Tak mě zabijte!!!   24.Srpen 2009


Tak.... moje kamarádky se trápí nejmenovanými problémy (takové osobní věci vám fakt nesvěřím) a jedna je z toho v piči víc než druhá. Dnes večer jsem dostala vyjebané jak se s nima bavím o pičovinách... Ale to jim mám jako ubližovat ještě víc? Když se člověk utápí v problémech tak to není dobré. Ba je to dokonce dost špatné a tak je lepší se dívat místo na ty své velké problémy na malé problémy a radosti někoho jiného. Já jim fakt nemíním sypat sůl do ran protože mě bolí, když vidím, že jim něco ubližuje. Ale snad asi nechápou, že když se budou táhnout dolů, tak tam skončí. Ano, možná jsem jim neměla vykládat o svém novém notebooku, ale to jsem měla mlčet a nechat je v tom samotné? Snad by to pro ně bylo třeba lepší... sama nevím. Fajn, té jedné jsem o tom notebooku vyprávěla trochu víc. Ale té druhé jsem to jenom sdělila a hned na mě vyjela. Ať si prej ten notebook strčím do piče. Fajn. Pak po mě ale nic nechtějte. Už jsem jim prostě řekla snad všechno, co si o tom myslím a nebylo k tomu potřeba nic víc dodávat. Já jim totiž ubližovat nechci. Ovšem dnes večer jsme si ublížily navzájem. Navíc zítra mám jet s jednou z nich prozkoumat Hradiště a jestli se teda dostaví k odjezdu, tak to stejně bude na nic protože se bude pořát uzavírat do sebe a bude mít náladu víc než pod psa a tím pádem i já. Je to bludný kruh a mě už se i ten notebook zprotivil xD x( x'(..... To je k pláči. Snad je to moje chyba... ale myslela jsem, že jim to pomůže odpoutat se trochu od jejich problémů a usnadní jim to dlooouhou cestu k normálu. Asi jsem se spletla.... ? napsal/a: domsaaa 22:32 | Link komentáře (2)



MJ 4ever!!!!!!!! <3   05.Červenec 2009


Nastoupím takhle v pět ráno do auta a společně s rodičema odjíždíme do Itálie. Asi po deseti minutách jízdy se mi ale trochu zpřetrhaly jisté plány do budoucna, jelikož v rádiu mi nešetrně a na férofku hlasatel řekl, že můj nejoblíbenější zpěvák Michael Jackson necelý den před tím zkolaboval a lékařům se ho nepodařilo zachránit. V tu chvíli mi to asi nějak mozek nesebral, jelikož jsem byla (dáseříct) v klidu(jak to kdo vezme, spíš jsem si neustále opakovala:,,to nemůže být pravda, neee!!!'') a i když to moc nešlo, snažila jsem se myslet na něco jiného, protože jinak bych asi zkolabovala taky.
   Od té doby, co jsem se totálně zamilovala do jeho hudby (a pozdeji i platonicky do něho(napomohla tomu knížka moonwalk, což je jeho vlastní životopis, kdy popisuje pocity a události ze svého života))jsem začala snít o tom, že si s ním alespoň podám ruku. Copak jsem toho chtěla tolik? Jen podat mu ruku a říct mu, jak jsem ráda, že mám tu čest se s ním setkat. Kdybych měla, sakra, alespoň trochu víc času, tak by se mi to třeba povedlo! Teď si vlastně říkám, že jsem asi moc najivní. Jenže Michael říkal, že pokud mám sen, mám se snažit o jeho splnění, byť by to bylo sebevíc obtížné. Jenže teď už to holt není obtížné, teď už je to zhola nemožné.      Tolik bych si přála, aby byl ještě naživu. Už jenom kvůli svým dětem. Wbc si neumím představit, že by mi umřel tatínek a k tomu ještě tak úžasný. Aještě k tomu, když nejmladšímu je 6. To je přímo strašné. Je mi jich tak líto....
       Právě v tyto chvíle mívám melancholické stavy a snažím se vyhnat hořký knedlík z krku, ale jde mi to jen těžce. I když ho neznám, chápu ho a právě z knížky, kterou sám napsal jsem pochopila, kolik toho máme společného. Oba jsme divní romantičtí blázniví nepochopení snílci zavření ve svém světě. Ale on byl víc vitrvalý a míň líný, měl větší smysl pro povinost- to mi chybí.....
      I když umřel, vím, že je tu stále se svými dětmi a se svou rodinou,se mnou a s jeho ostatními fanoušky a všechny nás miluje stejně tak, jako my milujeme jeho. A že ho milujeme moc......... WE <3 U 4EVER! :'-( napsal/a: domsaaa 20:31 | Link komentáře (0)



Zesměšňování a urážení EMO stylu...!   03.Červen 2009


Dnes jsem jako téměř každý den navštívila stránku www.emolife.cz , kde jsem mimochodem zaregistrovaná.Našla jsem tam článek, kde autor našel jisté anti-emařské články, thak jsem si početla. Již během čtení se ve mě rozlíval vztek od nehtů na nohou až do mých roztřepených konečků vlasů. Psali to bez vyjímky lidi, co tomu s prominutím hovno rozumí a chcou být zajímaví(ale teda nwm, čím jsou jejich kydy zajímavé). Nebyla jsem naštvaná jenom kvůli tomu, že taky vyznávám emo styl. Byla bych stejně tak naštvaná, kdyby to někdo psal o hip hopu, protože jsou to vesměs odpudivé sračky(sorry za výrazy, ale fakt mě to na.....), které jen startují v lidech nenávist k emařům, aniž by je poznali. Pokud budete mít zájem si jednou takhle z nudy přečíst nějakou pořádnou hovadinu a vylejvárnu mozků, přečtěte si je taky ( http://emolife.cz/content/view/55/1/ ). Na ten první článek jsem autorovi napsala do komentářů tento text:

Drahý autore.
Očividně trpíš psychickou poruchou, díky které máš potřebu urážet azesměšňovat lidi kolem sebe. Zeptej se sám sebe, jestli jsi se někdy naemo stylu pokoušel najít něco hezkého(a neříkej, že na tom nic není).Je hodně lidí a hodně názorů, ale ačkoli například já osobně jsem pravýopak hip hopu o nich neříkám špatné věci a nehledám na nich špínu. Vtomhle článku jsi sebral všechny nejhnusnější mýty o emo a sepsal jsije do tohoto článku. Takže co kdyby jsi napsal článek o emo kids, kdeby jsi sepsal klady i zápory? Emo není dobré, ale není anišpatné(nehleďme na to, jakého stylu já jsem). Takže jedna rada doživota: KDYŽ O TOM NIC NEVÍŠ, TAK SE DO TOHO LASKAVĚ NESER! Děkuji za pozornost a měj se famfárově....

To je to, co si o tom myslim a to jsem se to snažila napsat slušně. Napište mi pls, co si o tom myslíte vy. Díky x), WAŠE DRAHÁ  S H E <3 napsal/a: domsaaa 20:03 | Link komentáře (0)



Wýýýročí   22.Duben 2009


Je to neuvěřitelné. Už přez rok bez kluka... Mno na nějaké extra oslavy na náměstí a davy lidí kolem mně jdoucích a obdivně koukajících to není, aleje to, myslím, celkem úctyhodné xP . Je to vlastně zvláštní... Někdy uplně toužím mít vedle sebe někoho, koho bych mohla brát jinak než kámošky a kamarády, někoho, kdo by se mnou sdílel nejen mé trápení, všemožná různá tajemství a příhody, ale taky pravou lásku a intimní chvíle, dobré i zlé, radost i smutek.. Někdy, když vidím, jaxe kámošky skrz ty kluky trápí, si říkám, že to není zas takové terno mít kluka a že je mi samotné fajn. Ale berme to tak, že s klukama se nedá žít, ale nedá se žít ani bez nich a myslím, zhe kluci to tak taky mají(akorát že s holkama(někteří)). Já vlastně ani nehledám. Spíš jen tajně doufám, že někdy NÁHODOU někoho zajímavého potkám, někoho, kdo můj život vykolejí z toho šíleného stereotypu ala ,,do školy, ze školy, do školy, ze školy", občas nějaká ta diskotéka a nějaké to přespání u kámošek.. Jenže zase to musím brát tak, že když budu pořád jen čekat a takříkajíc ,,sedět na zadku", tak můžu čekat klidně celý život. Někdy se vyplatí tomu osudu trochu vypomoct. Takže shrnutí: Nedá se žít ani s nima, ani bez nich a pokud se rozhodnete přistoupit na žití s nima(což je u většiny krom jeptišek) tak smíte osudu trochu dopomoct..(ale zas ne nějak moc, mělo by to podle mě přijít taky trochu samo x)) Dík za pozornost a mějte se famfárově napsal/a: domsaaa 20:31 | Link komentáře (0)



Chocholoušek už mě chce!   18.Duben 2009


Dneska (teda včera vzhledem k tomu, že už je po půlnoci)upe v piči den... Už to zvěstovalo ráno, kdy jsem kupodivu všechno stihla, což bylo nějak moc podezřelé.. Ve škole jsem se 2x pohádala s kámoškou, psali jsme test z angliny, na obědě kámoš snědl buchtičky s krémem, do kterých se mu vylila polévka(prase jedno), 4 lidi včetně mě si sedli na rozbitou židli, přičemž já jsem vypískla, kámoščina schůzka odpadla a šíleně ji bolely záda, pak jsme šli na kostel a tam se kámoš řekl, že měl taky na piču den, mě pak bolelo břicho a wbc jsem si nezatančila, páč jsem ani neměla náladu, na konci kostela mi nikdo neřekl ani pá(krom holek, se kterýma jsem tam byla) a před chvilkou jsem si dala chleba se salámem, který nechutnal tak dobře, jak jsem čekala a teď jsem zdrblá a to i kvůli mé jisté životní situlaci, kdy nechápu, proč se ještě snažím, když konkurence je obrovská. Vám se to zdá určitě jako koniny, ale všechny tyhle drobnosti (některé nejsou drobnosti) ve spojení jsou šílené. Takže shrnutí dne je takové, že tenhle den byl mega divný a mě málem odvezl chocholoušek.... :-@ napsal/a: domsaaa 00:06 | Link komentáře (0)



Žárlivost, strach a nevěra   16.Duben 2009


Když tak přemýšlím, jaké by to bylo chodit s klukem ,,idolem", tak bych byla teda MEGA žárlivá. Pořád bych se ho ptala, kde s kým byl, co dělal.. Některým klukům to neva, ale některé to upe žere. Ale museli by si zvyknout na moji žárlivost a neměli by se divit, protože by mi ty ,,faninky" přišly jako konkurence. MEGA konkurence. Bála bych se, že se ten dotyčný zamiluje do nějaké obdivovatelky a co bych s tím pak dělala. NIC. Mohla bych se jenom užírat, že jsem si ho špatně pohlídala, i když bych za to nemohla. Pak by mě to označilo do příštích vztahů a byla bych ještě žárlivější a ještě víc bych toho dalšího drtila a to už by se na mě mohli všichni vykašlat.
   Když tohle téma tak rozvádím, musím si uvědomit, že jsem blízko k tématu NEVĚRA. Já bych nemohla být nevěrná. Když mám s někým chodit, musím do něho být zamilovaná. Vztah bezlásky,... to prostě není ono. Neumím jen tak na prázdno říct ,,miluju tě". Tyhle dvě slova pro mě znamenají něco víc. Něco, co vyjadřuje to, co cítím. Na to přece slova jsou, aby se dalo popsat, jak se člověk cítí a aby se komunikovalo, co si člověk pravdivě myslí (slova jen dopomáhají, pocity se samozřejmě nedají vyjádřit slovy)a já bych o takové důležité věci nedokázala lhát. Takže když někomu řeknu ,,miluju tě", myslím to vážně. A když někoho miluju, nedokážu ho podvést byť bych byla do mrtě ožralá. To by mě museli teda sakramentsky ožrat, abych podvedla milovanou osobu xD. Jednou jsem někoho jako podvedla nepodvedla. S tím člověkem jsem se plánovala už dlouho rozejít, protože nám to prostě neklapalo a pak jsem se zamilovala a s tím klukem jsem stále byla. Hned jsem se s ním rozešla co nejdřív to šlo. Bylo to jen o načasování. Do teď si ten kluk asi myslí, že to bylo kvůli tomu druhému, ale to není pravda. Tohle nebylo o nevěře. Proto prohlašuji, že jsem (jaxe to po tomto zážitku veme) nikdy nebyla nevěrná! Nevěra je jedna z nejhorších věcí, co může vztah potkat a jak už jsem psala, já bych to prostě nedokázala. U mě to nemůže hrozit. NESNÁŠÍM NEVĚRU, nevěra se mi hnusí a nechci ji nikdy zažít! napsal/a: domsaaa 20:37 | Link komentáře (0)



