úplně to sedí na jednoho človíčka...
Stejně jako dva a tři bude vždycky pět, tak každýmu se jednou zhroutí jeho skvělej svět,
Jednou prostě příjde ten blbej den, co ti vezme všechno a zanechá jenom sen,
Tohle poznala jsem taky a nechci nikdy víc, v hlavě mám prázdno, nemám tam prostě nic
Nejhorší je na tom, že se to už nedá vrátit, ty věci, co jsem nechtěla nikdy ztratit,
Ale musím jít dál a začít zase znovu, jsem poučená a na to přísahám bohu.
Byls nejlepší dárek v tom nejlepším papíře a nejlepší obraz toho nejlepšího malíře,
Bylo mi jedno kolik na nás kouká lidí, klidně ať tu mou hvězdu na nebi všichni vidí,
Každej tvůj úsměv, každý tvoje pohlazení mně teďka bolí jako boží umučení,
Zasáhls mně pohledem jak amorův šíp, s žádným jiným klukem mi nikdy nebylo líp.
Proč jsem si vždycky myslela že mně doopravdy chceš, proč jsem byla tak najivní a nepoznala tu lež? Proč? Na tebe tolik otázek mám a proč také zjišťuju jak málo tě znám..
Byls prostě jiný, lepší než všichni kolem, já byla velkou hostinou a ty prostřeným stolem,
Byls krásnou sochou na opuštěným dvorku, měla jsem tě strašně ráda až do kostí morku.
Nebojím se tohle přiznat cítila jsem lásku, tenhle krásnej cit, kterej visí na provázku,
Neměla jsem pro tebe slova, neměla jsem potřebu, měl jsi to stejný a já cítila jsem úlevu.
Pak jsi řekl chci tě a já byla v sedmým nebi, měla jsem z tebe pocity plný touhy a něhy ale jak šly dny dál, já začala zvolna chápat, že asi oba v tom začínáme tápat a já nechtěla zjišťovat čí to byla vina ale nervozita se nás držela jak špína, třeba se moc vzdálil a třeba dělala chyby ale teď už je pozdě zbylo mi jenom kdyby, pak přišel ten den ta vyjebaná hádka, moje hlava byla plná jako městská skládka, byla plná lítostí a nervů asi proto měla tak brutální vervu. Pak jsi řekl jednu větu co mě tak moc zranila, položila na kolena a úplně zničila, lituju toho, že jsem tě kdy poznala, jenom tuhletou větou teprv moje depka začala. O hodinu později už se procházím po venku, moje tajný přání je mít kouzelnou sklenku, aby byla plná nápojem času a lásky, toho kterej umí léčit starý vrásky, jediná věc mi zbyla a to jsou moji kámoši za stema a bezhlavý bych se topila v taškách po uši, jsou pro mě něco jako světlo na konci tunelu, kamarádi slibuju na vás se nevyseru.
Proč jsem si vždycky myslela že mně doopravdy chceš, proč jsem byla tak naivní a nepoznal tu lež? Proč? Na tebe tolik otázek mám a proč také zjišťuju jak málo tě znám..
Teď přichází noc a moje slzy schnou, já pochopila, že nejsem jen sračkou ubohou a budu se rvát a chytat další šance nenechám už na sebe házet další srance, musím teď stát a jít hip hopem k cíli, nebojím se překonat už ani osmou míli, kámoši mně podrží a za to jsem jim vděčná, pomáhaj mi splnit ten můj sen neskutečnej.
