O článek dál je něco, co úplně protiřečí tomu co teď řeknu. Neproto, že by to druhý nebyla pravda, ale proto, že se spousta věcízměnila... Nechci brát zpátky to, co už jsem napsal, všechno jepravda...Nelituji to, že jsem tě poznal, že jsem tě pustil k soběblíž a že jsem s tebou chodil...Za všechno jsem hrozně vděčný... Jenžepo všech těch zbytečných hádkách plných nedůvěry jsem si uvědomil, žeuž to tak bude pořád... A když se nechtějí snažit oba nemá to smysl,protože na vztah musí být dva... Asi ti to je úplně jedno, ale já těmám pořád rád, NE JENOM JAKO KAMARÁDKU, jak jsi mi nesčetně krát řekla,ale taky jako někoho, kdo mi toho dal hrozně moc, plno mě toho naučil anakonec taky poučil...Na ty nejkrásnější zážitky s tebou nikdynezapomenu... Nechci... Doufám, že se na mě jednou budeš moc podívat anemyslet při tom na to, jak jsem ti ublížil... Nemysli si, že mě tonemrzí... Doufal jsem, že se to spraví, ale myslím, že sáma jsi poznala,že to už nemělo cenu... Ničeho nelituji...Snad jen toho konce...ale tok tomu patří...... Ještě jednou děkuji....

Ze začátku jsem to bral jako... skoro jako nic... Ani mi na tom moc nezáleželo a prostě říkal jsem si že to nebude tak žhavý... Postupem času jsem začal svůj názor měnit... Najednou byla hromada nádherných vzpomínek a já si nedokázal představit, že by tomu bylo jinak...Začalo mi na tobě hrozně záležet a nechtěl jsem přemýšlet, že bych tě prostě neměl... Nemyslel jsem že bych někdy mohl žárlit, ale připouštím to já vážně občas žárlím... Nenáviděl jsem zamilovaný fráze, ale teď chápu jejich podstatu a to, jakou mají váhu... A když tě nevidím tak je mi vážně smutno... Ty jsi to nejnádhernější,nejdůležitější, nejhodnější co mě potkalo a sem šťastný,že tě mám,protože vím, že bys pro mě udělala všechno a taky proto, že se každej den mám na co těšit... MILUJU TĚ, není to miluju tě jako na začátku teďje to vážně to opravdový a určitě to není na konci... ŠEŠ MŮJ NEJMILOVANĚJŠÍ MIŤÁČEK!!!! Děkuju za vše co jsi pro mě do teď udělala a těším se na všechno co ještě bude...

Snad si jen hrajeme na hrdiny z knih, když si myslíme že dokážemepředstírat své city. Každý den hrajeme a stavíme si kolem sebe vysokouzeď aby se k nám nikdo nedostal a neproniknul k nám blíž než bychomchtěli....Proč se ale najdou občas chvíle že otevřeme brány a vpustímesi do srdcí i do života ty, kteří nám v zápětí ublíží a neohlížejí seco všechno za sebou napáchali....Pak se snažíme hrát na hrdiny a říkámeže o nic nejde a přitom sami v sobě pomalu a bolestivě umírámepříšernou bolestí, ale nepřiznáme jak nám je....Je snad jednoduššítvrdit opak? Nebo jsme naopak tak slabí a nedokážeme se přiznat se svýmtrápení....Nebo se snažíme dokázat jen sami sobě že tuhle bitvuvyhrajem???? Kdo ví jak dál??? Nejsmutnější na tom všem je, že lidé,kterým jste otevřeli svá srdce, Vám je pouze pošlapali, nechali v nichspousty vzpomínek ale neznamená to pro ně tolik co pro vás....Proč dušekteré byly jednou spřízněné najednou jako by neexistovaly???? Proč lidékteré jsme milovali odcházejí a nevzpomenou si na to co slíbili.....

I přes to že nejsem člověk, který by se zabýval zbytečný čas přemýšlením nad věcmi ohledně lásky, tak musím uznat že poslední dobou se nemůžu ubránit těmto myšlenkám...Myšlenkám na to, proč je vše tak jak je....

