Naděje
Na prchavý okamžik se mi zdálo,
že se dívám do modrých hlubin
zahalený vrstvou tajemství.
Zatajila jsem dech
a pocítila chvění v prsou
něco jako tlukot křídel ptáčka,
který se pokouší uniknout z klece.
Počáteční strach rychle vyšuměl
díky přitažlivému úsměvu,
který měl zvláštní sílu
klidnou a jistou.
Vášnivý polibek byl tak brilantní,
že zastínil i záři blesku,
který v tu chvíli udeřil.
Už mě neovládalo zoufalství,
ale naděje.
Naděje tak silná,
že zahalila vše ostatní
a naše láska získala
ocelově tvrdou pevnost.
