Hádat se musíte, vyměňovat si názory potřebujete. Vyhýbat se sporům znamená pád do partnerského pekla. „Hádka je v partnerství důležitý prvek zachovávající lásku při životě. Kdo se hádá, odhalí svou pravou podstatu, ukáže, co si doopravdy myslí a co chce,“ vysvětluje terapeutka Julia Onkenová v knize Jestliže mě miluješ. Čtěte, kudy vede spolehlivá stezka ke smířlivému objetí, aniž na sebe musíte brát všechnu tíhu usmiřování nebo v sobě dusit pocity křivdy.

Pokuste se nechodit spát naštvaní. V Guinnessově knize rekordů najdete zmínku o nejstarších manželích světa. Dohromady jim bylo 205 let a 293 dnů a 1. června 2005 oslavili 80. výročí svého sňatku.

Několik dnů nato manžel ve věku sto pěti let zemřel. Jeho stoletá manželka pak prozradila recept na partnerské štěstí. Prý se celý život řídili biblickou zásadou Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Když ulehnete naštvaní, všechny pocity hořkosti nejspíš přenesete do nového dne. Někdy samozřejmě nemůžete spor vyřešit večer, protože se ve vás vaří láva nebo musíte druhý den vstávat v šest, ale zkuste si alespoň v míru popřát dobrou noc a promluvit si o problému později. Pozor! Žádné otáčení ke zdi, odsekávání ani mlácení polštářem!

Netrvejte na svém. „Ty jsi řekl a ty jsi řekla a ty jsi udělal a ty jsi neudělala...“ Ve vodopádu takových obvinění se zákonitě musíte utopit. Je naprosto normální, že každý vnímáte situaci jinak. A čím víc zuříte, tím krajnější zastáváte názor. Ve vzteku z vás mohou vypadnout moudra, jimž byste se jindy jen smála. Snažte se proto odložit svou hrdost na později a prozatím se spokojte s kompromisem.

Zamkněte si pusu. Váš milý po hádce sotva ucedí „podáš mi prosím sůl“, zatímco vy už jste připravená k debatě o víkendovém cyklovýletu? Dopřejte mu alespoň hodinovou lázeň ticha. Muži se potřebují po vypětí vzpamatovat. Hádka je vyčerpá víc, protože nedokážou s pocity pracovat tak dobře jako většina žen. Vyzvěte ho k tanci nebo na projížďku na kolečkových bruslích. Činnost odláká pozornost od bouřky.

Zapátrejte po pravém důvodu hádky. Rozlítil vás šéf? Dlužíte dopravnímu podniku pár tisíc? Podrazila vás kamarádka? Denní starosti se podepisují na vaší náladě a vy pak při sebemenší zámince můžete snadno vybouchnout. Přitom nejvíc ze všeho potřebujete klid na odpočinek.

Pokud se s přítelem pohádáte a tušíte, že za vaší zlostí stojí mnohem víc než nezaplacená složenka, kterou jste mu svěřila k vyřízení už před týdnem, chvíli zhluboka dýchejte a pak mu v klidu přiznejte: „Hele, promiň, že dělám dusno. O tu složenku zas tolik nejde. Dozvěděla jsem se, že mě Katka drbe, šéf mi odmítá přidat a máma chce, abych s ní jela na chatu uklízet, takže jsem předrážděná.“

Drahý nejspíš vaše pocity pochopí. „Jestliže dokážete hovořit o skutečných příčinách otevřeně a být si navzájem oporou, potřeba agresivity se vytratí,“ objasňuje psycholog Scott Wetzler v knize Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem.

Vstřícnost přijměte. Pokud udělá přítel smířlivý krok, nemusíte se mu hned vinout kolem ramen, když zároveň cítíte, že jste byla v hádce v právu. Jestliže ale se slovy „Najednou jsem ti dobrá, co?“ zahodíte do koše zmrzlinu, kterou vám přinesl, zaděláváte si na pověst hulvátské štěkny a sama sebe zbytečně udržujete v napětí. Místo toho dárek s díky přijměte a vysvětlete příteli, že ještě potřebujete nějaký čas na srovnání myšlenek.

Vypusťte city. Zkuste se na chvíli odříznout od přítomnosti a posbírat v sobě city, které k milému obvykle chováte. Vyznání zafunguje vždycky, ať už zní jakkoli. Řekněte mu třeba: „Strašně jsi mě naštval, ale miluju tě, ty příšero s pakoním mozkem.“

Jak probíhají hádky u vás?

Kdo se první omluví? Jak je vydýcháváte? Přiznaly jste se, jak vypadají bitevní scény u vás!

* Gábina Talpová, Brno
„Já se vyřvu a je klid, zatímco přítel v sobě zlobu dusí. Že ho něco naštvalo, poznám třeba až druhý den podle toho, že se mnou nemluví. S omluvou většinou přichází první ten, který v hádce víc přestřelil.“

* Ivana Šírová, Ostrov nad Ohří
„Když milý začne zvyšovat hlas, rozbrečím se nebo pofňukávám, že mě obviňuje neprávem. V tu ránu zchladne. Vím, že se nechovám úplně férově, ale takový je život. Taky si myslím, že občas neuškodí s něčím třísknout.“

* Pavlína Kuchtová, Hodkovice nad Mohelkou
„S partnerem spolu nebydlíme, což považuju za výhodu. Přesto máme ,itálii' jako hrom. Já toho nahromaděného vzteku využívám a chodím běhat. Klušu do úmoru a díky tomu se pak cítím klidnější a rozvážnější. Co nestačím vypotit, dořešíme většinou na večeři nebo na výletě.“