g.r.a.n.k.o

Přátelství je teď pro mě nade vše. V přátelství je také určitý druh lásky, ale jiné lásky, ale přitom je tak podobná. Sou pro mě vším, protože když mám problém tak mi pomohou. Zaženou mé chmury. Vyslechnou mě, poradí a rozesmějou mě. Sou tu jak na dobré tak na špatné časy. Nejlepší na tom je, že před nimi se nemusím přetvařovat. Před nimi sem pravá Lucka. Mají mě rádi takovou jaká sem (teda aspoň myslim :)) A když se s některým z nich pohádám, tak mě to furt hlodá a hlodá... Nevím co bych dělala bez kámošů. Jsou takový ten poklad v životě. Lituju! Fakt litjuju ti lidi co nemaj kámoše. A ptám se proč nemají? Proč? Co tak strašného udělali, že s nimi nikdo nechce kámošit? Špatně se oblíkají a nejsou IN? 

Přiznávám, že já se taky třeba k takovým lidem moc nehrnu. Ale oni asi nejsou zas tak průbojní a neumějí se prokopat tím životem. Myslím si, že by mohli mít kámoše, kdyby se víc snažili, ale třeba někomu nesedne tenhle a tamtomu zas nesedne tamten... Achjo! tak teď sem se do toho zamotala a nevim co si mám o tom myslet. Prostě je lituju, ale asi jim nijak nepomůžu... Tak a co dál... Kámošství znamená to, že nejsi na světě sama. Někdo má mrtě kámošů a někdo má jen jednoho. Já mám tak akorát. Stačí mi to, nestežuju si. Ale co když zjistíte, že ten váš kámoš vůbec nebyl váš kámoš, ale donášeč atd... To asi pak dost bolí. Nebo, že vás váš nejkámoš někde za rohom pomlouvá. Nevim co v takové situaci dělat... A kámošství mezi klukem a holkou? Myslím si, že existuje... Jen si nemyslím, že můžou bejt nejkámoši. Třeba si to říkají, ale ta zeď tam stejně je. S klukem se podle mě nedá mluvit úplně o všem a když říkám úplně tak myslím úplně úplně o všem :D kdežto s holkou jo... Holka tě možná i víc pochopí, přeci jen má k tobě blíž. Kluk možná tak moc nedrbe a udrží víc tajemství, ale jesi je tvoje nejkámoška, nejkámoška tak udrží tajemství stejně jako kluk.... A já teda říkám tajemství jen tomu, komu opravdu věřím... Přátelé tu budou vždycky, když se rozejdeš s klukem nebo se pohádáš s rodičema, budou tu. Budou tu, aby ti aspoň trošku pomohli slepit ty rány v srdci. Život bez přátel si nedokážu představit. A je mi poctou být někomu kámoška, protože to pro mě znamená hodně. To, že mi nějaký člověk důvěřuje až tak, že se mi svěří s trápením. Není na škodu někdy říct kámošům, že je máte rádi nebo je obejmout... ale nic se nesmí přehánět. Když to děláte pořád ztrácí to to kouzlo. Někdy je smutné, že přátelství prostě jen tak vyprchá a umlkne... už si nemáte co říct a přitom vám bylo spolu kdysi tak dobře... Strašně nerada opouštím svoje přátelé... A jak vlastně přátelství vzniká? Myslím si, že opravdu pravdivá věta je: V nouzi poznáš přítele. A tak se prostě přátelé poznávají v nouzi...  Nevím co už dodat... Miluju vás a nemůžu bez vás žít!!! Snad víte koho myslím (všecky svoje kámoše) :D :*