I přes to že nejsem člověk, který by se zabýval zbytečný čas přemýšlením nad věcmi ohledně lásky, tak musím uznat že poslední dobou se nemůžu ubránit těmto myšlenkám...Myšlenkám na to, proč je vše tak jak je....

Jako absolutní puberťák si pouštím šíleně pomalé písničky, brečím a přemítám si v hlavě co jsem mohl udělat jinak.Tohle jsem nedělal už hodně dlouho. Nespočetně mnohokrát používám slovoKDYBY a nejhorší na tom všem je snad to, že i když přemýšlím jak přemýšlím a snažím si vybavit každou minutu času strávenou s osobou nad kterou pořád jen tak přemýšlím, tak to absolutně nic neřeší...

Říkám si co mě bolí víc ale nemůžu najít k této banální otázce odpověď. Možná mě bolí ignorace, která mi je záhadou, nebo to že jsem si uvědomil že někoho miluju, ale nikdy to té osobě neřeknu a nebo že vlastně tahle láska nebude nikdy opětována....Kdyby bylo tak jednoduché prostě nic necítit, nebo aspoň nic neřešit.....

Jedno přísloví říká:"V životě můžeš prosit, můžeš plakat či dokonce proklínat. To všechno můžeš! Jediné co musíš je bojovat. Bojovat o lásku, touhu a o místo na tomhle zpropadeným světě..."

Za poslední dobu jsem prosil, brečel a i proklínal....Ale už na to nemám sílu....Prostě víc už nezmůžu a nezbývá mi nic jiného než rezignovat.... Snažil jsem se bojovat o to na čem mi záleží ze všeho nejvíce...Ale už ne....Už nemám sílu a nevím jak dál.....

Nevěřím tomu že by se tahle situace už jakkoliv změnila. Nevěřím že by osoba, o které tohle všechno je někdy tohle četla. A nemám už ani víru v to, že se někdy ozve a opět vpadne do mého života...Ono je totiž si třeba uvědomit, že ten koho milujeme má všechny práva, i to, že nás nemusí milovat!!!

Vzhledem ktomu, že už nemám na to dál takhle pokračovat, tak končím....KOnčím sprosbami a končím i s veškerými zbylými nadějemi, že by mohlo býtlíp....Zbývá mi pouze jediné....Přát milované osobě aby milovala a bylašťasná....