from_interspacefrom_interspacefrom_interspacefrom_interspacefrom_interspace

Zas jsem se dostala, tam, kam jsem neměla, nechtěla, ale myslela jsem si, že jsem pro ni víc!,
jak tu vedle mě oddychuje z plných plic,
dělá se mi blivno..
dam si z automatu kafe a cigaretu, převalim se na bok líně
a do tmy chaoticky zařvu: Ty svině!
Mam se radovat, že nic na věky neni, že vše se jednou změní? (náš vztah se nezmění, on neni vězení)
Znáš to? bo jsem taková jen já?..Zbytečný hrocení čehosi co už bylo mockrát přehrocený?!
Žádná diagnoza finalní, nemoc se rozšiřuje dál,
začínám uvažovat, co to má za význam?
Pohladim ji po tváři a polibim ji na čelo, na tělo..
jen kdyby vědělo, ten pocit či strach udusim v sobě - mezi střeva krčí se a volá na poplach, já však vyseru ho ve sračkách!
Teď sme tu spolu a milujem se, ikdyž on vic do ní potápí se!
Vždy pro mě bude vším, vším podstatným, pro život důležitým!
Je andělem, bohyní, mou oblíbenou zakazanou dimenzí..as se serem někdy navzájem, ale o tom to je, lásko!
Nikdy nic bez Tebe! Pointa všeho?
Teď spí vedle mě a já neměla komu to říct, komu rozmrazit své emoce a nemůžu tu zeřvat z plných plic, že bez ní bych byla NIC!  ...  (nechci ji vzbudit..)