24.Červenec 2007,20:41
Jen tak stál a díval se na ní. Mlčky ji hleděl do očí. A ona cítila to teplo, které ji hladilona každé části jejího těla. Cítila ty motýlky v břiše, co se jí vznášeli až k srdci. Byla šťastná,když ho měla na blízku a viděla jeho úsměv, co patřil jenom jí. Milovala jeho objetí, jehosilné paže, co jí vždycky chránily před okolním světem. V jeho pohledu se topila anechtěla záchraný kruh. Byl její nejlepší přítel a ona jeho. Nedovedli si léto představitjeden bez druhého a vždy vše plánovali spolu a těšili se na další prožitý čas, kdy semohli jeden druhému dívat do dušičky. Byl její jediná hvězda na nebi a ona jehojediným slunečním paprskem. Ale nikdy si tato slova neřekli do očí. Byli stále nejlepšímipřáteli. Nikdo nevěděl, jak moc se mají rádi a ani oni sami si neuvědomovali hloubkusvého vztahu. Pohladil ji nezištně po vlasech a ona mu byla vděčná za tento nepatrnýdotek, po kterém se celá chvěla. Rozloučili se a jejich osudy se měly znovu na celý rokrozejít. Když jí naposledy obejmul, sotva udržela slzičky. Dal ji pusu a ona odjela domů.Mysleli na sebe každý den, ale ani jeden si nepřipouštěl, jak mu ten druhý schází.Plynuly dny a týdny. On se zrovna vracel z basketballového tréninku, ale nevšiml siauta, co přijíždělo ze zrádné zatáčky. Zrovna jí psal zprávu. Zprávu, která ji mělaoznámit, jak moc mu schází. Jak moc se zamiloval do své nejlepší přítelkyně. Nikdyji nedostala. Teď stála u hrobu a dívala se, jak jeho rakev pomalu klesá do té nekonečnétmavé díry. Už nikdy se jí nevrátí. Už nikdy neuvidí jeho nakažlivý úsměv, už nikdyjí nepohladí po vlasech, už nikdy jí nepolíbí..... Jak moc litovala toho, že mu nikdyneřekla, jak moc ho miluje. Jak moc litovala toho promarněného času. Jak moc jí scházel.Zůstala stát jako poslední u jeho hrobu. Byl parní letní den. V tuto chvíli měli být spoluna výletě. V tuto chvíli se měli spolu smát. Ale čas nejde vrátit. Nejde udělat to, cojsi měl udělat už dávno. Zavřela pláčem zčervenalá víčka a zdvihla hlavu k nebi:,,Proč?'' tiše zašeptala, sotva ji bylo rozumět. ,,Proč tak brzy? Chtěla jsem ti tohoještě tolik říct. Chtěla jsem toho ještě s tebou tolik prožít!'' To už ale nevydržela az pod zavřených víček se jí začaly valit slzy. ,,Proč?" To už ale nešeptala, ale křičela.,,Já tě milovala! Já tě miluji a ty jsi odešel! Slyšíš?!" Slyšel, ale to ona nemohla vědět.,,Miluji tě a navždy budeš v mém srdci. Nikdy nezapomenu!'' A plakala. Plakala,jako by měla utopit celý svět ve svém smutku. Když vtom jí spadla na tvář kapka.Otevřela oči, ale nebe bylo blankytně modré. A další a další. To on plakal, tamnahoře a přál si ji obejmout a utěšit. A říct jí, že tu na ni čeká. Ona věděla, že jetam s ní. Věděla, že ji nikdy neopustí, že ji bude vždy chránit. Stal se jejím anděl strážným.Vždy, když uronila slzu, nebe plakalo s ní. A ona věděla, že se nesmí trápit. Jinak se onbude trápit taky a to nechtěla dopustit. A těšila se z každého nového dnu. Protože kdyžbyla šťastná ona, byl i šťastný on...