BOLEST 10.Leden 2006
Krčila jsem se jako zbabělec
Světlo pálilo.. byl to vetřelec.
Vkrádá se muž s křivou tváří
Tam, kde jen sníh a led září.
Všichni mlčí a zkoumají
Lhostejnost si v srdci spoutají.
Trpký smích té hluchotě přidává
Rozbít holou dlaní sklo jen zadává.
Trn bodá hloubš a hloubš..
Znovu mít v sobe tu poušť?
V růži smutek neutopím,
V moři rybku neulovím.
Ironicky smál ses mojí touze,
Jednou i Tebe trn bodne.. a dlouze.
A já se nezastavím, nebudu Tě hřát
Podám ti jen kapičku slzy a drát.
Neuteče nikdo té zrůdě,
Která zanechává stopy bolavé a rudé.
Bude se Tě držet za srdce a duši
Zasáhne prudce, aniž kdokoli to tuší.
Kvítka opadají a strom začne znovu kvést,
Kdo miluje..doufá, že tu tíhu nemusí už nést.
Alabastrová sněženka také nevinná bývala,
O krásných zámcích a čistých lidech snívala.
Kolemjdoucí jí zašlápne jako krysu
Nebude už nevinná,ale plná hnisu.
A já stále věřím…
napsal/a: daisy001 16:14 | Link
