Prázdná duše
Rolety byly vytaženy
venku se rozpínala studená
půlnoční tma
světla bytu se odrážela
v okenním skle.
Přistoupila k oknu
viděla v něm svůj obraz
smutnou kopii svého já.
Bledá tvář
pohublá starostmi
pohlížela smutnýma očima
na spící město.
Nic necítila
neměla o nic zájem
události minulého týdne
ji připravily o veškerou jistotu
a pevný charakter.
Cítila se být pouhou loutkou,
kterou manipulovaly některé události.
Opřela čelo o studené sklo
ponořena v myšlenkách
si pro sebe opakovala:
" Díky tvé přítomnosti je všechno lehčí".
Pozhasínala všechna světla
světlo ji rušilo
chtěla tmu
bylo snazší bloudit tmou
a v ní ukrýt pocit
prázdné duše.
