Láska

14.Prosinec 2007

Já si myslim, že člověk který nepozná tenhle cit, není člověk. Už od samého narození lidé poznávají co je to láska a tu jim dávají rodiče nebo příbuzní, popřípadě vychovatelé v dětském domově nebo jiných zařízeních pro opuštěné děti (ikdyž tam jim nemohou tu lásku ukázat do opravdických rozměrů, ale myslím si, že ti lidé si potom víc váží lásky. Je to pro ně něco neobyčejného a neobvyklého, kdežto pro nás to je normální věc. Teda aspoň pro mě je láska v rodině úplně běžná věc a musím se přiznat, že si toho ani většinou nevšímám. Od rodinné lásky to časem přeroste do úplně jiné lásky a tu tu asi nejvíc budu rozebírat. Lásky k opačnému pohlaví (někdy samozřejmě opačné být nemusí. Tím sem nikoho nechtěla urazit, ale berte to tak, že nevím jak jinak to nazvat). Teď nevím jakým přibližným rokem tahle láska začíná, ale berte to tak od 5 let :D Já sem třeba asi tak v 7 letech měla ráda Herkulese( Heh teď ho už nesnáším) :D BIGLOL :D a pak už sem postupně přešla k lidem v ném okolí. Láska hodně moc bolí! A asi nejhorší je, když víte, že vaše láska nikdy nedojde satisfaction :)... prostě nikdy nebudete s tim člověkem. Není to možné. Buď vám to nepřeje okolí nebo on/ona vůbec nemá potuchy o tom, že žijete nebo má, ale hnusíte se mu/ji nebo je zadaný/á nebo další překážky. Prostě v tomhle případě víte, že vám nezbývá nic jiného než na milovaného člověka zapomenout... ale jak když ho tak strašně milujete? Jak když na něj myslíte dnem i nocí? Večer usínáte s pocitem, že leží vedle vás na posteli a šeptá vám do ucha sledké vecičky a ráno se probudíte s myšlenkou, že to není možné. Tak jak se teda zapomíná? Možná čas, ale to bude trvat měsíce a možná někdy i roky. Najít si někoho jiného? K čemu by to bylo kdybyste stále mysleli na něho. A jak by ste se potom cítili vy? Nebylo by vám toho člověka líto, když ho máte vlastně jako náhražku? Jo možná se někdy stane, že nakonec se do něho opravdu zamilujete, ale na to já teda osobně neveřím. Tak co teda potom funguje?! Abych  pravdu řekla, sama to nevím. Zkoušela sem čas pomohlo to jen na chvíli. Zalíbil se mi někdo jiný, ale přesto sem se zase vrátila ke starému mučení. Nepomáhalo NIC! Žila sem jen ve snech. Snila, snila a stále snila. Nadějě, že si mě vůbec někdy všimne už umřela dávno. Já už ani nedoufala, že ho potkám. Ale potkala a jak sem předpokládala úplně všechny vzpomínky a pocity se vrátily akorát se 100násobným zvětšením. A ja jsem s tím sněním skončila? Nijak jen se stal obrovský zázrak! A ten sen se mi splnil... Doposud tomu nevěřim. Věděla jsem, že kdyby mě někdy držel za ruku, bylo by to ledatak ve snu. Věděla jsem že kdybych s ním byla sama, bylo by to jedině ve snu. Věděla jsem, že kdyby mě líbal, bylo by to jedině ve snu. Tak jak je to možné, že se to doopravdy stalo? Jak je to možné? Stále se ptám a nemůžu přijít na odpověď. Kdo je ten co mi uskutečnil můj sen? A proč to vůbec udělal? No tak to byl můj příběh, ale teď se radši vrátim k míň osobním věcem :)... takže jesi takhle váš nekonečný příběh dopadne radujte se! Skákejte! Křičte! Brečte! Smějte se! Protože máte důvod! Konečně máte opravdický důvod! :D A jestli vaše nekonečná láska nikdy nedojde pohádkového konce, tak aspoň dojde vždycky nějakého konce. Většinou zapomenete, ale přeci jen to není ten uspokojivý konec. Jinak je láska strašně zamotaná věc a příšerně složitá. Každý na tomto světě má někoho rád. Ať už ta milovaná věc je osoba nebo zvíře nebo plyšák :) nebo alkohol atd... vždycky je máte rádi a je težké je jen tak zničeho nic opustit. láska je cit který vlastně vzniká v srdci. Přímo uprostřed srdce a ikdyž někdy mozek křičí NE! Srdce se řídí svoji vlastní cestou a mozek ani neslyší. Je to dobře nebo špatně? Asi špatně, protože potom ta láska většinou bolí. Ale abych tady jen lásku nepomlouvala, tak láska je přitom ten nejkrásnější cit. Zamilovanost je úžasný pocit plnosti. Vaše srdce je naplněno až po okraj tím krásným citem a vy se máte blaze a ještě když se takto dvě naplněné srdce potkají, splinou v jedno a pokračují dál v cestě společně až najdou cíl. Je to to nejkrásnější co se může stát. Ale až najdou cíl tak je to zase bolestivá věc. Cíl znamená konec .. konec krásných chvil, konec lásky. Cíl může být buď rozchod nebo smrt. Nevím co bolí víc. A zase se dostávám k bolesti! Bez té by asi láska nebyla láska. Neboli jednudušeji rečeno. Láska má svůj rub i líc. Svoje světlé stránky, ale i ty tmavé... A teď si myslím, že sem se dostatečně vypovídala... Vlastně ona se láska nedá vůbec popsat ani říct ani ukázat... Lásku musíte cítit!

napsal/a: g.r.a.n.k.o 20:16 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář