Filozofování na louce xP 15.Duben 2009
Miluju, když na mě praží sluníčko a slyším zpívat ptáky, vlaje svěží vánek a já můžu sedět na čerstvém vzduchu a přemýšlet. Mé myšlenky mě dohání k šílenství. Proč vlastně lidi nejsou dostatečně upřímní a schovávají pravou podstatu vět za jiné věty? I když já to popravdě řečeno taky dělám, tak proč se vlastně ptám? Ale zase na druhou stranu se nebojím říct co potřebuju. Chci si sednout, tak řeknu, že si chci sednout. Chci vstát, řeknu, že chci vstát. Nepotřebuju to zakrývat. Spousta lidí zakrývá i takové banální věci. I když bych určitě neřekla:,,nechceš mě pozvat do kina?". Občas to člověk fakt musí nějak zakrýt, aby si vydobyl své a ten druhý se cítil, jakože to udělal sám. Je to holt složité.
Na čersvém vzduchu se wůbec dá dobře přemýšlet. Když jdu po městě, taky přemýšlím, ale neni to ono. Nejlepší je prostě si sednout a vědět, že máte čas na to, aby jste si jen tak sedli a přemýšleli. Jen tak, o aktuálních věcech..nebo zavzpomínali na staré časy. V takové náladě obvykle filozofuju a ostatní se mi smějou, proto je lepší, prostě přemýšlet sama.. Ono to vlastně ani ve společnosti nejde. Někdy jsem ráda sama, jsem sama sobě vlastně-dá se říct-nejlepší kamarádkou. Jenom já totiž můžu cítit svoje pocity a vžít se do sebe(mno to ani nemusím, protože jsem do sebe vžitá xP). Vidíte? Už zas plácám kraviny. Kdybych na vás mluvila, by jste mi už dávno oznámili, že mé filozofické kecy jsou trapné.... Tak se mějte... =)
napsal/a: domsaaa 22:03 | Link
