co se semnou stalo? 10.Září 2008
Prochazim nějakou divnou změnou. Uvědomil jsem si že jsem uplne odřízl od sebe lidi na kterých mi zaleželo. protože v té době jsem si myslel že mi nejsopu dost dobří, ted lidé kteří mě obklopují mi nerozumí. A mě o to víc chybí mý skuteční přátelé.
Čím více lidí poznávám, a čím rychleji si je oblíbím. tím víc mě pak zklamávají.
A tak se ptám ,,Jsme snad předurčení k takovému citovému bloudění?´´
Je to tak, to co máme nám často nebývá dobré, a pak když to ztratíme tak si uvědomíme, jak moc to chceme zpět. A já se ted potácím v kruhu lidí kteří nejsou těmi správnými, a nikdy nebudou a já bloudím sem a tam. a furt narážím na to samé - zklamání
Kolikkrát se musím zpálit abych se už konečně ponaučil?
Jsem furt jen snílek, romantik, co doufá ve skutečného pana Božského?
Zkazil mě přísun peněz, a poničil mé srdce?
Každý má přece právo zažít něco hezkého, ale záleží na tom jestli se to periodycky střídá Dobré,Zlé,Dobré,Zlé. tak proč se mi zdá že někteří lidé jsou furt šťastní?
Zaslouží si snad někdso být jen šťastný? nebo jenom neštastný?
napsal/a: haute_couture 19:05 |
Link
