Léčím se... =( 04.Duben 2009
Kdysi dávnomi jeden člověk moc ublížil. Už je to přez 3 roky, ale já si nemůžu pomoct. Jsem šílená, ale do toho člověka jsem byla strašně zamilovaná. Byla to láska mého života, i když jsem tehdá byla ještě pomenší. Byla jsem s tím jistým rok. Byl ze třídy. Každý den našeho chození jsem čekala, kdy se alespoň staví na pokec.... čekala jsem týden... čekala jsem měsíc... čekala jsem rok. Za rok si za mnou sedl alespoň na pokec tak 5x, a to se ke mě ještě choval jak k najivce. Teď nechápu, jak jsem to mohla vydržet. Teď bych mu na plnou hubu řekla, že si prostě nepřeju, aby se ke mě takhle choval a že když spolu 2 lidi chodí, tak spolu mluví nejmíň 1x týdně a to si myslím, už je převážně ve vstazích na dálku. Tehdy se ke mě choval hrozně, ale já jsem ten rok čekala, odháněla jsem kámošky a sedala si na odlehlé místa, jen aby si pan milostivý všiml. Pak kolovalo, že má aférku s nějakou holkou, z čehož poslední den našeho chození vyšlo, že to na mě ušil jen aby viděl mou reakci,počemž mi dal sprosté kopačky v podobě papírku a pak se všude vychloubal, jak mi to řekl do očí. Kdyby měl v sobě alespoň trochu slušnosti a řekl mi to osobně... ale nic..Teď už jsme zase v pohodě, oba už jsme celkem dospěli a jsme teď vcelku kámoši, wiď? =). Chlapi jsou fakt někdy strašné svině.. většina si neváží toho co má a pak to ještě odkopne. A já jsem možná naivka, že pořád čekám na někoho, kdo se ke mě bude chovat tak, jak si zasloužím a bude mě milovat stejně, jak miluju já jeho.... napsal/a: domsaaa 22:09 | Link
