Když pokládám se do svých myšlenek
jak blbec vypadám navenek.
Hledím do prázdna někomu na klopu,
přičemž neexistuje pro mě čas.

Na chvíli se proberu pak usnu zas,
myslíc na tvůj krásný hlas.
Jak vzduchem se nese jak vylétá z tvých úst.
Koukám jak sedne na větvičku,
na stonek.

Čekám až vzlétne do mých uší
jak vánoční zvonek
Hraju si s ním s jeho melodií,
nechám ho ať leze mi po zádech,
najednou mi vylétá z rukávu a ztrácí
se mi v davu.
Jsem opět sám… Probouzím se a ven z autobusu se dám. napsal/a: doublebob 18:45 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář