30.Duben 2011,14:20
Volvo v Číně prezentovalo koncept Universe. Podle vedení automobilky jde o předobraz budoucího velkého luxusního sedanu, kterým by Volvo chtělo sebrat zákazníky BMW řady 7 či Mercedes-Benzu třídy S. Není však jisté, kdy se z konceptu stane sériový model.

Volvo Concept Universe

FOTO: Volvo

„Concept Universe představuje ukázku toho, co lze očekávat od našeho připravovaného sedanu nejvyšší třídy,“ řekl generální ředitel společnosti Volvo Cars Stefan Jacoby.

Volvo svůj poslední koncept předvedlo na autosalonu v Číně. Kromě mnoha pochvalných slov k designu či nabídnutému komfortu však švédská automobilka neřekla nic k použité technice.

Volvo Concept Universe

Concept Volvo Universe se představil na autosalonu v Šanghaji.

FOTO: Volvo

O tom, kdy se luxusní sedan začne vyrábět, však zatím nepadlo ani slovo. Podle některých zdrojů se však ve střednědobém horizontu s ”velkým” volvem nepočítá.

Volvo zatím nemá luxusní automobil, nejdelší je model S80, který spadá do vyšší střední třídy (BMW řady 5 či Audi A6).

Volvo Concept Universe

Volvo Concept Universe - interiér má být orientovaný na řidiče.

FOTO: Volvo

Volvo Concept Universe

Volvo Concept Universe

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
14:12
Královna Alžběta II. vypadala prý na svatbě svého vnuka jako Jim Carrey ve snímku Maska.

Královna Alžběta II. vypadala prý na svatbě svého vnuka jako Jim Carrey ve snímku Maska. Foto: http://haha.nu


30. dubna 2011 9:07

Ačkoliv britská královna Alžběta II. se po celém světě těší velké úctě a respektu, najdou se i tací, kteří si z ní pořádně střílejí. Aktuálním hitem na internetu je obrázek, který porovnává Alžbětin žlutý outfit, který si vzala na svatbu svého vnuka Williama s Kate, s kanárkově žlutým oblekem, který měl na sobě Jim Carey ve filmu Maska.

Královna navíc svůj žlutý kostýmek doplnila i žlutým kloboukem, který je tvarem a barvou téměř totožný s tím, který měl shodou okolností Jim Carey ve snímku také na hlavě. Přitom právě královniny klobouky patří už léta k typickému znaku jejího módního stylu a většinou si za ně vyslouží od stylistů a módních kritiků nadšené pochvaly.

Co se týká vtipů o britské královské rodině, tak se dá říci, že nejčastějším terčem z celé dynastie, je tradičně princ Charles. Ten si uštěpačné poznámky většinou zasloužil za svou vizáž, nebo za svůj poměr s Camillou Parker Bowles. Jeden z posledních vtipů tvrdí, že prý královna Charlesovi vzkázala, že dědicem impéria by neměl být on, ale Chuck Norris. Ten prý ale bohužel není Angličan, takže to zůstane Charlesovi. 

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
31.Leden 2009,12:31

 V jednom z nejpodivnějších filmů z poslední doby, Choke (podle stejnojmenného románu Chucka Palahniuka), se hlavní hrdina Victor Mancini (Sam Rockwell) uspokojuje návštěvami setkání anonymních závisláků na sexu.

 

Podle odborníků se tato moderní diagnóza hodí asi na šest procent populace. Mezi její symptomy patří geometrickou řadou se zvyšující množství času, který „pacienti“ tráví plánováním svých sexuálních aktivit a následnými výčitkami z nich. Masturbují až 25x týdně. Sakra!

Bůh lásky, nebo sexuální maniak?

Teď se ukáže, jestli potřebujete sexuální terapii.

Je sobotní noc a vy jste s kamarády někde na tahu. Jak se chováte?
a)
Couráte po hospodách, barech a klubech, přitom se samozřejmě rozhlížíte po vhodném řezivu, ale především si užíváte společnost svých kámošů.
b) Vlastně ani moc nevnímáte, co kdo z party říká, protože neustále zuřivě monitorujete všechny dívky v okruhu několika desítek metrů a uvažujete, která z nich by si dala říct a nedělala s tím moc velké cavyky.
c) Předstíráte migrénu, abyste se mohl vytratit a sám si zajít do nějakého specializovaného podniku – alespoň na striptýz.

Kde obyčejně vaše sobotní noc končí?


a) U nonstop stánku s gyrosem a pivem, kde si s kamarády na dobrou noc kopete fotbálek s plechovkou.
b) Hučíte do ostatních tak dlouho, dokud nekapitulují a všichni společně nejdete do bordelu.
c) V průchodu na konci Perlovky, nebo kdekoli, kde víte, že vás postarší šlapka vykouří za tři kila.

Jste v práci na hodně nepříjemné poradě, šéf na vás přede všemi ostatními řve a obviňuje vás z něčeho, za co vůbec nemůžete. Jak se s tím vyrovnáte?

a) V klidu počítáte do deseti, až stejně jako zkušený zen­buddhistický mnich pocítíte bohorovný klid.
b) Zíráte na podlahu a čekáte, až se to hovado vyřve.
c) Představujete si, jak si to šéfova manželka rozdává se čtyřmi chlápky najednou, a zjistíte, že máte erekci.

Jaké nejtěsnější pouto vás kdy pojilo se sexuální partnerkou na jednu noc?
a)
Dlouhý a šťastný vztah.
b) Cítil jste k ní upřímnou náklonnost, i když jste věděl, že večer budete spát s jinou ženou.
c) Ráno jste se probudil a část předkožky jste měl přilepenou k jejímu stehnu.

Co vám dělá společnost při masturbaci?


a) Láskyplné vzpomínky na vaše minulé partnerky.
b) Tvrdé porno.
c) Cokoli. Teletext České televize, hvězdy, fotka učitelky ze základky…

Co bylo hlavní příčinou vašich chabých školních výsledků?

a) Špatná volba školy, předmětu či zaměření.
b) Jste tupá lemra.
c) Všechen volný čas, který jste měl strávit učením, jste masturboval do bezvědomí.

Co děláte těsně po sexu?

a)
Vytuhnete, jako kdybyste slupl tři rohypnoly, usnete spánkem spravedlivých a chrápete, až se třesou zdi.
b) Provedete obvyklou proceduru opatrného srolování použitého kondomu, mrsknete ho do koše a jdete se pečlivě osprchovat.
c) Pláčete, příborovým nožíkem si pižláte po zápěstí a s řevem utíkáte z bordelu pryč.

S kolika nejvíce ženami jste si to najednou rozdával?

a) S jednou, s vyšším počtem by bylo na váš vkus už příliš mnoho práce.
b) Se dvěma až čtyřmi. Jako obohacující zážitek to berete, ale v budoucnu se bez toho klidně obejdete.
c) S pěti a více. Mohlo jich být víc, kdyby ty ostatní nezjistily, co se děje, a nevyhnaly vás s hořícími pochodněmi z města.

Výsledky:

Většina áček:
Žádné strachy, nic, čeho byste se měl bát, ale také nic, z čeho byste měl být nějak extra odvázaný. Možná pro začátek přestaňte chodit do postele v pyžamu.

Většina béček:
Gratulujeme, váš sexuální apetyt je celkem v pořádku.

Většina céček:

Máte nějakou pěknou přezdívku, viďte? Dali vám ji hoši od policie z mravnostního?
 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
12:29
Nuaero

Nuaero

Co bylo dřív – slepice, nebo vejce? Nadaný student londýnské umělecké školy se rozhodl vrátit automobilový design zpátky do bodu jedna.

Místo toho, aby obestavěl autem rám (což požadují výrobní postupy), začal
s aerodynamickým vnějškem, do kterého umístil všechny díly. Výsledkem je hranatá nádhera zvaná Nuaero, kterou vidíte na obrázku. Líbí se vám? 

Zdržuji se hlasování. Takové auto se dokáže rozpůlit o každý kandelábr.
No, takhle to chodí s koncepty, nepotřebujete k nim mít žádné bezpečnostní certifikáty. Se dvěma příděmi a centrální kabinou funguje celé auto jako starý dobrý difuzor. Díky maximu přítlaku a nízké hmotnosti se bude na každém sjízdném povrchu chovat jako dokonale vyvážený automaran. 

Dobře, řekněme, že máme design. Bude se ale vyrábět? 
Nejspíš ne. Na obrázku vidíte sice logo Lexusu, ale sotva si dokážeme představit Lexus, který by dokázal probodnout dva chodce najednou. Nuaeru se ale daří dostat do popředí neotřelé myšlení. Právě díky němu se snad budou jednou v budoucnu vyrábět auta víc vzrušující než ty ošklivé hranaté krabice, se kterými máme tu čest dneska.

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
02.Září 2007,11:34
Ale co si pak o mně pomyslíš?

Ale co si pak o mně pomyslíš?

Čtvrtek 23.8. 2007, 20:00

Ještě nedávno jsem věřila, že muži nějaké postelové starosti moc neřeší. Že při slastných přírazech mají totálně vypnutý mozek, takže nad případnou (ne)přitažlivostí svého nadskakujícího pivního mozolu nijak nepřemýšlejí.

Že nijak neřeší, jak vy vnímáte, když se udělají dřív než vy. A naivně jsem si myslela, že jediný, kdo si v posteli láme hlavu s tím, že bych třeba mohla otěhotnět, jsem já. Na základě svých vlastních, těžce zaplacených zkušeností jsem byla přesvědčená, že chlapi v posteli nad ničím nebádají a prostě si milování užívají.

Že sex je pro ně jednoduchý jako facka. Kdyby totiž byli hloubaví jako my, musela by z nich přece občas vypadnout nejistá otázka typu „Mám ho dost velkého?“ anebo „Opravdu bereš ty prášky?“ Byla jsem si jistá, že nejsložitější mužská úvaha při sexu zní: „Chci to.“ Pak jsem ale poznala Adama a nečekaně se vyvedla z omylu. Tenhle můj rozkošný milenec si odmítal v posteli sundat tričko. Zatvrzele zůstával nahý jen od pasu dolů. A když jsem se ho pokusila kompletně obnažit, bojoval se mnou o ten kus hadru jako lev a myslel to vážně!

Po zjištění, že neustoupím, odevzdaně zaprosil: „Ale nejdřív zhasneme, jo?“ Později z něho vypadlo, že přibral pět kilo a stydí se za své břicho. Zůstala jsem na něj zírat jako had na fakíra a on mě dorazil upřímným: „No prostě nechci, aby ses na mě při tom dívala! Mám špeky!“ Bum ho. A já myslela, že podobné mindráky provázejí jenom nás, ženy. Na Adamovi jsem tenkrát poznala, že i muži mají své ložnicové úzkosti. Sice o nich nemluví, ale to neznamená, že by je neřešili.

Oblíbené přesvědčení, že pánové při milování nemyslí vůbec na nic, protože se jim všechna krev z mozku nahrne do rozkroku, si zařaďte mezi báchorky. Problém spočívá v tom, že než se jim tam vůbec nahrne, musejí se vypořádat s nejrůznějšími erotickými strachy, a to obvykle úplně sami. O svých pocitech muži obecně mluví neradi (s výjimkou věty „Mám hlad!“) a v posteli tahle pravda platí trojnásob.

Mé nečekané zážitky s Adamem mi vrtaly hlavou, a tak jsme se v Cosmu pustili do erotického průzkumu. Zneužili jsme několik mladých milenců a rafinovaně je přemluvili, aby nám prozradili své postelové obavy. Už za chvíli se tak dozvíte, čeho se může bát i váš drahý, když s vámi leží nahý. Varování: Následující konejšivé taktiky ho všech starostí zbaví a jeho milostný elán se okamžitě stonásobně zvýší!

