19.Červenec 2007,12:07
Pronásledování homosexuality přišlo do Evropy až s křesťanstvím. Císařští spoluvládci Constan- tius II. a Constans I. vyhlásili 16. prosince roku 342 n. l. zákaz sňatků mezi muži. S výjimkou několika států vydržel již 1660 let.
Sexuální zákazy mimovaginálního sexu platí především v monoteistických náboženstvích. Řada příznivců judaismu, křesťanství a islámu je odporem k homosexualitě přímo posedlá, obdobné to bývá s jejich kultovními mýty a texty. Polyteisté bývají k homosexualitě shovívavější. Nejstarší z existujících náboženských systémů hinduismus má ve své mytologii sexuální styky mužských bohů a K masútra věnuje homosexuálním praktikám kapitolku. V Číně byl prvním ryze homosexuálním císařem Aj (vládl od roku 6 př. n. l. do roku 1 n. l.). Jednoho ze svých přátel učinil vrchním velitelem armády. Ani antický svět neznal výrazná sexuální tabu (a shodou okolností ani pohlavní choroby). Výlučnost mužské společnosti při výchově chlapců a při vojenské službě způsobila u Helénů velmi častou bisexualitu. Jev byl o to výraznější, protože chlapci a děvčata neměli kromě náboženských slavností v podstatě možnost se zamilovat. Starý svět se zamilovával stereotypně " na první pohled" a lásku vznikající z delší známosti u mladých lidí prostě neznal.
Všude samí muži
Bisexualita mezi muži souvisela s postavením žen, které mužský strach po likvidaci matriarchátu svázal tvrdými pouty společenských zákazů. Po celý život byli antičtí muži mezi muži, umění bylo mužské, a dokonce jeho nahota byla více mužská než ženská. Muži pohlíželi na krásu svých těl od školy, vojenského výcviku, válek po politickou agoru, sněmy, soudy, na stadionech, při pití, v klubech.
Mladíci nebo mladík líbající muže a starce mezi proplétajícími se tanečnicemi patřili ke standardnímu obrazu lepší helénské hostiny. Slavný král Démétrios (zemřel roku 283 př. n. l.) zanechal potomky s nejméně sedmi ženami, ale chlapcům se vůbec nevyhýbal. Jeho otec Antigonos, když jednou slyšel, že syn má horečku, šel ho navštívit. Přede dveřmi potkal milence, což Démétriovi, hovořícímu ještě o své horečce, pouze potvrdil slovy: " Ovšem, právě jsem se s ní u dveří potkal, jak odcházela."
Ještě slavnější Říman C. Iulius Caesar si z kořisti vybíral otroky urostlé a bez chlupů po těle, na druhou stranu svedl řadu vznešených dam, senátorských manželek a královen, z nichž nejslavnější byla Kleopatra. Během svého maloasijského pobytu byl milencem bíthýnského krále Níkomédea III., až si z toho dělali legraci dokonce diktátorovi vlastní vojáci: během triumfu pokřikovali hlasité a nedvojsmyslné říkanky týkající se vztahu obou pánů.
Kde byl rozdíl
Rozdíl mezi podřadnějším " buzerantem" a bisexuálním mužem viděli Heléni a Římané v tom, kdo z nich byl aktivní a kdo pasivní. Kdo pronikal, zůstával mužem mravným, kdo však zadek nastavil nebo praktikoval felaci, byl nemravný, protože nezůstal mužným (vše ale v pořádku, když muž vložil penis do úst druhého). Pro uklidnění tlaku v přirození neměli Římané manželství, nýbrž služky, sluhy a velký výběr bordelů. Rodina, potomstvo, ani "morálka" tím nebyla nikterak narušena, s homosexualitou se nikdo neskrýval. Na Théře u gymnasia se ze sedmého století př. n. l. uchovaly nápisy typu: " U Apollóna Delfského, zde Krimón vnikl do syna Bathykleova, bratra (...)", o kus dál to už je zachováno naplno: " Zde Krimón vnikl do Amotióna." Na Thasu z poloviny pátého století př. n. l. nějaký homosexuální nadšenec vykřikl do dějin: " Myiskos je divoch (agrios)." V Athénách někdo koncem šestého století př. n. l. vyryl na vázu: " Hegéstratos to dělal se mnou." Ovšem nejslavnější homosexuál známý z takového nápisu je Athéňan Títás: " Olympioníkos Títás dělá anál (katapygón)." Mužské přátelství na hranici sexuality je v helénském světě jedním ze vztahů jdoucích za přirozená práva rodinného krbu. Jakkoli byla monogamní manželství nejvyšším a veškerým kultem chráněným společenským svazkem, mužské přátelství mělo punc výjimečnosti.
Římané se stejně jako Heléni bránili zvláštním zákonem kšeftování s dětmi. Přímé pronásledování homosexuality však přišlo až s křesťanstvím. Mužskou prostituci chtěl zakázat polyteista Severus Alexander, ale upustil od toho. Roku 390 n. l. vyvraždil v Soluni křesťanský císař Theodosius I. sedm tisíc dostihových fandů. Někdo z jejich řad totiž zavraždil jeho úředníka, který si dovolil zatknout pro homosexualitu místní dostihovou hvězdu.
