Po směru bolesti
Obloha za sklem má oslnivý
ledově modrý odstín
na oknech jsou stopy deště
a prachu
vzduch tančí v jasných paprscích
je těžké
téměř hmatatelné ticho.
Ležíš v posteli
na špičkách řas se ti třpytí slzy
zářivý úsměv
myšlenky rozmazané závratí.
Toužíš poddat se té vláčné
lenivé extázi, která tě zahaluje
převlečená za sny.
Je to lákavé
konejšivé
a něžné.
Prožíváš tak hlubokou lásku
až se ti srdce svírá bolestí.
V tom uslyšíš vzdálený hlas:
" Svez se po směru bolesti, dýchej"
a sen se rozplyne.