„Můžu jí vystříknout do pusy?“

Nejistota vašemu milenci radost z orálního sexu sice nijak nepokazí, ale může mu bránit ve vyvrcholení. „Když se mužů zeptáte, čemu dávají přednost, naprostá většina si vybere polykání,“ konstatuje sexuoložka Gabrielle Morrisseyová, autorka knihy Jak na to (vydal Ikar).

Vědí ale, že mnohým ženám se z výtrysku do úst dělá špatně. A dobří milenci nijak netouží udělat v posteli něco, čím vás znechutí. „Cítil bych se ale jako debil, kdybych se uprostřed milování měl ptát: ,Můžu do pusy?'“ svěřil se nám sedmadvacetiletý grafik Filip. „Tak většinou mlčím a až do poslední chvíle váhám, jestli ho mám vytáhnout, nebo ne.

Přiznám se, že vyndavat penis z měkké a horké pusy zrovna v nejlepším mě pěkně mučí. Na druhé straně ale vím, že hodně holek chuť semene vyloženě nesnáší. Takže fakt ocením, když mi žena předem řekne, jak to chce.“

Řešení: Pokud vám chuť spermatu nevadí, ale nechcete ho spolknout, dovolte milenci, aby vám ejakuloval do úst. Semeno polykat nemusíte, nechte ho z pusy hned volně vytéct drahému
na břicho.

Většině mužů stačí, že vám spršku slasti namířili do úst, a na tom, kde skončí, jim nesejde. Jestli jeho milostné šťávy nechcete ani ochutnat, domluvte si s ním signál, kterým vám naznačí, že už brzy exploduje. Sevřete jeho penis v dlani a pohybujte rukou ve stejném rytmu jako ústy.

Až vám partner dá znamení, oddalte rty a dál masírujte úd jenom dlaní. Záleží pak jen na vás, kam výtrysk nasměrujete - na svou hruď, na jeho břicho, do ručníku... Tip: Devět mužů z deseti vzrušuje, když vám můžou vystříknout na ňadra.

„Není moc suchá?“

Uprostřed milování se váš rozkrok někdy promění ve vyprahlou poušť. Každé přiražení vás pálí a bolí. Stává se to hlavně po dlouhém pronikání. I když hoříte vzrušením, v pochvě se něco zadrhne. Příjemné pocity zmizí.

A váš drahý si to moc dobře uvědomuje. Jenže čím víc usiluje o rychlé vyvrcholení, tím víc ho rozptyluje jeho vlastní nervozita, takže orgasmus ne a ne přijít. Cestu za explozí mu může protahovat také kondom.

Řešení: Používejte lubrikant (pokud používáte kondomy, tak zvolte takový, který neškodí latexu). A sáhněte po něm ještě předtím, než do vás milenec poprvé vstoupí. Vymáčkněte mu do dlaně kapku o velikosti mince a požádejte ho, aby zahřál přípravek v dlaních a pak vás kluzkýma rukama laskal.

Po chvíli mu pozornost oplaťte. Smyslná akce ho tak vzruší, že i s kondomem bude bleskově hotový. Jestliže chcete jeho vrchol urychlit, zaměřte pozornost na šourek. Muži milují, když berete varlata do pusy nebo do dlaně. Lehce je stiskněte mezi palcem a ukazováčkem a popotáhněte.

Anebo mu bříškem prstu jemně třete hráz těsně pod varlaty. Jde o jedno z nejcitlivějších míst na jeho těle. Nebo si klekněte na všechny čtyři a užijte si milování zezadu. Muži se shodují, že v této poloze explodují nejrychleji.

„Co když pak usnu?“

Při orgasmu se vám oběma do krve vyloučí koktejl „mazlivých“ hormonů. Váš milenec nemá ale na laskání sílu, padá totiž únavou. Při vyvrcholení se mu do genitálií nahrnula spousta krve - a teď zase pomalu odtéká a způsobuje, že se cítí vyčerpaný, jako by právě zdolal Mont Blanc.

„Chce se mi pak jenom ležet a spát,“ přiznal se mi s pousmáním čtyřiadvacetiletý recepční Martin. „Jana se pak vždycky rozčiluje, takže se snažím zůstat vzhůru. Jenže když na mě mluví, vůbec ji nevnímám.“

Řešení: Nejraději by padl a usnul, ale chce, abyste se cítila šťastná. Takže určitě nezačne protestovat, když se k němu přitulíte. Obejměte ho a odpočívejte.

Když skončí milování, milenec touží po mazlení stejně jako vy. Nenuťte ho k povídání, stejně byste neuspěla. Pokud si dokážete užívat milostnou dohru beze slov, bude vám ohromně vděčný.

„Co když otěhotní?“

Jestliže se vyloženě nechystáte pořídit si spolu potomka, buďte si jistá, že tahle starost vašemu partnerovi straší v hlavě. Pokaždé! Může mu dokonce úplně zablokovat orgasmus anebo proměnit jeho stožár ve zvadlou pampelišku.

Řešení: Dejte najevo zodpovědnost: „Neboj, beru prášky.“ Pokud používáte jen kondomy, nenechte se přemluvit k sexu naostro. Aby si partner latexovou ochranu oblíbil, vlastnoručně mu ji oblékněte. A udělejte to pořádně svůdně. Návod: Vezměte srolovaný kondom mezi palec a ukazováček.

Do špičky kápněte trochu lubrikantu. Jemně ji zmáčkněte a nasaďte latexovou ochranu na vztyčený stožár. Jednou rukou ji přidržte a druhou rolujte gumu dolů. S trochou praxe se naučíte vztyčené kopí obléknout jedním pohybem, aniž přestanete milence líbat. Váš drahý vaši pomoc nadšeně ocení, protože když si kondom nasazuje sám, musí na chvíli přerušit vzrušující akci. Někteří muži se bojí, že vám kondom překáží.

„Bývalka sex s gumou nesnášela. Tvrdila, že prezervativy smrdí a že ji uvnitř dřou,“ postěžoval si mi dvaadvacetiletý technik Michal. „Bál jsem se pak, že kondomy vadí všem ženám. Měl jsem z toho nějaký čas v posteli dost pitomý pocit.“ Tuhle úzkost zaženete snadno - kondom kupte sama a v pravou chvíli ho vytáhněte z kabelky.

„Líbí se jí, když ji lížu?“

Možná jste přesvědčená o opaku, ale většina mužů zbožňuje, když vás můžou oblažit jazykem. Vážně. Orální sex je baví, ať už rozkoš přijímají, nebo dávají.

Trápí je ale nejistota, jestli jste s jejich ústní prací spokojená. Spousta žen se totiž při orálním laskání soustředí jen na své pocity a ani je nenapadne hlásit: „To je nádhera!“ Jenže přesně takové ujištění by váš obšťastňovatel moc potřeboval.

Řešení: Pokud nechcete chválit milencovy pozornosti slovně, nemusíte. „Když nalezne správný bod, jděte mu pánví vstříc nebo uchopte jeho hlavu, zkrátka a dobře potvrďte mu, že si počíná správně,“ doporučuje sexuoložka Alexandra Bergerová, autorka knihy Proč o tom jen snít? (Vydalo nakladatelství Ikar.)

Sténejte, vzdychejte, křičte. Jestliže získáte pocit, že milovaný potřebuje nápovědu, přitáhněte si jeho ruku k ústům a olizujte mu prsty tím způsobem, jakým by měl on laskat vaše intimní místa.

„Chci mluvit sprostě. Co si o mně pomyslí?“

„Líbí se mi, když můžu při sexu šeptat ženě do ucha sprosťárny - třeba co s ní chci dělat a co mě vzrušuje,“ prozradil nám v povídavé chvilce osmadvacetiletý automechanik Patrik. „Většinou si ale netroufnu, abych nevypadal jako úchyl.“

Řešení: Hlavně mladí, míň zkušení milenci považují ženy za upejpavky, které při peprnějších postelových řečech zrudnou. Raději se proto drží na uzdě a pikantnější myšlenky si nechávají pro sebe. Vás ale možná žhavé ložnicové řeči baví stejně jako jeho. Zahoďte stud! „Začněte sama.

Nakloňte se k němu a pošeptejte mu něco zvrhlého,“ radí pětadvacetiletá průvodčí Aneta. Nemusíte mluvit jako pornoherečka, stačí, když mu pošeptáte, jaké chlípnosti mu za chvíli provedete. Anebo mu vyličte svou nejodvážnější erotickou představu. Nešetřete detaily. Prozraďte mu, co vás rozpaluje, a klidně přidejte, jaké praktiky už považujete za moc drsné. Čím víc o sexu budete mluvit, tím víc vás bude bavit. Opravdu.

„Proč zavírá oči?”

Myslela jste si, že muži o sexu nepřemýšlejí? Omyl! Vašemu milenci se při milování honí hlavou spousta otázek a obav. Jako třeba Danielovi z románu Michela Houellebecqua Možnost ostrova (vydalo nakladatelství Odeon).

„Isabelle měla od začátku raději, když jsem si ji bral zezadu; pokaždé, když jsem se pokusil o jiný způsob styku, zprvu se podvolila, pak se ale stejně otočila, jako by proti své vůli a s rozpačitým pousmáním.” Daniel řeší, proč to jeho milenka dělá. Kvůli nějaké anatomické zvláštnosti? Kvůli sklonu vaginy nebo z jiného důvodu, kterému muži nemůžou rozumět?

Pak se jednou milovali před zrcadlem a on si všiml, že Isabelle před vyvrcholením zavírá oči a otevře je, až když je po všem. „Celou noc jsem na to myslel, obrátil jsem do sebe dvě lahve dost hnusného španělského brandy: přehrával jsem si naše milostné akty, naše objetí, všechny ty chvíle, které nás spojovaly. Teď teprve jsem si uvědomil, že se pokaždé odvrátila anebo zavřela oči. Rozplakal jsem se.”

Základní pochybnosti

Tváří se jako samec s velkým S, jenže ve skutečnosti se mu v hlavě rojí spousta pochybností. Jakých?

„Nemám ho moc malého?“

Jestliže se jeho úd nepyšní rozměry salátové okurky, pište si, že si váš drahý občas klade otázku: „Bude jí stačit?“ Z průzkumů vyplývá, že devět chlapů z deseti by uvítalo, kdyby měli o pár centimetrů delší penis. Přitom úroveň jeho milostného představení záleží spíš na tom, jak svého hlavního hrdinu umí režírovat.

Řešení: Sevřete jeho chloubu v dlani a obdivně proneste: „To je macek.“ Možná si budete připadat směšně, ale milenci zvednete sebevědomí.

„Co když se mi nepostaví?“

Občas se krasavec prostě nevztyčí. Vinu můžete připsat únavě, stresu, poruchám prokrvení (ty způsobuje třeba silné kouření) nebo třeba užívání některých léků. Většina mužů ale věří, že dobrý sex = hlavně pohlavní styk. Takže pokud jeho kamarád ve zbrani stávkuje, váš drahý si připadá jako cyklista, který se postavil na start závodu bez jízdního kola.

Řešení: Jestli vašeho drahého občas trápí tenhle problém, hlavně si z něho nedělejte legraci. Ani se nepokoušejte splasklého buřtíka hníst. Po ulehnutí do postele se soustřeďte na jiné části milencova těla - líbejte ho, dopřejte mu smyslnou masáž. Pak ho pobídněte, aby vás potěšil rty a jazykem. A slastným sténáním a vzdycháním mu dejte najevo, že si vede vážně skvěle.