Filozofování na louce xP   15.Duben 2009


Miluju, když na mě praží sluníčko a slyším zpívat ptáky, vlaje svěží vánek a já můžu sedět na čerstvém vzduchu a přemýšlet. Mé myšlenky mě dohání k šílenství. Proč vlastně lidi nejsou dostatečně upřímní a schovávají pravou podstatu vět za jiné věty? I když já to popravdě řečeno taky dělám, tak proč se vlastně ptám? Ale zase na druhou stranu se nebojím říct co potřebuju. Chci si sednout, tak řeknu, že si chci sednout. Chci vstát, řeknu, že chci vstát. Nepotřebuju to zakrývat. Spousta lidí zakrývá i takové banální věci. I když bych určitě neřekla:,,nechceš mě pozvat do kina?". Občas to člověk fakt musí nějak zakrýt, aby si vydobyl své a ten druhý se cítil, jakože to udělal sám. Je to holt složité.
  Na čersvém vzduchu se wůbec dá dobře přemýšlet. Když jdu po městě, taky přemýšlím, ale neni to ono. Nejlepší je prostě si sednout a vědět, že máte čas na to, aby jste si jen tak sedli a přemýšleli. Jen tak, o aktuálních věcech..nebo zavzpomínali na staré časy. V takové náladě obvykle filozofuju a ostatní se mi smějou, proto je lepší, prostě přemýšlet sama.. Ono to vlastně ani ve společnosti nejde. Někdy jsem ráda sama, jsem sama sobě vlastně-dá se říct-nejlepší kamarádkou. Jenom já totiž můžu cítit svoje pocity a vžít se do sebe(mno to ani nemusím, protože jsem do sebe vžitá xP). Vidíte? Už zas plácám kraviny. Kdybych na vás mluvila, by jste mi už dávno oznámili, že mé filozofické kecy jsou trapné.... Tak se mějte... =) napsal/a: domsaaa 22:03 | Link komentáře (0)



Na co je 2. polovina 9.třídy?   06.Duben 2009


...Růžovou fixu s tiskátkem v pouzdře, na lavici skládajíc gumové medvídky, celá v černém vydána na pospas nelítostnému času myslím stále na jiné věci, než na spisovatele 20.století. Učitelka stále nadává jak jsme lajdáčtí a nesoustředění a opět opakuje, že ještě nejsme na střední. Už toho mám dost, já jsem si přece bohužel všimla! Všichni učitelé tohle říkají, slyšíme to každý den, každou hodinu několikrát. Proč vlastně chodíme do školy? To byla úžasná otázka mého taťky a teď se ptám i já... Už by všichni měli předpokládat, že už máme za 9 let školy plné zuby a že když už nemůžeme ovlivnit naše přijetí na střední školy, tak už z nás nic nedostanou, ani kdyby chtěli.Ale co už.... Nemůžem dělat absolutně nic.... =( napsal/a: domsaaa 17:10 | Link komentáře (0)



