mě neustále chválila, protože když jsem smutná tak tancuju nejladněji. Nikdy nic necítím cítím se jak pírko všechny mé problémy zůstanou dole a já najednou na nic nemyslím. Jen se vznáším a poslouchám melodii. Neměla jsem čas ani chuť na jídlo.Táta byl ze mě zoufalý a já se sama sebe nevnímala. Jen jsem se vznášela ve svém světě. Blížil se den zkoušek. Moc jsem si přála ať se dostanu. Chtěla jsem odtud pryč abych nemusela vidět jejich tváře. Jenže na zkoušky za mnou přišla Jasmin a já se s ní strašně pohádala, ale naší hádku jsme nestihly dokončit. Já jsem musela začít a Jasmin utekla. Ani jsem nechtěla slyšet jak to bylo vím co by mi řekla a já bych to nesnesla. Nechtěla jsem si to připustit. Když jsem začala tancovat zase jsem měla pocit jak pírko, že se vznáším, ale pak jsem najednou nevěděla co dělám a cítila jsem se hrozně. Byl to takový výpadek. Ošklivě jsem spadla, ale naštěstí se mi nic nestalo.V tu chvíli co jsem spadla srazilo Jasmin auto. Na místě byla mrtvá. To jsem ještě nevěděla. Je jasné že jsem se nedostala. Byla jsem zničena že jsem se nedostala! Točila se mi hlava. Bylo mi hrozně. Když jsem pak přišla domů přišel za mnou do pokoje taťka a sedl si na postel já jsem stála. Pak mi to řekl Jasmin srazilo auto, a byla na místě mrtvá. Po tomhle jsem se zhroutila. Začala se mi ještě víc točit hlava a myslela jsem že mi vybouchne, kolena se mi rozklepali takže jsem spadla, pak jsem začala brečet a až teprve pak omdlela. Zhroutila jednak od toho, ale i od toho že jsem byla podvyživená a ostatních věcí co mě trápili. Když jsem se vzbudila byla jsem v nemocnici. Tam jsem se pokusila se zabít. Vytáhla jsem všechny hadičky co byli ve mně napíchané. Našla mě, ale jedna sestra a zavolala pomoc. Kdyby tam nebyla zabila bych se. Nechtěla jsem žít. Skončila jsem v léčebně. Moc jsem si vyčítala že jsem se s ní před její smrtí pohádala . Protože kvůli tomu ji to auto srazilo.Byla tak naštvaná že nevnímala auta a tak ji jedno srazilo! Nakonec jsem vše překonala ale bylo to obtížné. Rozhodla jsem se že začnu od znova.“ Dokončila Sára a brečela. Jennifer bylo jasné že tahle holka si toho zažila ažaž. A bylo jí ji moc líto.