„Baví ji to se mnou?“

Můžete v peřinách řvát jako lvice a v extázi mu rozdrásat záda do krve, ale stejně se bude v duchu pochybovačně ptát: „Líbilo se jí to se mnou?“ Nevěřte povídačce, že mužům jde v posteli hlavně o vlastní blaho. Je to jen pověra. Ve skutečnosti vás chtějí potěšit. A bojí se, že vás jejich výkon stoprocentně nenadchl.

Řešení: Mluvte s ním o sexu. Prozraďte, co vás rozpaluje a bez jakých praktik se naopak dobře obejdete. Když bude vědět, co od něj očekáváte, získá pocit, že má situaci pod kontrolou. Úzkost se zázračně vypaří, což se odrazí i na jeho postelovém elánu.

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
11:21
Zdeněk Matoušek se nejprve živil jako profi thaiboxer. Dnes radí, jak rozdávat drtivé rány jako respektovaný trenér boxu.

Zdeněk Matoušek se nejprve živil jako profi thaiboxer. Dnes radí, jak rozdávat drtivé rány jako respektovaný trenér boxu.

Pátek 31.8. 2007, 20:00

Kombinací dvou až tří úderů do různých částí těla přijdete snadno o rovnováhu a pak už jen sledujete zpomaleně, jak na váš spánek dopadá úder kožené rukavice...

Noční můra těch, kteří nikdy nepřekonali panický strach z fyzického kontaktu s nabuzeným soupeřem, se klidně může jmenovat box. Ryze západní sport nepatří jen ke koloritu poctivých chlapských rvaček, ale je jedním z vůbec nejpopulárnějších plnokontaktních bojových sportů dneška. Opomíjet ho by znamenalo to samé jako ho ignorovat.

A protože jsem pro každou legraci, tak jsem si domluvil několik lekcí s profi „vysloužilcem“ Zdeňkem Matouškem z Delroy's Gym. Na první lekci jsem se těšil. Kondičku nemám nejhorší a vědět, jak si správně bouchnout do agresora, není také od věci.

Není ani špatné poznat, když vás tahle fyzicky náročná zábava opravdu chytne, že existuje reálná šance postavit se sám mezi provazy... Box patří k dobře placeným adrenalinovým zábavám desítky let. A dlouhé desítky patřit bude, tedy za předpokladu, že se svými knokauty protlučete alespoň mezi amatéry.

První trénink je seznamovací, podstatným detailem bude pořízení všech potřebných začátečnických rekvizit - tedy bandáže a pytlovek, tréninkových rukavic. K trenkám, tílku a keckám se světlou podrážkou přibývají tedy další krámy. Nejde však o zbytečnosti. Představa, že tlučete do pytle vážícího třicet kilo jen tak, bez zpevněného zápěstí, není vůbec příjemná. Jak brzo poznávám, v této tělocvičně vládne tvrdou rukou trenér. První dva dotazy míří přímo do černého: „Děláš nějaký sport?

Máš zkušenosti s boxem?“ Ano, běhám. S boxem jen minimum. Fyzická kondice je při boxování stejně důležitým předpokladem jako technika. Proto každý trénink zahajuje Zdeněk, zvaný „Maty“, rozběháním se a rozcvičkou všech svalů, které můžete při tréninku využít. Rozehřáté svaly poslouchají lépe a mají menší tendenci se poškodit.

Před nástupem do krátkých, ale intenzivních koleček tak dostávají svoji porci zátěže krční, zádové i břišní svaly. Stranou nezůstávají ani svaly na rukou. Při tomto sportu využíváte velkou část silové hmoty. Rozcvička je u konce. Co dál?

Zajímavým oříškem je práce s bandáží, na každou ruku padne několikametrová páska, se kterou může mít začátečník jisté potíže. Maty ale trpělivě vysvětluje, že je to jen o cviku, a pomáhá mi omotat prsty, dlaň a zápěstí tak, aby ruka dýchala. V opačném případě ucítíte za chvíli, jak palčivou bolest může přichystat odkrvená končetina. Tak, ještě poslední omotávka a přelepení suchým zipem a ruce se vnořují do rukavic. Pocit z blížící se konfrontace s (zatím) fiktivním protivníkem umocňují kolem rozmístěná zrcadla, u kterých si začátečník začne procvičovat správné provádění základní úderů.

V boxu kromě techniky a vytrvalosti platí jen tři základní pravidla - rychlost, jednoduchost a efektivita. To dělá box ideálním sportem tvarovaným přesně podle mužských představ o soutěživosti. Levý a pravý přímý úder, jinak zvaný direkt, jsou alfou a omegou společně s hákem a zvedákem.

Ohlídat je nutné především perfektní provedení, které spočívá v prudkém vymrštění před sebe, aniž by lokty přestaly krýt žebra, a zároveň tak, aby pěst byla prodlouženou zbraní dokonale pracujícího ramene. Podobně musíte uvažovat i při nácviku háku, tedy úderu, který vedete na soupeřovu čelist z boku.

Energii umocňujete vytáčením obou končetin pomocí špiček. Na úderu se tak podílí celé tělo, soupeři dáváte možnost pocítit sílu celkové koncentrace. Nácvik před zrcadlem patří k začátečnickému chlebíčku, bez něj stěží odhalíte důležité chyby, kterých se dopouštíte. Jde o důležitý moment, který může ovlivnit vaše další kroky směrem mezi provazy!

Následným krokem je bušení do žíněnek a pytlů. „Maty“ volí žíněnku ve výši mužské postavy, u které trénujete háky v opačných gardech. Po stisknutí stopek jednu minutu a půl dlouhé intervaly, při kterých se snažím udržet tempo. Samozřejmě že se nedaří, a tak brzo slyším za zády: „Makej, jedem! Neflákej to! Ještě třicet vteřin! Jdi do toho pořádně!“ Potoky potu už se řinou proudem, připadám si, jako bych si objednal trasu dálkového běhu na Sahaře.

Tím to samozřejmě nekončí, velká tělocvična Delroy's Gym nabízí několik boxovacích pytlů i speciální žíněnku na trénink zvedáků. Během necelé půlhodinky si procházím náročným testem vytrvalosti. Zapůjčený ručník a koupená voda přicházejí právě vhod. Krátké přestávky poslouží většinou jen na vydechnutí. Nejdrsnější chvilky mne ale teprve čekají...

Neoddiskutovatelným faktem je, že při zahájení tréninku je nutné věnovat stejnou pozornost nejenom nácviku techniky, ale i zdokonalování tělesné kondice. „Maty“ nám společně s kolegou z Esquiru vedle rychlých sklapovaček, kliků a dřepů s výskoky dává zbaštit jednu opravdovou lahůdku. Do rukou nám vráží medicinbal a doprovází to slovy: „No a teď si sednete s napnutýma nohama a budete ho přendavat ze strany na stranu. Stokrát!“ Odporovat bývalému profesionálnímu thaiboxerovi už nemáme sílu, proto makáme jak diví.

Při ohlášení dalších padesáti sklapovaček okořeněných direktem už ale rezignujeme a padáme jak podťatí na podlahu fitcentra. Více než hodinový trénink dává notně zabrat, ale už při další návštěvě (domluveni jsme na dvoufázovém tréninku) se budu cítit lépe. Jako u každého sportu jde především o dril, zbytek se poddá.

Zvlášť když se trenér důsledně stará o neustálé procvičování úderů a jejich kombinací. Je zcela jasné, že například háky zůstávají naprosto neúčinné, pokud nejsou vedeny rychle, výbušně, ze správné vzdálenosti a v pravém okamžiku. Právě nácvik zdravých boxerských návyků, které docením až při střetnutí s reálným protivníkem, je úhelným kamenem celého procesu.

Pokud se zadaří, tak už se v několika dalších lekcích naučím vykrývat údery protivníka tak, abych se vyhnul ztrátě rovnováhy, zbytečnému vyčerpání, případně nechtěnému zranění. Cesta do ringu není procházkou růžovým sadem, ale pokud jednou přičichnete k propocené kůži masivních rukavic a nepoddajnosti boxovacích pytlů, je rozhodnuto!

Jak získat členství v exkluzivním boxerském klubu?

Není to tak složité, jak by se zdálo. Zaplaťte a můžete si nechat proklepnout muskulaturu.

Průkazka - Jak jste správně odhadli, základem pro vpuštění je vlastnictví členské legitimace, kterou získáte po vyplnění formuláře a zaplacení příspěvku. Předtím se však musíte vykázat dobrým zdravotním stavem, který vám nebude bránit v provádění aktivního i pasivního cvičení. Pravidla si určuje klub sám.

Skupinové kurzy - Do těch je možné se zapsat pouze s dostatečným časovým předstihem. Členové jsou povinni informovat, pokud nestíhají, samozřejmě i při zdravotních a jiných obtížích. Bezpoplatní zrušení kurzu je možné nejpozději dvě hodiny před začátkem samotného cvičení.

Oblečení - Adekvátní oblečení je pro cvičení a účast v kurzech nezbytné. Civilní oblečení je z pochopitelných důvodů zapovězeno. Cvičit můžete pouze v čisté sálové obuvi. Třeba i z důvodu běhání na běžícím pásu.

Trenéři - Trenéry doporučuje klub sám, účast vlastního trenéra není přípustná. Balíčky služeb osobního trenéra vyprší šest měsíců po zakoupení. Podrobnosti na: www.delroys-gym.cz

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
13.Srpen 2007,16:49
Některé ženy zažívají orgasmus jen při kombinaci sexu s alkoholem. Jak jste na tom vy?

Některé ženy zažívají orgasmus jen při kombinaci sexu s alkoholem. Jak jste na tom vy?

Pondělí 13.8. 2007, 12:00

Koktejly a vášeň. Jak to namíchat, abyste po milování s alkoholem cítila slast - jenom? My to víme.

Reklama:
Tuhle z mé kamarádky při kafi vylezlo, že nemívá orgasmus. A že vyvrcholení se dočká, jedině když se napije. Potřebuje tak tři deci vína a teprve pak se odváže. Když jde do postele střízlivá, ze sexu nic nemá.

Trochu mi vyrazila dech - jestli někdo z nás dvou vypadá, že má potíže se sexem, tak ona to rozhodně není. A taky mě tahle informace udivila, protože já když se napiju, tak spolehlivě odpadnu. Možná piju moc?

Rozhodla jsem se proto zjistit, jak spojení alkoholu a sexu u žen funguje. Pomáhá? Škodí? Když najdu tu správnou dávku, užiju si jízdu všech jízd? Ukázalo se, že je to tak napůl. Zatímco některé ženy si po dvou koktejlech vychutnají orgastickou smršť, jiným po skleničce sice stoupne chuť na sex, ale sníží se jim citlivost.

Mluvila jsem třeba s jednou Zdenou, odhaduju ji tak kolem třiceti, a ta tvrdila: „Když se opiju, víc se odvážu. Udělám partnerovi třeba i striptýz. Orgasmus ale nemívám. Nezabírá na mě ani orál, který jinak miluju. Prostě ve mně něco nesepne. Jsem jako z gumy. Někdy se sice vzruším, ale víc nic.“

Jedna kamarádka mi v rámci mého průzkumu pití, sexu a singl scény věnovala soucitný pohled určený pro totální naivky a sdělila mi, že dneska přece do postele nikdo střízlivý neleze. Popřála jsem jí pěknou páteční opici a vyrazila dotazovat se dál, mezi ženy, jež nejsou v sexu odkázané na milence, kterého se jim podaří na konci týdne sbalit v klubu. A taky jsem zabrousila mezi odborníky a ti mě trochu vyděsili.

