Stíny
Ó, jak se stíny zdají hrozivé
bušení srdce nakrátko polevuje,
ale vzápětí se vrací s novou silou.
Stín se nebezpečně přibližuje
v očích mu planou ohníčky
dlaně podivně hřejí
sklání se k pootevřeným rtům
a přímo je drtí.
Obličej zalévá horoucím dechem
horko se přelévá
a zasahuje srdce i klín.
Snad všude jsou cítit jeho doteky
na ňadrech, bříšku i na bocích.
Zvědavé prsty kloužou po stehnech
a noří se do údolí klína.
Tichem se rozléhá sténání
oheň v krbu vesele jiskří
tělo se chvěje
a přichází milosrdné vyvrcholení.
