Dříve jsem psala blogy o tom, že jsem smutná a že nevím proč tomu tak je, že to na mě najednou spadlo a já jsem nevěděla proč se to děje... Psala jsem tak, že skoro nikdo nemohl poznat jestli je to o mě či o někom jiném, ale teď píšu o sobě, o zradě kterou jsem udělala a lituju jí ze všech věcí snad nejvíc a budu se za ní omlouvat dlouho... Ikdyž někteří lidé kteří o tom vědí a vědí co se stalo říkají, že jsem nic neudělala, ale já si to nemyslím... tedy aspoň ne do té míry jako oni... Omlouvám se ti za to co jsem udělala... Nechtěla jsem to takhle... Vím, že často neodhadnu své chování a to ti ublíží... vím to moc dobře... Kdybych mohla vrátit čas tak bych to udělala ne jenom kvůli téhle věci, kvůli tobě, kvůli osobě která je u mého srdce hodně, hodně blízko, ale také kvůli tomu abych zabránila něčemu co se stalo dvou lidem které mám moc ráda... Rány na těle se zahojí, ale co ty co jsou na duši?? Tak ty... zůstanou ve vás dlouho... moc dlouho a když si na to vzpomenete bude vám smutno... Omlouvám se... Vím, že slova nic nevyřeší a slovo promiň je jen fráze, ale stejně... promiň