Takže než si zafixujete opojně erotické předsevzetí typu: „Než vletíme do postele, dám si pár skleniček, ať si víc užiju,“ zkusmo si přečtěte, jak alkohol ovlivňuje vaše erotické prožívání a co se dá udělat, aby vám koktejly milostný život zpestřily, ale nedostávaly vás do průšvihu.

Kdy skleničku berte:

Každý ví, že alkohol rozpouští stud. Tahle vědomost se hodí, když jste chronická stydlivka a nejraději se milujete potmě, oblečená do skafandru a ještě pro jistotu se zavřenýma očima. Anebo když vám před důležitým rande pracují nervy tak, že už teď jste politá studeným potem a tuhá jako prkno, natožpak o pár hodin později v posteli.

„Když jsem měla úplně první orgasmus, byla jsem dost sťatá,“ přiznala mi kamarádka Petra, která mě inspirovala k tomuhle článku. „Předtím jsem netušila, co to vyvrcholení je, vůbec jsem to neznala! David to bral tak, že jsem sice frigidní, ale jinak je mu se mnou fajn. Pak jsme jednou přišli ze zábavy tak namazaní, že jsme sotva trefili do bytu. Začali jsme se mazlit, ztráceli rovnováhu a řehtali se na celé kolo. Poprvé v životě jsem brala milování jako legraci. A skvěle jsem si ho užila! Jenže když jsme další večer vlítli do postele střízliví, orgasmus zase nikde. Tak jsem si zvykla, že se prostě nejdřív napiju.“

I z dalších vyposlechnutých příběhů mi nakonec vyšlo, že čarovná moc alkoholu spočívá v tom, že po něm odhodíte starosti. A při milování se lehká hlava hodí. Najednou neřešíte, jak vypadáte a jestli jste v posteli dost dobrá. Prostě se bavíte! Dokud jsem s nimi nepromluvila, netušila jsem, kolik na první pohled nádherných žen se v posteli nechává svazovat obavami („Nemám špeky?“ „Není mi cítit z pusy?“), místo aby si užívaly.

Některé si vyvrcholení nevědomě blokují, protože se bojí odevzdat, ztratit nad sebou kontrolu. Tohle vše alkohol vyruší. Jestli marně čekáte na svůj první orgasmus, třeba vám jeden letní koktejl pomůže. Podporuje totiž uvolňování serotoninu, což je hormon dobré nálady. V malém množství navíc tlumivě účinkuje na neurony tak, že vytváří pocit uvolnění.

„Po skleničce vína nebo piva se můžete cítit šťastnější a uvolněnější,“ potvrdila mi terapeutka Simona Sedláčková z pražského Drop-inu. „Alkohol ale také znásobuje všechny záporné emoce, které ve vás dřímají.“ Takže když vám touhu brzdí vztek, stres nebo únava a vy chcete nepříjemné pocity zahnat pitím, nejspíš se vám to nepodaří. Může se stát i to, že se napijete, abyste si sex užila, jenže po pár koktejlech ztuhnete. Na některé jedince působí totiž pití tak, že stadium příjemného uvolnění se nedostaví vůbec či jen krátce a alkohol je rovnou utlumí.

Pokud se vám po pár skleničkách v baru obvykle klíží víčka, nemyslete si, že při sexu na vás bude ostřejší pití působit jinak. Raději vsaďte na jiný odbourávač studu - třeba na tanec, který vám v těle rozbouří hormony dobré nálady. Jestliže už víte, že vám trocha alkoholu před postelovými hrátkami svědčí, pijte střídmě. Omezte se na jeden nebo dva koktejly. Byla by škoda si nádherné milování druhý den nepamatovat! Navíc vyšší dávka otupuje citlivost, takže byste na orgasmus možná čekala marně.

Kdy méně je více:

Probudila jste se s příšernou bolestí hlavy. V puse máte jak v polepšovně a oči - tak ty se vám vůbec nechce otevírat. Když se přinutíte rozlepit řasy, málem vás trefí šlak. Ležíte v cizí posteli! A co hůř - zdaleka ne sama. Vybavujete si, co jste včera v noci prováděla. Šla jste do baru. Na účtu se vám udělala slušná zahrádka. A pak jste odjela se svým bývalým/s úplně cizím chlapem/s přítelem své kamarádky..., prostě s mužem, kterého byste si zastřízliva raději držela od těla.

„Chtěla jsem sbalit Petra, který se mi už dlouho líbí, jenže se stydím. Tak jsem do sebe hodila pár panáků,“ přiznala mi jedna Aneta. „Najednou jsem získala pocit, že potřebuju žít na plné pecky. Když se mnou Petr nechtěl jít tancovat, vytáhla jsem jeho kamaráda. Pili jsme dál a po půlnoci skončili v jeho autě. Ráno jsem na sebe měla takový vztek, že jsem mlátila hlavou o kapotu.“

Naskakuje vám husí kůže při představě, že jste se v opilosti vyspala s mužem, kterého nemilujete a ani po něm netoužíte? Odborníci mi vysvětlili, že když si párkrát spojíte dobrý sex s alkoholickým dopingem, dříve či později se nahá v nesprávné náruči skutečně ocitnete. Vaše podvědomí si totiž dvojici erotika & koktejl uloží jako příjemnou, a jakmile se na večírku upravíte pitím, váš mozek přepne na erotický program. Pak se vám může přihodit, že doslova podlehnete chlapíkovi, o něhož byste si normálně ani kolo neopřela. S pěkným trapasem se mi svěřila Dita: „Přiopila jsem se, v poloze zezadu se mi zvedl žaludek a pozvracela jsem mu postel!“

Na průšvih si zaděláváte, když přistanete v posteli s někým cizím bez ochrany. To vám může jít i o život. Opilá se snadno dostanete i do situace, kterou nemůžete držet pod kontrolou - vlezete s cizím mužem do auta, pozvete si neznámého domů nebo kývnete na skupinový sex. Možná získáte prima zkušenost, užijete si praktiku, na kterou byste si střízlivá netroufla. Nicméně ulovit si jako bonus pohlavní chorobu, o to nikdo nestojí. Sexuologové vidí potíž ve faktu, že spousta mladých Češek provozuje sex pro zábavu, ne z lásky.

Třeba vám teď přijde O. K., že se opijete a řádíte jako pornoherečka. Druhý den se prostě sama před sebou vymluvíte na opilost a stejný důvod vám poslouží jako omluva pro svědky vašeho úletu. Časem se ale může stát, že vás sex přestane těšit, protože ho budete mít spojený s průšvihy a trapasy. Ke všemu vám podroušený stav odlákává zajímavé objekty. „Nesnáším, když při líbání ženě táhne z pusy alkohol,“ pravil kolega. Jeden z našich produkčních mi ještě přihrál názor vybroušený jak diamant: „S opilou bych se nemiloval. Potřebuju totiž jistotu, že po mně doopravdy touží. A tu mám jen tehdy, když ví, co dělá.“

Pijte mošt!

Cosmo tip: Když paříte s přáteli a nechcete s nimi držet krok v počtu vypitých sklenic, objednejte si jablečný džus se sodovkou do půllitru. Zlatavá tekutina s bublinkami a pěnou připomíná orosenou desítku. Budete vypadat, že statečně pijete, a přitom zůstanete střízlivá.

První pomoc ráno:>> Když vám třeští hlava a cítíte se slabá, jste dehydratovaná a tělu chybějí minerály. Dejte si silný kuřecí vývar, který vám dodá draslík a sůl. Nebo zelený čaj s medem. Med je nabitý stopovými prvky a ty vám dají energii.
>> Jestli se vám houpe žaludek, zklidní ho vlažné mléko s rozmixovaným banánem. Funguje i heřmánkový čaj.
>> Pozor! Na kafe zapomeňte! Sice by zahnalo únavu, ale má odvodňující účinky a ty vy v tuto chvíli rozhodně nepotřebujete. Černá káva vám navíc může podráždit žaludek.
 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
07.Srpen 2007,10:23
Ještě půlhodinku ticha a bude jako beránek.

Ještě půlhodinku ticha a bude jako beránek.

Pondělí 6.8. 2007, 18:00

Obývákem vesele prosvištělo pár talířů. UFO? Zemětřesení? Ó ne, to si jen zuřiví milenci svižně vyměňují názory. Vypadá to u vás při hádce podobně? Ale co potom, když hromy utichnou a slzavé řeky vyschnou? Jak se po bouři znovu sblížit, aniž je jeden z vás nucen se ponižovat a ten druhý si falešně lebedí na polštářku své "pravdy"?

Hádat se musíte, vyměňovat si názory potřebujete. Vyhýbat se sporům znamená pád do partnerského pekla. „Hádka je v partnerství důležitý prvek zachovávající lásku při životě. Kdo se hádá, odhalí svou pravou podstatu, ukáže, co si doopravdy myslí a co chce,“ vysvětluje terapeutka Julia Onkenová v knize Jestliže mě miluješ. Čtěte, kudy vede spolehlivá stezka ke smířlivému objetí, aniž na sebe musíte brát všechnu tíhu usmiřování nebo v sobě dusit pocity křivdy.

Pokuste se nechodit spát naštvaní. V Guinnessově knize rekordů najdete zmínku o nejstarších manželích světa. Dohromady jim bylo 205 let a 293 dnů a 1. června 2005 oslavili 80. výročí svého sňatku.

Několik dnů nato manžel ve věku sto pěti let zemřel. Jeho stoletá manželka pak prozradila recept na partnerské štěstí. Prý se celý život řídili biblickou zásadou Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Když ulehnete naštvaní, všechny pocity hořkosti nejspíš přenesete do nového dne. Někdy samozřejmě nemůžete spor vyřešit večer, protože se ve vás vaří láva nebo musíte druhý den vstávat v šest, ale zkuste si alespoň v míru popřát dobrou noc a promluvit si o problému později. Pozor! Žádné otáčení ke zdi, odsekávání ani mlácení polštářem!

Netrvejte na svém. „Ty jsi řekl a ty jsi řekla a ty jsi udělal a ty jsi neudělala...“ Ve vodopádu takových obvinění se zákonitě musíte utopit. Je naprosto normální, že každý vnímáte situaci jinak. A čím víc zuříte, tím krajnější zastáváte názor. Ve vzteku z vás mohou vypadnout moudra, jimž byste se jindy jen smála. Snažte se proto odložit svou hrdost na později a prozatím se spokojte s kompromisem.

Zamkněte si pusu. Váš milý po hádce sotva ucedí „podáš mi prosím sůl“, zatímco vy už jste připravená k debatě o víkendovém cyklovýletu? Dopřejte mu alespoň hodinovou lázeň ticha. Muži se potřebují po vypětí vzpamatovat. Hádka je vyčerpá víc, protože nedokážou s pocity pracovat tak dobře jako většina žen. Vyzvěte ho k tanci nebo na projížďku na kolečkových bruslích. Činnost odláká pozornost od bouřky.

Zapátrejte po pravém důvodu hádky. Rozlítil vás šéf? Dlužíte dopravnímu podniku pár tisíc? Podrazila vás kamarádka? Denní starosti se podepisují na vaší náladě a vy pak při sebemenší zámince můžete snadno vybouchnout. Přitom nejvíc ze všeho potřebujete klid na odpočinek.

