21.Únor 2009

...

      Sobota večer....sedím doma.....sama. Přemejšlim nad věcma za poslední rok. Dívám se na to všechno zpětně a říkám si co jsem to tropila za hloposti. Dívám se na to jinýma očima a říkám si jak málo stačilo a mohla jsem být v pořádném průšvihu. Tenkrát jsem si to nepřiznala a vlastně jsem to doopravdy ani neviděla, ale stačilo tak málo a mohlo být všechno jinak. Člověk si neuvědomuje to že má štěstí, do té doby dokud ho skutečně má, ale potom...

      Sedím tu sama a mám spoustu času na přemýšlení, a tak přemýšlím, o všem možném. Vzpomínám ještě na to jaká jsem byla před rokem.....malá holka co nevěděla vlastně ani co chce, co si neuměla dupnout, prosadit si svou, stát si zasvou pravdou přesvědčením a názory....a teď? netvrdím že jsem kdo ví jaká silná holka, kterou jen tak něco nerozhází, to o sobě opravdu ještě říci nemůžu, poněvadž bych lhala a to i sobě. To ne, to opravdu nejsem, ale jsem jiná. Za poslední rok se toho spoustu změnilo.....i já. Poznala jsem nové věci, nové prostředí i nové lidi. Něco mi to možná vzalo, ale hodně moc mi to dalo. Kde bych byla bez toho všeho? byla bych pořád ještě ta holka co se bojí jít bojovat o své sny a přání, co se neumí zastat svých cílů. Byla byh ta plachá holčička co se neumí nikomu postavit, ta co každému věří, nikoho si neprověří a pak prožívá obrovská sklamání. Až příliš dlouho jsem nosila růžové brýle, každého jsem omlouvala a hledala pro něj omluvu za jeho chování. Jenže jeho chování omluvu nemělo, ale to jsem já nikdy neviděla. A pak jsem se jednou hrozně sklamala, slyšela jsem konečně jednou pravdu od někoho koho jsem tak moc omlouvala až jsem už nevěděla čím omluvit jeho "chyby". Kydž pak přišlo vysvětlení které se nedalo zvrátit pochopila jsem že nemohu neustále každého omlouvat. Pochopila jsem že o tom ten svět není. Trvalo mi dlouho než jsem to úplně všechno pochopila, než li jsem se se vším smířila vyrovnala a hlavně si uravnala věci v hlavě. Rozhodla jsem se že se musím změnit. Věděla jsem že už prostě nemůžu být ta malá holčička co každému slepě důvěřuje a pořád ho omlouvám, že nemůžu dovolit abych se utápěla ve smutku kvli něčemu co už se nedá zachránit. Že nemohu do nekonečna řešit všechny již vyřešené věci. A proto jsem se rozhodla se změnit. Chránit se proti těmto slepím důvěrám, sklamáním a snad i zlomeným srdcím. Byla jsem jiná. Nechtěla jsem si k sobě nikoho nového pustit poc blízko. Brzy jsem se to vážně naučila, jenže jsem se této vlastnosti nedovedla zbyvit. Najednou jsem lidem už nedokázala pořádně věřit. A člověk, kterého jsem neznala alespoň 3 měsíce byl pro mě pořád vzdálený.....pořád a pořád je každý takový je. A já mylsím že to není dobře. Tak moc jsem se chtěla změnit abych se chránila, až jsem se změnila příliš. Nechtěla bych už být tou starou naivní janinou kterou jsem byla, ale ani tou co jsem teď.....

       

18.Únor 2009

Vztahy mezi lidmi

Někdy prostě sedíš a díváš se na to jak Ti život utíká před očima, je obyčejnej, nudnej a Tobě příde hrozně nespravedlivej, ale přitom stačí natáhnout ruku a chopit se šance. Alespoň jedný z šancí které o kolo tebe denně chodí a jen ty je nevidíš. Pro svůj podle tebe nudný život toho můžeš udělat tolik, stačí jen chtít.

Někdy si říkáš že některé věci by nemuseli být a ptáš se proč se to stalo, ptáš se proč je ten život tak nespravedlivý. Ale napadlo tě už někdy zeptat se sám sebe jestli jsi nemohl tomu zabránit? jestli nestačilo jen něco málo udělat? Ne! Všechno jen schazujeme na nespravedlnost a nenapadá nás dívat se kolem sebe.

Člověka občas něco skolí, ale musí jít dál, protože když se bude pitvat ve starých ranách tak se z nich utrápí. Jenže to je naše záhadná vlastnost, pořát jen něco řešíme. Kolikrát prostě neumíme zavřít dveře a přiznat si že jedna malá nebo třeba i naopak obrovská kapitola je za námi. Že se věci dny nebo třeba lidi už nevrátí. Neumíme si přiznat, že jsme snad někde udělali chybu, ale jsme lidi kteří se přeci mohou mýlit a také se často mýlí. Často se nedíváme kolem sebe a nevšímá me si že ubližujeme lidem o kolo nás. Některé věci které nám přijdou naprosto samozdřejmé, ostatní mohou chápat úplně jinak než-li my a z toho pak vzniknou konflikty. Přitom však stačí tak málo....říci jak danou věc myslíme.

Vztahy mezi lidmy jsou občas opravdu nepochopitelné. Jak vždycky říkáme ráno s holkama....mezi lidské vztahy. A není to jen o tom jestli vám někdo podrží či nepodrží po ránu dveře a je na vás milí. Ne. Vztahy jsou různé. Vztahy neznámích lidí mezi sebou, přátel a kamrádů, či partnerů. Všechny vztahy mají problémy. A vždy vaše problémy vám přijdou jako ten největší problém na světě, ale pak potkáte někoho a zjistíte že ten váš problém vlastně ani není takový problém, že je to naprostá hloupost se kvůli něčemu takovému trápit a přemýšlet nad tím. A tak to jde dál a dál a dál. Je jedno krásné příslový které říká že máme žít přítomností...neřešit minulost....ale také si neplánovat budoucnost, protože nikdy nevíte co se může stát. A to je právě to. Nač se trápit minulostí když už je za námi....a proč řešit budoucnost když jsem teď štstný/šťastná. Člověk má být šťastný teď v tuto chvíli kdy žije, netrápit se nad ztraceným prstýnkem a neztrácet čas naháněním ztracené lásky, když ho může využít k něčemu lepšímu....co když vy pláčete pro ztracenou lásku a přitom za rohem na vás čeká někdo další kdo se trápí proto že neví jak vám říct že vás má rád.....člověk nikdy neví co se může stát a proto by měl mýt oči na šťopkách....aby neztratil svou životní šanci, která může být jen nadosah leč nevyužita když budete mýt zavřené oči a nezpozorujete jí.......

O Autorovi

  • Jméno fernetka.s
  • Region Chomutov
  • Přítel při tobě vždy stojí , říká ti pravdu i když bolí a abys nikdy nebyl sám, trpělivě ti naslouchá. Energii svou Ti dává, lásku která nezvadá, sýlu když Ti dochází, samotou Tě provází. Věří Ti v každé době, i když ostatní jsou proti tobě.
Můj profil

Poslední příspěvky