Sexuální zákazy mimovaginálního sexu platí především v monoteistických náboženstvích. Řada příznivců judaismu, křesťanství a islámu je odporem k homosexualitě přímo posedlá, obdobné to bývá s jejich kultovními mýty a texty. Polyteisté bývají k homosexualitě shovívavější. Nejstarší z existujících náboženských systémů hinduismus má ve své mytologii sexuální styky mužských bohů a K masútra věnuje homosexuálním praktikám kapitolku. V Číně byl prvním ryze homosexuálním císařem Aj (vládl od roku 6 př. n. l. do roku 1 n. l.). Jednoho ze svých přátel učinil vrchním velitelem armády. Ani antický svět neznal výrazná sexuální tabu (a shodou okolností ani pohlavní choroby). Výlučnost mužské společnosti při výchově chlapců a při vojenské službě způsobila u Helénů velmi častou bisexualitu. Jev byl o to výraznější, protože chlapci a děvčata neměli kromě náboženských slavností v podstatě možnost se zamilovat. Starý svět se zamilovával stereotypně " na první pohled" a lásku vznikající z delší známosti u mladých lidí prostě neznal.
Všude samí muži
Bisexualita mezi muži souvisela s postavením žen, které mužský strach po likvidaci matriarchátu svázal tvrdými pouty společenských zákazů. Po celý život byli antičtí muži mezi muži, umění bylo mužské, a dokonce jeho nahota byla více mužská než ženská. Muži pohlíželi na krásu svých těl od školy, vojenského výcviku, válek po politickou agoru, sněmy, soudy, na stadionech, při pití, v klubech.
Mladíci nebo mladík líbající muže a starce mezi proplétajícími se tanečnicemi patřili ke standardnímu obrazu lepší helénské hostiny. Slavný král Démétrios (zemřel roku 283 př. n. l.) zanechal potomky s nejméně sedmi ženami, ale chlapcům se vůbec nevyhýbal. Jeho otec Antigonos, když jednou slyšel, že syn má horečku, šel ho navštívit. Přede dveřmi potkal milence, což Démétriovi, hovořícímu ještě o své horečce, pouze potvrdil slovy: " Ovšem, právě jsem se s ní u dveří potkal, jak odcházela."
Ještě slavnější Říman C. Iulius Caesar si z kořisti vybíral otroky urostlé a bez chlupů po těle, na druhou stranu svedl řadu vznešených dam, senátorských manželek a královen, z nichž nejslavnější byla Kleopatra. Během svého maloasijského pobytu byl milencem bíthýnského krále Níkomédea III., až si z toho dělali legraci dokonce diktátorovi vlastní vojáci: během triumfu pokřikovali hlasité a nedvojsmyslné říkanky týkající se vztahu obou pánů.
Kde byl rozdíl
Rozdíl mezi podřadnějším " buzerantem" a bisexuálním mužem viděli Heléni a Římané v tom, kdo z nich byl aktivní a kdo pasivní. Kdo pronikal, zůstával mužem mravným, kdo však zadek nastavil nebo praktikoval felaci, byl nemravný, protože nezůstal mužným (vše ale v pořádku, když muž vložil penis do úst druhého). Pro uklidnění tlaku v přirození neměli Římané manželství, nýbrž služky, sluhy a velký výběr bordelů. Rodina, potomstvo, ani "morálka" tím nebyla nikterak narušena, s homosexualitou se nikdo neskrýval. Na Théře u gymnasia se ze sedmého století př. n. l. uchovaly nápisy typu: " U Apollóna Delfského, zde Krimón vnikl do syna Bathykleova, bratra (...)", o kus dál to už je zachováno naplno: " Zde Krimón vnikl do Amotióna." Na Thasu z poloviny pátého století př. n. l. nějaký homosexuální nadšenec vykřikl do dějin: " Myiskos je divoch (agrios)." V Athénách někdo koncem šestého století př. n. l. vyryl na vázu: " Hegéstratos to dělal se mnou." Ovšem nejslavnější homosexuál známý z takového nápisu je Athéňan Títás: " Olympioníkos Títás dělá anál (katapygón)." Mužské přátelství na hranici sexuality je v helénském světě jedním ze vztahů jdoucích za přirozená práva rodinného krbu. Jakkoli byla monogamní manželství nejvyšším a veškerým kultem chráněným společenským svazkem, mužské přátelství mělo punc výjimečnosti.
Římané se stejně jako Heléni bránili zvláštním zákonem kšeftování s dětmi. Přímé pronásledování homosexuality však přišlo až s křesťanstvím. Mužskou prostituci chtěl zakázat polyteista Severus Alexander, ale upustil od toho. Roku 390 n. l. vyvraždil v Soluni křesťanský císař Theodosius I. sedm tisíc dostihových fandů. Někdo z jejich řad totiž zavraždil jeho úředníka, který si dovolil zatknout pro homosexualitu místní dostihovou hvězdu.