Před 727 lety vstupuje do dějin našeho národa svým Horním právem město Jihlava a je příznačné, že současně s ním potvrzuje král Václav I. i rozsáhlá práva městská. Jihlava totiž děkuje za svůj rozkvět bohatým stříbrným žilám a proslulým dolům, které ji postavily mezi nejpřednější města celého království. Čeští králové nešetřili svou přízní a zahrnuli Jihlavu všemožnými privilegiemi a výsadami. Touha po stříbru a zlatu, které z ctižádostiví Přemyslovci potřebovali k financování své velkorysé politiky, vedla i k tomu, že sem povolali začátkem 13. století, německé horníky z Bavor a Saska. Je však nutné říci, že němečtí horníci nebyli původními objeviteli a zakladateli jihlavského hornictví-dávno před založením města zde kutali Slované. Němci důlní práce značně rozšířili a technicky velmi zdokonalili. Podle neobyčejného rozkvětu města, neslýchaného bohatství a blahobytu měšťanů se dá soudit, že doly byly velmi vydatné. Stejně úspěšné bylo i dvěhlasné jihlavské dolní právo, patřící k nejstarším horním řádům vůbec. Proniklo v různých obměnách do celé Evropy a těšilo se vždy velké vážnosti. Svědčí o tom i tento historický citát

,,Všichni těžaři, ať dobývají jakýkoliv kov v království českém, se obracejí v pochybnostech k obci jihlavské a jejím občanům, jestli že chtějí získat správné ponaučení!" Tak stanovil v roce 1345 moravský markrabě Karel IV., v pozdější době král český a římský.

Intenzivní těžba stříbra však trvala poměrně krátkou dobu - asi 100 až 150 let. Nejbohatší svrchní partie žil byly vytěženy a doly stále prohlubovány trpěli velkými přívaly spodních vod, které tehdejší technika nedokázala tehdy zvládnout. Objevem největšího ložiska stříbrných rud v tehdejší Evropě, u Kutné Hory, ztrácí Jihlava postupně i své důležité poslání,, Královské pokladnice " a dolování počíná živořit. Definitivně tuto první a nejslavnější etapu jihlavských dolů končí bouřlivá doba husitských válek. Po nich se jihlavské dolování nikdy nepovzneslo na dřívější úroveň, i když jednotlivci i společnosti, prostí havíři i králové nelitovali námahy nebo finanční prostředky. Drobné důlní podniky v 16., v 17. a nakonec v 18. století přinášeli jen střídavé úspěchy - celkově však byly neúspěšní. Svůj podíl na tom měl i všeobecný pokles ceny stříbra v důsledku objevení Ameriky a zaplavení Evropského trhu levným zámořským stříbrem. Definitivní konec znamenají roky 1773 - 1781, kdy pohasly poslední naděje na znovu v vzkříšení slávy jihlavských dolů a výsledná částka 22 000 zlatých, vložených do práce na třech nejnadějnějších štolách se rozplynulo, podzemí bez návratnosti bez sebemenšího zisku.

Od té doby uplynulo téměř 200 let, doly zůstaly ležet ladem, jámy se sesouvali, štoly bortily a baldy zarůstali stromy a travinami. Dnešní doba, vyznačující se prudkým rozmachem v průmyslu a zemědělství, dokončilo vymazání stop hornické činnosti natolik, že jen oko zasvěceného pozorovatele dokáže částečně identifikovat tato místa a představit si jejich dřívější podobu, rozsah a účel.

Jihlavské občany vždy zajímal osud starých důlních děl. K podobě míst se vázali nejrůznější pověsti o bájném bohatství a bohatém podzemí, a tato vyprávění se přenášela z generace na generaci.

Po roce 1945, který je významným mezníkem v historii města, nastává po porážce Němci ve druhé světové válce úplné počeštění Jihlavy i okolních vesnic a potom si německých komunistů, jejichž předky přivedl do našich končin Přemysl Otakar a Václav I., jsou po více než 10. letech odsunuti zpět do své vlasti. Desetitisíce nových obyvatel si volí Jihlavu za své působiště, zakládají zde rodiny, pochopitelně je zajímá i historie města, kde pracují. Vzhledem k jiným městům jejichž historická úloha v dějinách byla podstatně menší. Jihlava má málo dostupné historické literatury a zvláště to v oboru starého dolování.