Vždy je přece pro co žít... pro rodinu, pro přátele, pro něčí úsměv, nebo jen proto abyste viděli něčí štěstí, abyste viděli jak vychází a zachází slunce, abyste spatřili svit měsíce a hvěz které nesměle vykukují za mraky, abyste viděli jak padá sníh, abyste cítili jak vám kapky deště stékají po tvářích, abyste cítili něčí dotek, viděli štěnata jak si mezi sebou hrají, cítili teplo od slunce, mráz ze sněhu a to co cítíte když bosou nohou stoupnete na trávu, do vody či na jemný písek, to co cítíte když se na vás někdo podívá tak hluboce, že na to musíte myslet a toho člověka nemůžete pustit z hlavy, to co cítíte když vás někdo pohladí po tváři a řekne vám že vás má rád, že vás miluje, to co cítíte když si poprvé v náručí pochováte dítě, když poprvé spatříte svoje dítě, když poprvé vaše malé ratolest řekne máma, když se poprvé postaví na své nohy, když poprvé dostane jedničku... jsou to sice maličkosti a možná všední věci, ale jsou to věci pro které se již dá žít... nemyslíte??