Pokud se s přítelem pohádáte a tušíte, že za vaší zlostí stojí mnohem víc než nezaplacená složenka, kterou jste mu svěřila k vyřízení už před týdnem, chvíli zhluboka dýchejte a pak mu v klidu přiznejte: „Hele, promiň, že dělám dusno. O tu složenku zas tolik nejde. Dozvěděla jsem se, že mě Katka drbe, šéf mi odmítá přidat a máma chce, abych s ní jela na chatu uklízet, takže jsem předrážděná.“

Drahý nejspíš vaše pocity pochopí. „Jestliže dokážete hovořit o skutečných příčinách otevřeně a být si navzájem oporou, potřeba agresivity se vytratí,“ objasňuje psycholog Scott Wetzler v knize Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem.

Vstřícnost přijměte. Pokud udělá přítel smířlivý krok, nemusíte se mu hned vinout kolem ramen, když zároveň cítíte, že jste byla v hádce v právu. Jestliže ale se slovy „Najednou jsem ti dobrá, co?“ zahodíte do koše zmrzlinu, kterou vám přinesl, zaděláváte si na pověst hulvátské štěkny a sama sebe zbytečně udržujete v napětí. Místo toho dárek s díky přijměte a vysvětlete příteli, že ještě potřebujete nějaký čas na srovnání myšlenek.

Vypusťte city. Zkuste se na chvíli odříznout od přítomnosti a posbírat v sobě city, které k milému obvykle chováte. Vyznání zafunguje vždycky, ať už zní jakkoli. Řekněte mu třeba: „Strašně jsi mě naštval, ale miluju tě, ty příšero s pakoním mozkem.“

Jak probíhají hádky u vás?

Kdo se první omluví? Jak je vydýcháváte? Přiznaly jste se, jak vypadají bitevní scény u vás!

* Gábina Talpová, Brno
„Já se vyřvu a je klid, zatímco přítel v sobě zlobu dusí. Že ho něco naštvalo, poznám třeba až druhý den podle toho, že se mnou nemluví. S omluvou většinou přichází první ten, který v hádce víc přestřelil.“

* Ivana Šírová, Ostrov nad Ohří
„Když milý začne zvyšovat hlas, rozbrečím se nebo pofňukávám, že mě obviňuje neprávem. V tu ránu zchladne. Vím, že se nechovám úplně férově, ale takový je život. Taky si myslím, že občas neuškodí s něčím třísknout.“

* Pavlína Kuchtová, Hodkovice nad Mohelkou
„S partnerem spolu nebydlíme, což považuju za výhodu. Přesto máme ,itálii' jako hrom. Já toho nahromaděného vzteku využívám a chodím běhat. Klušu do úmoru a díky tomu se pak cítím klidnější a rozvážnější. Co nestačím vypotit, dořešíme většinou na večeři nebo na výletě.“

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
02.Srpen 2007,09:57
"No a co, když stejně nemám co dělat?"

"No a co, když stejně nemám co dělat?"

Úterý 24.7. 2007, 17:00

Jasně, základem úspěchu je komunikovat. Jenže rozmyslete si dvakrát, než pustíte z pusy tohle:

„Na práci s vámi je skvělé hlavně to, že si člověk může dělat úplně všechno, co chce.“ 

„Já ale tu dovolenou od zítřka dostat musím, protože teď jsem si byla zaplatit zájezd!“

„Promiň, jdu pozdě. Chytil mě revizor a zdržel tak, že jsem málem nestihla ani kadeřníka!“

„Když mi tu dovolenou dát nechceš, hodím se prostě marod.“

„Mimochodem, váš předchůdce...“

„Děje se něco? Byla jsem si jen chvíli venku zakouřit, na to snad mám nárok, ne?“

„To je děs. Parkovat se tu nedá a ještě jsem si odřela dveře o nějaký skútr. Jé, nebyl váš?“

„Řeknu to vašemu šéfovi!“

„My tady nepijeme. Jen jsme si ucucli trochu šampaňského, když má Pavla ty narozeniny.“

„Já vím, že to mělo být dneska hotové, ale už to vážně nestihnu. Mám od tří volejbal!“

„...a ještě ke všemu teď máme doma vši.“

„Pane vedoucí, je to pravda, že tady v pátek celý den nebudete?“

„Vidíš, to jsi napsala moc hezky. Ani není poznat, že nemáš vysokou.“

„Nemůžu dostat prémie? Ty tři týdny na Mauriciu mě málem zruinovaly.“

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
31.Červenec 2007,11:22
Esprit má být klasickým supersportem s motorem uprostřed stejně jako jeho předchůdci.

Esprit má být klasickým supersportem s motorem uprostřed stejně jako jeho předchůdci.

Pondělí 30.7. 2007, 09:00

Supersport se objeví jak se stahovací střechou, tak bez ní. Cena začínající na 3 milionech korun. Extrémně kompaktní a hbité auto. V8 s více než 400 koňmi. Premiéra v roce 2009.

Poslední úpravy designu supersportu Esprit znamenají, že se auto bude moci na trhu představit nejen jako kupé, ale rovněž
coby roadster s plátěnou střechou. Stát by se tak mělo do dvou let, přičemž dvousedadlové auto z Hethelu se hodlá pustit
do soupeřů s cenovkou začínající na třech milionech korun.
Mezi jeho konkurenty budou patřit kromě tradičního Porsche také Audi R8 či blížící se supersporty od Mercedesu a McLarenu.

Esprit byl podobně jako jeho předchůdce plánován pouze ve verzi kupé. Realističtější přístup k ziskovosti auta - který inicioval loňský příchod Mika Kimberleyho do čela firmy - se odrazil na prognózách, podle nichž je potřeba prodat minimálně tisíc espritů ročně. A tohoto počtu se podle studie daleko snáze dosáhne, budou-li k mání na trhu obě varianty.

Přestože základní inženýrské procesy na vývoji auta již proběhly a začalo testování prototypů, úpravy nejsou vyloučené. Esprit je totiž prvním autem, které Lotus staví za pomoci technologie Versatile Vehicle Architecture. Projekt roadsteru navíc doprovázejí úvahy o modernějším vidlicovém osmiválci od BMW, zatímco zpočátku byl ve hře starý motor o objemu 4,8 l. Menší motor by umožnil najít místo pro skládací střechu a podpořil by aerodynamické tvary roadsteru.

Esprit má být klasickým supersportem s motorem uprostřed stejně jako jeho předchůdci, s podélně uloženým V8 a nezávislým zavěšením na všech kolech. Přesto lidé z Lotusu na něm chtějí využít všech pozitiv modelu Elise. To znamená nízkou hmotnost, kompaktní rozměry, extrémní obratnost na silnici a spojení se závodními auty, která značku z Hethelu proslavila.

Auto s maximálkou 330 km/h a výkonem více než 400 koní na zadních kolech se mělo objevit už letos. Nakonec však v Lotusu po příchodu Kimberleyho dali přednost projektu Eagle, autu s uspořádáním 2+2 (kupé i kabriolet), třílitrovým šestiválcem a cenou okolo 1,7 milionu.

Eagle, který se objeví v Ženevě v roce 2009, využívá prodlouženou verzi trubkového hliníkového šasi, jež stojí úspěchem Elise.

Lotus se vrací zpátky do černých čísel

Na Lotus se zase začíná štěstí smát, soudě podle informací
z utajené konference zaměstnanců automobilky, která se uskutečnila minulý týden. Výroba Elise přerostla 60 kusů vozů týdně oproti alarmujícím 35 kusům v loňském roce, kdy export do Spojených Států prodělával krizi.

Šéfové Lotusu však tvrdí, že se vrací úspěch. Dlouho očekávaný závodní 2-Eleven si právě odbyl debut a objedávky se jen hrnou. Díky moudrému snížení nákladů a procesu výroby se tak Eagle a Esprit znovu objevil v plánech. Navzdory slibnému vývoji byli zaměstnanci varováni před příchodem „hubených let“. Pokud ale současné plány vyjdou, Lotus by mohl být příští sezonu mírně
v plusu, a s výhledem na zlepšení.

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
11:07
 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
19.Červenec 2007,01:15
"Lákají vás známosti na jednu noc, ale zároveň se jich bojíte? Překonáte svůj strach?"

"Lákají vás známosti na jednu noc, ale zároveň se jich bojíte? Překonáte svůj strach?"

Středa 18.7. 2007, 12:00

Otázka by pak mohla znít: "Stačí nám dobrý sex?" A odpověď: "Jak komu." Někteří si sex bez lásky nedokáží představit. Že by se milovali s cizím člověkem nebo s člověkem, ke kterému nic necítí? Sex bez lásky považují za divný.

Trochu za zbytečný (k čemu se milovat, když nemiluji?) a lehce amorální. Některým dobrý sex docela dobře stačí. Jsou praktičtí a vědí, že zamilovanost jednou přejde, ale dobrý sex může vydržet a učinit život příjemnějším. A konečně někteří ani víc než dobrý sex nevyžadují. Velké city naopak odmítají, protože jsou příliš svazující. Amorální jim na jejich postoji nepřijde vůbec nebo skoro nic. Zbytečný podle nich sex už vůbec není. Copak nedostáváme ze všech stran rady, jak na spokojený sexuální život, a copak sexuologové nemluví o tom, jak je takový sex zdraví prospěšný? Už jenom při líbání se spálí spousta kalorií...

Volná láska básníků

„Kdyby se milovali pouze zamilovaní, pak by lidstvo muselo už dávno vymřít,“ prohlásil poněkud cynicky lord George Gordon Byron žijící na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Básník a spisovatel Byron byl ve své době považován za enfant terrible a velkého proutníka a tajně se spekulovalo o jeho milostné náklonnosti k básníkovi Percymu B. Shelleymu, a dokonce o homosexuálních sklonech. Jak milostná náklonnost, tak ani homosexuální sklony se nikdy nepotvrdily, ovšem je fakt, že Byron a Shelley spolu uzavřeli pevné přátelství a spolu také bojovali proti předsudkům a konvencím, které z hloubi duše nenáviděli. Na svoji dobu šli docela daleko. Propagovali volnou lásku a Shelley nutil svoji první ženu, aby sdílela domácnost nejenom s ním, ale i s jeho přáteli a byla jim po vůli ve všem, čeho si budou žádat. Když odmítla, odešel od ní se šestnáctiletou Mary a její sestrou Claire a nějakou dobu žili všichni společně u Ženevského jezera v těsném sousedství lorda Byrona.

Přátelství obou básníků neohrozil ani poměr Byrona s Claire, která přišla do jiného stavu a porodila mu dceru Allegru. Mary, která se později stala Shelleyho ženou, se proslavila napsáním hororové povídky Frankenstein. Sex bez lásky a volnou lásku jako takovou považovali Byron, Shelley i společnost, která se kolem nich pohybovala, za něco zcela přirozeného. Prohlašovali, že nemorální není vyhovět svým tělesným potřebám, ale nevyhovět jim a užírat se na těle i na duchu. Kromě toho poukazovali na skutečnost, že nejsou o nic nemorálnější než ostatní, ale pouze se o „lásce“ nezdráhají otevřeně mluvit a otevřeně ji provozovat. Ostatně v dobách považovaných oproti dnešku za morálnější a slušnější se sex bez lásky provozoval zcela běžně - ovšem pod záštitou manželství. Manželství uzavíraná z rozumu a v souladu se společenským postavením byla všechno možné, jenom ne překypující velkými city a vášnivostí.

Když nemiluješ, nespi

Možná by bylo zajímavé výzkumem zjistit, s kým jsme zažili nejlepší sex. Jestli s tím, do koho jsme byli zamilovaní či s kým jsme žili ve společné domácnosti, nebo s tím, ke komu nás nevázaly žádné povinnosti vyplývající ze společného soužití.

Pětatřicetiletý překladatel Jiří například tvrdí, že nejlepší sex zažil s partnerkami, které v době jejich milování už nebyly současné, ale bývalé. „Pokaždé se svými expřítelkyněmi nespím, ale se všemi, s nimiž jsem spal, to bylo mnohem lepší až při rozchodu nebo po něm než před ním. Dokonce i s těmi, o kterých jsem si v době, kdy jsme spolu chodili, myslel, že si v posteli báječně rozumíme. Nevím, čím to je, ale jako kdyby z nás něco spadlo, neřešili jsme, kdo půjde s košem, jestli po tom usnu, ale soustředili jsme se jenom na samotný akt. A musím říct, že sexu samotnému tohle uvolnění jenom prospělo. S jednou bývalou partnerkou nás to tak zaskočilo, že jsme podlehli pocitu osudovosti a zkusili to dát zase dohromady. Ale nevyšlo to. Jakmile jsme se nastěhovali k sobě, byl konec.“

Ženy podle odborníků na sexualitu i podle psychologů k sexu přistupují jinak než muži a jinak se dívají na sex, u něhož chybí láska. Jestliže načapají svého partnera při nevěře a on jim vážně tvrdí, že to pro něj nic neznamenalo, nevěří mu. „Když ji tedy nemiluješ, jak tvrdíš, když s ní jenom spíš, proč s ní vlastně spíš?“ ptají se. „Co z toho můžeš mít?“ „No co z toho asi můžu mít? Schválně, pověz mi to?“ „To právě nevím. Kdybych to věděla, neptala bych se.“ „Nejspíš sex, ne? Jenom sex.“ „Jenom? Když to je jenom sex, tak proč s ní spíš?“ „Právě jsem to řekl. Kvůli sexu. Je to tak těžké pochopit?“

Sex pro sex

Po pravdě řečeno, občas to je docela těžké pochopit. Přestože podle vědecké pracovnice Nathalie z francouzského Institutu národního zdraví stoupá v porovnání s minulostí počet žen, které vyhledávají milence jenom kvůli sexu a nikoli kvůli vztahu a které se na volnou lásku dívají jako na něco normálního, pořád se ženský a mužský přístup k sexu jako takovému i k nevěrám v mnohém liší.

„Biologická podstata nutí ženy hledat a upřednostňovat takové partnery, kteří se postarají o ně a především o jejich potomky. K tomu je zapotřebí víc než dobrý sex. K tomu je zapotřebí vztah a vztah se lépe navazuje a udržuje s někým, ke komu pociťujeme náklonnost. Ženy jsou navíc citověji založené a během sexu se u nich více prolíná fyzická a psychická intimita. Většina žen od sebe obě intimity těžko odděluje. Potřebuje je dohromady...“

Když se chce někdo s někým pomilovat, oba s tím souhlasí, nikomu neubližují, pak není důvod dívat se na sex pro sex jako na amorální. Ochrana by však měla být v takových případech naprostou samozřejmostí. Nezapomínejte, že počet nakažených virem HIV se kvůli podcenění nebezpečí zvyšuje i ve vyspělých státech. Francouzský sexuolog Alain Héril, který se mimo jiné zabývá dějinami sexuality, říká: „Zkoumat historii lidské sexuality je jako vydat se na jeden velký, dlouhý, nekončící mejdan. Jeden neví, kam ho večírek dovede. Proti nenadálým koncům je vždy třeba se chránit.“

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
17.Červenec 2007,00:33
Velké ponorky v sobě musejí ukrývat především zázemí pro posádku. Proto je armády států, které je mají ve výzbroji, začaly přestavovat na nosiče podmořských robotů. Na snímku americká ponorka Ohio.

Velké ponorky v sobě musejí ukrývat především zázemí pro posádku. Proto je armády států, které je mají ve výzbroji, začaly přestavovat na nosiče podmořských robotů. Na snímku americká ponorka Ohio.

Pondělí 16.7. 2007, 20:00

Většinu zemského povrchu pokrývá voda. Pod její hladinou probíhá boj technologií, o kterém se zatím mnoho neví. Stále důležitější pozici v něm získávají ponorkoví roboti, jejichž funkce postupně přecházejí od obranné do útočné.

V rámci současných konfliktů nízké intenzity a bojů v urbanizovaném prostoru se největším nebezpečím pro vozidla i vojáky stávají miny a různé nástražné výbušné systémy. Obdobná je situace na mořích, řekách a jezerech. Pro armády NATO a dalších vyspělých zemí se konflikty posunuly dále od Evropy. Hlavní druh bojové činnosti je označován jako expediční operace. Přitom je třeba realizovat transport vojáků, jejich výzbroje a především logistického materiálu na velké vzdálenosti. Z hlediska potřebného objemu i finančních nákladů je nejvýhodnější námořní doprava. Letecká je sice rychlejší, ale dražší, přepraví menší množství materiálu a je závislá na počtu a kvalitě letišť v cílovém prostoru. Velká většina států má navíc aspoň část hranice tvořenou pobřežím. Vyloďovací plavidla, vznášedla a velké transportní vrtulníky již dokážou dopravit velký objem materiálu rychle z lodí na pobřeží.

Právě zde však vyvstává zásadní problém. Jsou jím námořní miny. I v případě, že loďstvo protivníka je zničeno, bojují miny dál. Z tohoto hlediska stačí připomenout první i druhou světovou válku a především válku tankerů, která se odehrávala v osmdesátých letech minulého století v Perském zálivu. Irák a Írán v rámci nesmyslného konfliktu bojovaly také za omezení zisků, dosahovaných protivníkem při exportu ropy. Pomocí vojenského letectva, bojových člunů, ale také min byla nakonec potopena větší tonáž lodí, především tankerů, než v průběhu druhé světové války. Oba státy kladly miny do plavebních drah tankerů a zesilovaly jimi obranu svého pobřeží. Některé uvolněné miny odnášel proud na moře, kde nekontrolovaně páchaly další škody.

Obdobná situace nastala v obou válkách proti Iráku. Jeho dva přístavy a prostor Šat Al Arabu byly zaminovány. Čištění přístavu Um Quasr se táhlo řadu měsíců po ukončení bojů a zpomalovalo dodávky důležitého vojenského i civilního materiálu. Z Kuvajtu se díky tomu valily autokolony. Ty jednak nebyly levné, jednak se stávaly cílem útoků ozbrojené opozice. Přitom bojující spojenecké armády spotřebují především obrovské množství pohonných hmot a také pitné vody. Odminování se proto stalo důležitou součástí vojenské i ekonomické stabilizace země. Práce navíc ztěžují mořské proudy, které miny pokrývají vrstvou písku nebo kalu, a v teplejších mořích také vegetace, která je v poměrně krátké době obroste.

Dalším problémem je čistota vody kolem pobřeží a ústí řek, což omezuje použití kamer, instalovaných v robotech. Průzkum se mnohdy děje téměř naslepo a s pomocí sonarů. Moderní miny již vesměs nevypadají jako koule s ostny, vznášející se na řetěze. Spočívají na dně a jsou schopny detekovat druh lodi a dokonce i nejslabší místo její konstrukce. Reagují na akustické i magnetické podněty a už i na změny zemského magnetismu. Mají různý tvar, některé vypadají jako různé nádoby, jiné jako torpéda. Některé moderní typy jsou nemagnetické, což snižuje pravděpodobnost odhalení.

Řada z nich má i vlastní pohon, takže útočí po odpoutání ode dna jako torpéda. Miny se objevují i na dalších bojištích. V posledním období dochází dokonce k improvizované výrobě teroristickými organizacemi. Obzvláště dobré výsledky v útocích na řekách a mělčinách zaznamenali na Srí Lance příslušníci Tamilských tygrů. Nelze popřít, že průzkum pobřeží a vod kolem něj, vyhledávání a ničení min a útoky na plavidla operující v pobřežních vodách se stávají jednou z priorit současných vojenských operací. Nezastupitelnou roli při nich hrají stále dokonalejší robotické ponorkové systémy.

Přestože člověk podle některých teorií pochází z vodního prostředí, necítí se v něm zrovna doma. Možnost přežití mu zajišťuje technika od různých dýchacích přístrojů až po ponorky. Druhou možností, jak pracovat nebo bojovat pod vodou, je vyslání zástupců, tedy robotů nebo cvičených zvířat. Úvodem je třeba zdůraznit, že většina současných vojenských robotů je vlastně velmi primitivní. Za historicky nejstarší ponorkové roboty můžeme označit samohybná torpéda, která se objevila na scéně v druhé polovině 19. století. První z nich sestrojil rakouský inženýr Lupis. Torpéda s využitím programů a gyroskopické stabilizace musela automaticky udržovat při plavbě směr, ale i hloubku ponoření.

Některá byla dálkově řízena pomocí drátů. V průběhu druhé světové války již Německo vyvinulo torpéda, která plula podle programu, a v případě, že minula cíl, začala kolem něho kroužit. Současná torpéda již mají rozsáhlé programové vybavení. Některá jsou vystřelena z ponorky pod vodou, poté letí vzduchem a před útokem se opět ponořují. Obecně je lze hodnotit jako autonomní ponorkové robotické systémy. Většina současných ponorkových robotů je určena k vyhledávání a ničení min. Dále existují průzkumné typy, o kterých v podstatě chybí bližší informace. Údajně mají většinou tvar torpéd. V USA zkouší typ LMRS odpalovaný z torpédometu ponorek. Rusové údajně mají i ponorkové roboty kategorie Stealt. Další, nepříliš známou skupinu tvoří hlídkoví roboti.

Americké námořnictvo položilo od sedmdesátých let na dno Atlantiku senzorový pás, který má odhalit proplouvající ruské ponorky. Do ostrahy jsou údajně také zapojeni roboti SPUR, kteří stojí na dně. Mimoto jsou schopni samostatné plavby rychlostí 12 uzlů. Díky tomu mohou kontrolovat i prostory mimo senzorový pás. Pro práci na dně jsou vyvíjeni roboti, kteří připomínají tvarem pozemní typy. Mají buď pásy, nebo kráčivé končetiny. Jejich použití je však omezené, protože velká většina mořského dna je značně členitá. Roboti určení pro vyhledávání a ničení min jsou v některých případech vybaveni také pohyblivými končetinami, kterými mohou vykonávat různé práce.

Po nalezení miny k ní obvykle přikládají nálož, která ji následně zničí. Vývoj a výroba ponorkových robotů je soustředěna ve Francii, USA, Británii, Německu, Itálii a Švédsku. Řada programů je mezinárodních. Současné sériově vyráběné a nasazené typy ponorkových robotů jsou většinou ovládány pomocí kabelu. Omezuje to sice dojezd robota na zhruba dva kilometry a může dojít k zaklesnutí kabelu za nějakou překážku na mořském dně, ale přenos informací je bezproblémový a podle kabelu lze případně najít i potopeného robota. Uvedené řešení je navíc podstatně levnější. Vývoj však směřuje ke skupině autonomních robotů s velkým dosahem.

Pravděpodobně nejrozšířenější ponorkový robot současnosti je francouzský PAP 104. Více než 500 jich slouží na lodích mnoha zemí světa. Celkem třináct minolovek francouzského středomořského námořnictva dodnes čistí okolí přístavů od min a munice, které pamatují druhou světovou válku. Další velmi známý typ je americký SLQ 48, nasazený v současnosti v několika kusech při odminování prostoru Šat AL Arabu. Tento typ je mimo jiné vybaven chapadly k manipulaci s předměty. Při průzkumných plavbách jsou však chapadla demontována. Ve větším množství slouží rovněž italský typ MIN, podobný PAP 104. Do budoucna jej mají ve výzbroji italského i dalších námořnictev nahradit typy Pluto a Pluto Gigas. Americké a australské námořnictvo používá také typ Super Scorpio. Ten na rozdíl od ladných miniponorek připomíná spíše bednu osazenou armaturou.

