Dnes jsem vnitřně umřela...Nejprve mě zaplavil takový pocit štěstí jaký sem nikdy nezažila ale v zápětí se rozplynul...Nahradil ho pocit beznaděje, smutku, bolesti...Srdce se zastavilo, nemohla jsem pobrat dech..Do očí se mi vlily slzy..Nebyla jsem schopna vnímat vůbec nic..Jen tu bolest...Co jsem si proboha myslela? Že si pro mě přijedeš jako princ na bílém koni? Ne..Nežiju v pohádkách..Nejsem princezna a ty mě nevysvobodíš ze zajetí..V tom si musím pomoct sama..Nikdo mi nepomůže..Musím se probrat do reality v níž ty nejsi..V tvé realitě není pro mě místo..I když se zdálo, že ano...Zase jsem snila, představovala, přála si...Ale mé přání nebylo vyslyšeno...Máš svůj život do kterého mě nechceš..Nezbývá mi, něž to respektovat..Nemůžu dělat nic jiného..Vztekám se, brečím, dusím se a zabíjím...Ale k ničemu to nevede...Když nechceš ty...Na lásku musí být dva..Já jsem zase sama..O to víc je to horší, když vím, že i ty skrýváš své city ke mě...Ty to víš co cítítš..Neumíš se s tím poprat nebo spíš nechceš..Není to lehké..Vím, znám to...Nechám tě schovaného ve svém srdci stejně tak jako tomu bylo a je dodnes...Budeš tam na věky, do té doby, dokud nezemřu...Snad se potkáme v příštím životě a budeme konečně spolu...Věřím a doufám..Neztrácím naději..Už teď bych chtěla zemřít... napsal/a: e..RiCzKa 14:38 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář