Tak dneska sem ... ani nevim valstně co. Stalo se toho tolik, že si to eště vlastně ani pořádně neuvědomuju co všechno.
Počínaje návštěvou rodičů která dopadla dobře, no i když ... Ale byla hodně povzbudivá. Dále to že jsem se konečně dokopal k tomu zavolat Motýlkovi, tak mi do telefonu žekne že si dává jednou za měsíc,což mě ůplně rozseká, i když jsem stím tak nějak počítal ale nechtěl jsem to asi slyšet.Na druhou stranu se mi i ulevilo. Na jednu stranu se chci od ní odpoutat ale nadruhou stranu si nějak nedovedu představit to že už jí nikdy neuvidím, co nikdy představa že jí neuvidím na výjezdu mě fakt drtí!!!!!!!!
Jsem nasranej na tenhle zkurvenej svět plnej drog.Chce se mi brečet ale určitě se z toho neposeru.
to mi moc nepomůže.Musim ti brát i z tý kladný stránky i když mi to momentálně moc nejde.Ale vím, že čas je nejlepší lék tak doufám že brzy zabere. Jdu spát ...