Jako absolutní puberťák si pouštím šíleně pomalé písničky, brečím a přemítám si v hlavě co jsem mohl udělat jinak.Tohle jsem nedělal už hodně dlouho. Nespočetně mnohokrát používám slovoKDYBY a nejhorší na tom všem je snad to, že i když přemýšlím jak přemýšlím a snažím si vybavit každou minutu času strávenou s osobou nad kterou pořád jen tak přemýšlím, tak to absolutně nic neřeší...

Říkám si co mě bolí víc ale nemůžu najít k této banální otázce odpověď. Možná mě bolí ignorace, která mi je záhadou, nebo to že jsem si uvědomil že někoho miluju, ale nikdy to té osobě neřeknu a nebo že vlastně tahle láska nebude nikdy opětována....Kdyby bylo tak jednoduché prostě nic necítit, nebo aspoň nic neřešit.....

Jedno přísloví říká:"V životě můžeš prosit, můžeš plakat či dokonce proklínat. To všechno můžeš! Jediné co musíš je bojovat. Bojovat o lásku, touhu a o místo na tomhle zpropadeným světě..."

Za poslední dobu jsem prosil, brečel a i proklínal....Ale už na to nemám sílu....Prostě víc už nezmůžu a nezbývá mi nic jiného než rezignovat.... Snažil jsem se bojovat o to na čem mi záleží ze všeho nejvíce...Ale už ne....Už nemám sílu a nevím jak dál.....

Nevěřím tomu že by se tahle situace už jakkoliv změnila. Nevěřím že by osoba, o které tohle všechno je někdy tohle četla. A nemám už ani víru v to, že se někdy ozve a opět vpadne do mého života...Ono je totiž si třeba uvědomit, že ten koho milujeme má všechny práva, i to, že nás nemusí milovat!!!

Vzhledem ktomu, že už nemám na to dál takhle pokračovat, tak končím....KOnčím sprosbami a končím i s veškerými zbylými nadějemi, že by mohlo býtlíp....Zbývá mi pouze jediné....Přát milované osobě aby milovala a bylašťasná....

Chtěl bych se ted vrátit trošku k životu kterej už zanedlouho bude mojí minulostí.Bude mi 21 let a přesto už jsme zažil tak moc.Poznal jsem lasku,poznal jsem pravý přátele,poznal jsem jaký to je když si člověk myslí,že umírá.Zažil jsem velký množství proher ale naštěstí mnohem víc výher. Všechny tyhle věci pro mě asi nejdůležitější i když každá odlišná jsou si přeci tak podobný a jedna je s druhou tak uzce propojená.Když člověk padne dolu a myslí si,že je konec po čase zjistí,že to byl vlastně začátek.Protože jsem v nemocnici dostal strašně moc času a ukázali se mi věci,který bych normálně neviděl.Ukázali se totiž opravdový přátelé a lidi kterej na mě záleží a mě záleží na nich.Zároven jsme poznal,že jsme vlastně lásku nepoznal.Narazil jsme na něco co se tak tvářilo ale je to zamnou.V poslední době jsme poznal množství holek kterejm ta původní radoby laska nesahá ani po kotníky.Pokud za 5 dní skončím začnemi novej život.Na jednu stranu jsme rád,že to věčný omezování končí ale ty lidi mi chybí už ted.To co jsme si zažil s nima už nikdy nezažiju.Když se člověk v tom schonu zastaví a rozhlídne tak uvidí věci trošku jinak.Někteří z nas ze strachu aby nezbyli sami jsou s lidmi kterými ve skutečnosti pohrdají a zady se jim smějí.Občas si připadam trošku jako vrba.Strom ,který jen naslouchá jak se mu ostatní svěřují.Někdy když jsme pak v partě a já vidím některé věci a znam věci se kterými se mi ostatní svěřují tak se prostě musim smát.Je to blbý,ale udržte se když se někomu kym já už ted pohrdam ostatní se jí vysmívají do ksichtu a ona se směje s nima.:):) to nejde ani komentovat.Je to divný ale stačil mi jediný měsíc s jednou osobou abych zapomněl na někoho skym jsme byl skoro  rok a tolik lasky jako za měsíc jsem nerozdal za celej život.říká se,že na pravou lasku člověk nedokáže zapomenout.Takže já jsme zatim asi nemiloval ale měsíc jsme cejtil něco uplně jiného než kdy jindy.Ted je to vše ale už uzavřená kapitola a já začínám znova a chci začít s někym jinym.Protože v lasku věří jen snílci a laska je živá jen z takových snílků jako jsem já