emotivní lyrika...
největší ...největší....největší.....největší trest pro mě je někde být sám....nenavidím to....bojím se a přísahám teď mi došli síly a pomalu ztrácím dech.....nechci brouzdat uličkama..hledat sebe ve stínech....zas ty trapné slova, utrpení...nostalgie....se slzama v očích....tak proč pořád mlčíš...nostalgické vzpomínky..teď je mi jich líto...sakra vzpoměl sem si na minulé léto....nemusíš nic psát že se ti to nelíbí....nenutím tě k ničemu vždyť jsme jenom lidi... tohleto je realita nevěř magické hůlce....azurové nebe a jantarové slunce...černošedé ticho ti kazí radost barev... bere ti sílu vlasů tak neřvi jako lev....nepotřebuju ani slyšet že jsem radoby hoper...já vím že jsem nic a ty ve všem super...vidím svůj stín a ty utíkáš s ním...všechno je to příběh kterému já už nevěřím....vidím tvoje ruce jak chtěj se dotknout mých....slyším dětský smích....plním co ti vidím na očích....ničím tvoji teorii....píšu ti sympfonii...plním svojí roli...připraven na cokoli...oddat se poezii v světě kterým žiju,abych zjistil ,že stále pochybuju...miliony reklam a statisíce bildbordů...X je tady seriálů...tuny pracích prášků...musím se tomu smát...tak nechej vítr vlát.... protaženej stín a já nechci jít s ním....mravy čím dál míň .....osobnost není pevnost tak proč se jí snažíš dobít....vždyť na dešti není zrovna dobrý pobyt.....já jsem časně zamilovaný tak mě nechte být.