V případě hledání min však nezáleží na rychlosti plavby, ale na kvalitě vybavení robota. Všechny uvedené typy jsou řízeny pomocí kabelu. Špičkové manévrovací schopnosti jim dodává několik lodních šroubů. Do určité míry jsou předchůdcem robotů tzv. traly. Jedná se o zařízení, tažená dříve lodí, v současnosti obvykle vrtulníkem. Při plavbě zachycovaly a zneškodňovaly miny. Současné traly jsou vybaveny stabilizačními plochami a prakticky se pohybují pod vodou jako kluzáky. Slouží především k odhalování min. Typickým příkladem je americký AN AQS 14. Menší verzí tralů jsou tažené sonary. Prakticky se jedná o podhladinové radary, které dokážou na základě vysílaných a přijímaných elektromagnetických impulzů odhalovat miny. Některé jsou velké již jen jako modely. V současné době probíhají zkoušky typu Towfish.

Z nových autonomních typů jsou ve stadiu dokončování vývoje např. americké Bluefish, Seahorse a malý Remus, který už byl zkušebně nasazen v Iráku. Vývoj v oblast elektroniky umožňuje vyvíjet stále menší elektronické řídicí systémy, ale i účinnější pohonné jednotky. Díky tomu jsou ponorkoví roboti stále menší. Toho využili Britové a vyrobili robota Talisman, který odpovídá svými schopnostmi daleko větším typům. V Británii mimoto ukončili vývoj vysoce autonomního robota Stonefish. Na místo nasazení je nesen jako bomba pod křídlem letounu a odtud shozen do vody. Pracuje autonomně ve spojení s lodí nebo vrtulníkem. V současné době probíhá mezinárodní program, v jehož rámci je dokončován vývoj švédského systému Double Eagle. Tento robot je vybaven mohutným sonarem, upevněným příčně pod přídí. K řízení je opět využíván klasický kabel.

Odborné prognózy se již řadu let zaměřují na perspektivy války pod vodou. Mnohdy závodí s technologickým vývojem v oblasti elektroniky. Je třeba zdůraznit, že většina současných vojenských robotů jsou v podstatě primitivní, dálkově ovládané manipulátory nebo plavidla pro přepravu přístrojů. Technologicky se vlastně příliš neliší od dětských hraček na dálkové ovládání. Většina z nich totiž nemá ani jednoduchý program. Plnou kontrolu nad jejich činností realizuje nejčastěji pomocí kabelu speciálně vyškolený operátor. Na jeho řídicí pult také směřují informace získané pomocí senzorů, ať už se jedná o kamery, sonary nebo jiné přístroje, instalované v ponorkovém robotovi. Informace a povely jsou předávány v reálném čase pouze díky práci mozku operátora. Základem činnosti opravdového robota je však vysoký stupeň autonomní činnosti.

Ta může být realizována prakticky výhradně s použitím umělé inteligence. I v jednodušším případě bude muset robot získávat pomocí senzorů informace, analyzovat je a na základě výsledku analýzy provádět reálná opatření, počínaje udržováním pracovní hloubky a eliminace nárazu na nějaké podmořské skalisko. Odborníci předpokládají, že v průběhu několika desetiletí nahradí bojoví roboti vojenské bojové letouny. Jejich další vývoj blokují fyzické možnosti pilota, počínaje omezenou schopností přežívat přetížení při ostrých manévrech. Pilot a různé vybavení, které je s jeho činností spojeno, zabírají značný prostor. U ponorek je situace ještě horší. Posádka je početná a musí přežívat i řadu měsíců. Robotické ponorky by mohly být několikanásobně menší ve srovnání se současnými typy.

Vývoj takových ponorek již utajeně probíhá. Americké námořnictvo zkouší nový francouzský typ RMS konsorcia DCN. Na jeho dokončování se podílely také americké firmy. Tento relativně velký robot, vybavený sonarem, má tvar torpéda. Pluje v malé hloubce a nad hladinu vyčuhuje anténní stožár pro jednodušší komunikaci s řídicí lodí. Pod trupem veze malého robota, který provádí detailní průzkum objektů pod vodou a může k nim přikládat nálože. Spojení mezi oběma roboty je zajištěno kabelem. V případě poškození nebo zničení malého parazitního robota velký mateřský robot s vysokou pravděpodobností přežívá. Nejvyšším stupněm ponorkových robotů jsou bojové typy. Z nich je znám prakticky pouze experimentální projekt Manta. Toto plavidlo vypadá jako samokřídlo tvaru delta.

Má být rychlé a vyzbrojené a na koncích křídel nese dva roboty REMUS. Pod trupem může nést dva větší roboty Seahorse nebo torpéda. Tito roboti mají být na větší vzdálenosti přepravováni pomocí upravených ponorek v úchytech, zapuštěných do trupu. Po připojení k ponorce bude Manta tvořit součást povrchu jejího trupu. Americké námořnictvo má vývojový program ponorkových robotů až do r. 2030. Jako základní podmínky z hlediska dosažení vítězství jsou považovány u zbraňového systému, tedy i robota, bojová účinnost, akceschopnost a informační převaha. Proto probíhá vývoj systémově v rámci tzv. Centric Warfare, což lze přeložit zhruba jako válčení v těžišti. Jde o soustředění prostředků do prostoru hlavního střetu nebo k ničení hlavních uzlových bodů informační války nepřítele. Vývoj však probíhá ještě jedním směrem.

Jde o využití zvířat k bojové činnosti. Již v současné době slouží v americkém a ruském námořnictvu jednotky cvičených delfínů, kteří dokážou vyhledávat miny, vyzdvihovat ze dna pomocí nesených chapadel různé předměty a dokonce napadat nepřátelské potápěče. Otázkou je, nakolik se již pokročilo z hlediska dálkového řízení těchto živočichů. Od určité úrovně by se totiž jednalo o jakési zvířecí roboty-zooborgy. Vzhledem k relativně vysoké inteligenci jsou používáni také lvouni. Je otázkou času, kdy bude pomocí biotechnologií a genetiky pro autonomní činnost pod vodou upraven člověk. První pokusy, při kterých byly použity myši vybavené upravenými žábrami, byly úspěšné. Zatím je však stále nejinteligentnějším a nejúčinnějším bojovníkem potápěč.

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
16.Červenec 2007,15:32
Ženská, která se vás už nabažila, zjevně o žádné vaše trapné kamarádství nestojí. Jestli potřebujete kamaráda, kupte si křečka. Nespoléhejte se na vaši bývalou ženu nebo přítelkyni. Jenže hořká pilulka se lépe polyká, když je zabalená do něčeho sladkého.

Ženská, která se vás už nabažila, zjevně o žádné vaše trapné kamarádství nestojí. Jestli potřebujete kamaráda, kupte si křečka. Nespoléhejte se na vaši bývalou ženu nebo přítelkyni. Jenže hořká pilulka se lépe polyká, když je zabalená do něčeho sladkého.

Pondělí 16.7. 2007, 10:00

U žen je ve větách určených mužům vždy nějaký podtext. To je kruté pravidlo, které někteří z nás bohužel nikdy nepochopí. Ženy jsou jako Japonci. Jejich slova jsou plná jemných nuancí významu, skrytých titulků a zahalených pravd.

Jejich význam nedokáže odhalit pouhé ucho. Musíte poslouchat hlavou, srdcem a duší.

Jinak neporozumíte vůbec ničemu. Japonci třeba řeknou: „Hai!“ a myslí tím „Ano!“ Ale Japonci řeknou „Hai!“, když tím myslí „Možná!“, „Ne!“ a nebo „Co je ti po tom, ty velkonosej růžovouši!“ A podobně jako s celým japonským národem je to i se ženami. Jen s tím rozdílem, že skrytý význam je vždycky daleko horší než to, co si vůbec dokážete představit.

Jsou to nevyzpytatelná stvoření. Pod neškodným etymologickým zevnějškem může číhat bestialita, ze které jen na chvíli zalapáte po dechu a pak se váš život rozpadne na kousky a stane se z vás troska. Žena třeba řekne: „Musíme si promluvit“, když tím myslí: „Vidíš toho chlápka, co stojí dole před barákem? Čekám s ním dítě.“ Řekne: „Ne, fakt to bylo úžasné“, když tím myslí: „Začal jsi už vůbec?“ A taky řekne: „Hrozně se mi líbí, když mi masíruješ záda“, když vám chce sdělit: „Vždycky mi připadalo, že se vaginální penetrace jako způsob dosažení orgasmu obrovsky přeceňuje.

Obzvlášť ve tvém případě.“ A když pronese: „Nějak se od sebe vzdalujeme“, což zní celkem neškodně (asi má zrovna nějakou trudnomyslnost, říkáte si), myslí tím ve skutečnosti: „Seš mi odpornej, ty jeden tlustej magore s tím svým věčným pivem a fotbalem.“ Uvědomte si, že nejsou jako my. Zeptejte se nějakého průměrného chlápka, na co právě myslí, a on vám nejspíš řekne: „Na nic.“ A to bude absolutní pravda. Mezi jeho ušima nebude procházet nic jiného než úplné a nekonečné pusto, na které čas od času potřebuje naladit každý z nás.

U ženských je to ale jinak. „Na co myslím?“ odpoví vám. „Ále, na nic.“ Znamená to ale: „Na co myslím? No přece na to všechno.“ Ze všeho nejvíc na to, kam váš vztah směřuje (muži zřídka myslí na to, kam vztah směřuje, ale jedině na to, kde dřív bývával), a na to, co bude dál (muži zřídka uvažují o tom, co bude dál, prostě jednoho dne skončí tam, kam je dovedl jejich neomylný pták).

Další věcí, kterou musíte mít na paměti, když se snažíte vyznat ve slovech pronesených ženou, je toto: žena často říká přesný opak toho, co tím myslí. „Ale ne, ty za to vůbec nemůžeš,“ znamená: „Samozřejmě že za to můžeš ty!“ „Tvoje bývalá žena je opravdu moc milá,“ znamená: „Co jsi na tý trapný krávě vůbec tehdy viděl?“ A povedený je tento: „Já nejsem žádná tvoje kurva.“ Což znamená: „Já jsem ve skutečnosti tvoje kurva. Projevy mojí sexuální přízně sis zasloužil výměnou za to, že jsi mě značně finančně podporoval. Jenomže to neznamená, že jenom proto, že jsem tvoje kurva, by ses ke mně měl chovat jako ke kurvě.“

Všem je nám dávno jasné, že „Potřebuju víc prostoru,“ je třeba chápat jako: „Táhni už konečně.“ Některým mužům ale pořád nedochází, že „Je to jenom kamarád,“ znamená: „Vyšukala jsem mu mozek z hlavy.“ (Kdyby to byl fakt jenom kamarád, neměla by potřebu cokoli vám vysvětlovat.) A pak je tady klasika: „Chováš se ke mně pěkně hnusně,“ znamená: „Jsem otrávená z toho, že jsi tuhle hádku vyhrál.“ „Miluješ ji?“ znamená: „Šoustáš s ní?“ a „Šoustáš s ní?“ znamená: „Miluješ ji?“ „Nechceš mi něco říct?“ znamená: „S kým šoustáš?“ Do síně slávy patří staré dobré: „Můžeme zůstat kamarádi?“ což je potřeba přeložit jako „Ztrať se mi z očí. Prostě vypadni a hlavně mi tu nedělej žádný scény.“

Buďme ale upřímní, faleš je, samozřejmě, i ve slovech mužů. Jenomže u nás tenhle dvojí význam slov představuje ochranu před obviňováním, ostudou a hanbou. „Ona pro mě vůbec nic neznamená,“ je: „Kromě tělesného vztahu mezi námi nic není.“ A mužova slova: „Mám tě rád,“ znamenají: „Neopouštěj mě.“ Ale stejně jako Eskymáci používají 57 výrazů pro sníh, mají tato tři slůvka pro muže stovky významů.