Proč tolik lidem záleží na názoru ostatních?   05.Duben 2009


 S kámoškama už nás sere,jak lidem záleží na názoru ostatních a tak jsme si naplánovaly pár akcí na veřejnosti, kvůli kterým lidi obvylke odsuzujou. Jsem zvědavá, co na to řeknou xD. Vím, že depka není nic příjemného, páč po pravdě jsem taky mega náladová a dokáže mě rozhodit i sebemenší kravina a to se pak uzavřu do sebe a přemýšlím...a přemýšlím... jsem strašně přemýšlivý člověk...Celý den jen přemýšlím, jsem věčně zasněná a když dojdu k nějakému názoru, začnu filozofovat a všichni utíkají co nejdál můžou, páč jsem už od přírody prostě filozof,ale určitě se nehroutím z toho, když mi někdo řekne, že se mu nelíbí, jak chodím oblíkaná. Myslím, že lidi by neměli tolik hledět na názory ostatních. Jedna nejmenovaná učitelka(taková tlustá šílená kráva) mi řekla, že mám oči jako kdybych vylezla z dolu a měla bych nosit jemné pastelové barvy. Babička zas nemůže rozchodit, že jsem si nabarvila vlasy na černorůžovo a mám dooost velké linky kolem očí a nwm kde na to přišla, ale řekla mi, že vypadám jak kovboj a že mě prodají do Ameriky xDxDxD. Já z toho prostě nemůžu. A spíš se těmhle názorům směju než abych se honeeeem oblekla do světle růžové a zelenkavé a nemalovala se. Takže lidi, nic si z názorů ostatních nedělejte a choďte tak, jak se vám líbí! napsal/a: domsaaa 19:36 | Link komentáře (0)



Léčím se... =(   04.Duben 2009


Kdysi dávnomi jeden člověk moc ublížil. Už je to přez 3 roky, ale já si nemůžu pomoct. Jsem šílená, ale do toho člověka jsem byla strašně zamilovaná. Byla to láska mého života, i když jsem tehdá byla ještě pomenší. Byla jsem s tím jistým rok. Byl ze třídy. Každý den našeho chození jsem čekala, kdy se alespoň staví na pokec.... čekala jsem týden... čekala jsem měsíc... čekala jsem rok. Za rok si za mnou sedl alespoň na pokec tak 5x, a to se ke mě ještě choval jak k najivce. Teď nechápu, jak jsem to mohla vydržet. Teď bych mu na plnou hubu řekla, že si prostě nepřeju, aby se ke mě takhle choval a že když spolu 2 lidi chodí, tak spolu mluví nejmíň 1x týdně a to si myslím, už je převážně ve vstazích na dálku. Tehdy se ke mě choval hrozně, ale já jsem ten rok čekala, odháněla jsem kámošky a sedala si na odlehlé místa, jen aby si pan milostivý všiml. Pak kolovalo, že má aférku s nějakou holkou, z čehož poslední den našeho chození vyšlo, že to na mě ušil jen aby viděl mou reakci,počemž mi dal sprosté kopačky v podobě papírku a pak se všude vychloubal, jak mi to řekl do očí. Kdyby měl v sobě alespoň trochu slušnosti a řekl mi to osobně... ale nic..Teď už jsme zase v pohodě, oba už jsme celkem dospěli a jsme teď vcelku kámoši, wiď? =). Chlapi jsou fakt někdy strašné svině.. většina si neváží toho co má a pak to ještě odkopne. A já jsem možná naivka, že pořád čekám na někoho, kdo se ke mě bude chovat tak, jak si zasloužím a bude mě milovat stejně, jak miluju já jeho.... napsal/a: domsaaa 22:09 | Link komentáře (0)


Starší články >