„Mám tě rád,“ může znamenat také: „Prosím tě, nech mě chvíli na pokoji,“ nebo „Takhle se mi postavil naposledy v sedmnácti.“ Je paradoxní, že když žena řekne: „Mám tě ráda,“ vždycky tím myslí právě to, co říká. Pro muže ta slova existují proto, aby dosáhli toho, co chtějí. Pozor ale, když žena řekne: „Já tě mám pořád ráda.“ To je něco jiného. To jste v průšvihu. Vždycky, naprosto vždycky to znamená: „Zamilovala jsem se do někoho jiného. Promiň.“

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
12.Červenec 2007,11:15
"Láká nás i po osmnácti letech svobody sex a vše, co nám pornoprůmysl nabízí?"

"Láká nás i po osmnácti letech svobody sex a vše, co nám pornoprůmysl nabízí?"

Čtvrtek 12.7. 2007, 10:00

Neškodné pohádky pro dospělé, falešný obraz reality, záludná droga, nebo byznys? Čím je skutečně obchod s erotikou?

Sexuologové tvrdí, že pornografické filmy mohou sexuální život partnerů zpestřit a oživit, ale také zničit. Přinášejí totiž spousty klišé a nereálných výkonů. Partneři se pak nesoustředí na prožitek, ale na vnější projevy a to je pochopitelně špatně.

Nesplnitelný sen

„Můj partner má doma pořádnou sbírku pornografických dévédéček,“ říká sedmadvacetiletá Romana. S Davidem žije už pět let a ačkoli nerozumí jeho zálibě, toleruje ji a nepovažuje ji za nic až tak zvrhlého. Jedno jí však trochu vadí. „Když on má sen zažívat to, co na obrazovce vidí. A mohu vás ujistit, že to nejsou žádné plytké scény, které jsou ‚k dostání‘ po půlnoci i v televizi. Čas od času si postěžuje, proč on nemůže sehnat ženy, které by byly ochotné pro něj něco takového předvést, když vidí tak pěkné výjevy ve svých pečlivě archivovaných filmech. Nedokáže pochopit, že jsou to jen filmy a že ti herci, pokud je tak můžu vůbec nazvat, dělají víceméně to, co se jim řekne. A navíc za peníze.“

Vyrovnat se výkonům v pornografiích je pochopitelně nesmyslný sen. Stejně jako v reálném životě neexistují sladké hollywoodské příběhy s dobrým koncem, i skutečný sex je poměrně dost vzdálen od toho nahraného. Například předsudky ohledně hlasitých projevů a opakovaných orgasmů jako ve filmu skutečný milostný zážitek snižují. „Ovšem leckdy se u porna i nasmějete,“ zlehčuje Romana. „Proto se občas podívám s Davidem. Několikrát se totiž stalo, že uprostřed angličtiny slyšíte český povzdech ‚panebože, já tady snad umřu‘ nebo ‚nevíš, co po mně vlastně chce?‘. Zkrátka i české holky si potřebují přivydělat. A když se zaměříte mimo nahá těla na okolní předměty, taky to hodně prozradí o tom, kde se natáčí... Prostě je to takový můj malý průzkum.“

Porno jako droga

Jednou z novodobých závislostí je závislost na pornu. I když zatím nemá oficiální diagnostickou nálepku, nedávné průzkumy odhalily, že se týká už sedmi procent lidí - a to nejen mužů, ale i žen. Podobně jako například gamblerství i v případě porna se o závislosti začíná mluvit v momentě, kdy tato záliba narušuje vztahy s blízkým okolím. Ve skutečnosti se jedná o surfování na erotických a porno stránkách či až o chorobnou zálibu v pornografických snímcích, které časem vytlačí „normální“ mezilidské vztahy a stanou se pro dotyčného prioritou. Rozdíl mezi muži a ženami však přece jenom existuje: zatímco ta křehčí polovina lidstva častěji vyhledává erotické povídky, skrze které se ve svých představách stává „hlavní hrdinkou“, pánové potřebují jasné vizuální podněty v podobě pornokazet či fotografií.

Příběhy bez fantazie

Nejedna z nás neodolala pokušení a vydala se zjistit, cože vlastně na té pornografii ti muži mají. Vždyť zkusit se má všechno a člověk by neměl soudit to, co vůbec nezná. A tak jste se i vy, odhodlaná, že tomu přijdete na kloub, ponořila buď do archivu vašeho milence, či přímo do sexshopu. Jaké bylo vaše zděšení, když jste zjistila, že obsah jedné kazety je nemálo podobný tomu, co jste našla na té druhé, třetí, čtvrté...

Každoročně vyprodukuje pornografický průmysl statisíce, ne-li miliony takových „děl“. Umělecká hodnota nulová. Tu jste vlastně ani nečekala. Ovšem nějaký ten vtip by nebyl na škodu. Stejně jako neotřelé nápady. Místo toho skutečná nuda. Stejně jako na začátku svého bádání nechápete, co na tom ti muži mají... Faktem však zůstává, že pro velkou část z nich se porno (bohužel?) stává neodmyslitelnou součástí jejich životů. Nehledě na věčně předváděná klišé v nich. Pakliže ta jsou obrazem mužských erotických snů, bůh s námi.

Velmi častým tématem pornofilmů jsou stopařky. Ačkoli si okamžitě vzpomenete na proslulý český film Smrt stopařek, zde vše končí pochopitelně skvěle. A co takhle být šoférem luxusní limuzíny s mladou a krásnou milionářkou - ona vás pohledy skrze zpětné zrcátko svádí, provokuje svým výstřihem a rádobysmyslným olizováním rtu... Tu se najednou vyskytne na cestě místo, kde můžete v klidu zaparkovat a rozdat si to s ní na zadním či předním sedadle. I to je jeden ze stereotypů té lehčí pornografie.

Následuje téma: jeptiška a mnich. Tabu přitahuje a nejeden z pánů se pravděpodobně při takové produkci zasní o tom, jak se dostane jako mnich mezi nadržené jeptišky a všechny je obšťastní, nebo o tom, jak se coby obyčejný muž vloudí do kláštera a tam jej ve své cele svede novicka. Ach jo...

Ničím novým nejsou ani školačky či naopak učitelky. Takový sex s divokou ženou převlečenou do školní uniformy nebo s přísnou dominantní kantorkou by ve skutečnosti musel být zcela jistě velkým zážitkem. No, nemusel...

Sexy je podle nabídky v půjčovnách s pornografickými snímky i profese domácí služky. Vždyť tolik chlápků předvádí, jak je rajcuje sličná blondýnka v kraťoučké sukýnce a se slušivým čepečkem na hlavě. Zakázané ovoce přece chutná nejvíc, a tak erotické dusno zesílí fakt, že každou chvíli může přijít manželka...

Velmi přitažliví jsou - samozřejmě soudě dle pornografií - také různí instalatéři, zahradníci, kteří vypomohou rádi nejen s tekoucím odpadem nebo přerostlými keři, ale také se samotnou paní domu.

A sex mezi zdravotní sestřičkou a opečovávaným pacientem či mezi sekretářkou a šéfem již netřeba rozvádět. Ovšem existuje aspoň jeden ještě otřesnější stereotyp z německé produkce, která je na celém světě nejplodnější: na spoustě kazet totiž najdete minuty a hodiny záběrů, kdy anonymní muži (tedy s čepicemi na hlavách nebo otočeni tváří od kamery) onanují nad obličeji mladých dívek s doširoka otevřenými ústy. I to některé muže vzrušuje.

Ber, nebo nech být

Pakliže jste svého partnera uprostřed noci přichytila u televize s některým z pornografickým filmů, nebo o jeho zálibě již dlouho víte a připadá vám nechutná, je jen a jen na vás, zda s takovým mužem v budoucnu zůstanete. To nejhorší, co totiž můžete udělat, je zahrnout ho výčitkami typu „Copak se ti sex se mnou nelíbí, že se musíš dívat na ty sprosťárny?“, „Jak tě může něco takového vzrušovat? Myslela jsem, že seš normální...“ nebo „K tomu tě zase přivedli ti tví kamarádi, co?“ Dřív či později by totiž vztah, nad kterým by viselo vaše pohrdání jeho koníčkem, skončil. Raději si tedy položte jasnou otázku: „Chci žít a vychovávat děti s takovým mužem?“ A podle odpovědi se pak zařiďte. Ušetříte si třeba trápení.

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
09.Červenec 2007,09:11
Podle statistik se k sexuálním experimentům nejvíce uchylujeme mezi 30 a 40 rokem věku.

Podle statistik se k sexuálním experimentům nejvíce uchylujeme mezi 30 a 40 rokem věku.

Středa 4.7. 2007, 10:00

Už se vám to také stalo? Váš milý přišel s nápadem, který vám vyrazil dech. Ještě teď se při vzpomínce na ten sexuální návrh červenáte. Máte to zkusit, vyprávět kamarádkám, nebo ho rovnou opustit?

Pokud budete slovo sexuální úchylka hledat ve slovníku, dozvíte se, že se jedná o psychiatrické onemocnění charakterizované poruchou sexuální preference. Někteří lidé se prostě jen tak nezvruší a své vzrušení potřebují vyvolat zvláštním jednáním. Zatímco ještě před lety se o neobvyklých sexuálních praktikách nemluvilo vůbec, anebo se špitalo něco o deviacích a úchylkách, dnes je všechno docela jinak. Dokonce někteří sexuologové slovo deviace nahrazují slovem variace.

Jednak to zní líp, a nemusíte si připadat jako úchylák. Jak tedy poznáte, co je a není normální? Říká se, že v sexu je dovoleno všechno, s čímž oba (všichni) zúčastnění dobrovolně souhlasí a neděje se tak za hranicí zákona (pedofilie, znásilnění atd.). Podle statistik se k sexuálním experimentům nejvíce uchylujeme někdy mezi 30 a 40 rokem věku. Co vás bude vzrušovat, totiž nemůžete přesně vědět, dokud to nevyzkoušíte. A zkoušení tohoto typu začíná většinou později... Na co jsme narazili my:

Pomocníčci

Nejčastějším okořeněním sexuálního života je použití nějaké sexuální pomůcky. Ty mohou nejen přinést vzrušení, ale často také nahradit nefunkční orgány. Pokud má váš partner problémy s erekcí, může použít nejen vakuovou pumpu, ale také nástavec na penis. Ten vypadá jako kondom, ale je vyplněn hmotou, která penis zmohutní a prodlouží, případně má na sobě nejrůznější hroty a výběžky, které zlepšují dráždění. Muži také s oblibou používají vibrační kroužky na penis, které se dají používat podobně jako vibrátor u žen, jen s tím rozdílem, že se nasadí ke kořenu penisu.

Populární jsou také zaškrcovací kroužky, které se často používají společně s vakuovou pumpou. Nasadí se ke kořenu penisu, a tím se zabrání odtoku krve. Ženy zase mají rády umělé penisy z nejrůznějších materiálů (guma, umělá hmota, latex, sklo...). Oblíbené jsou také venušiny kuličky, či nejrůznější dráždidla - sací pohárky, vibrační vajíčka či vibrační kalhotky. To, co vás může v posteli zaskočit, je ale anální kolík, který se často prodává s popruhy nebo kalhotkami. Pokud partner projeví přání, abyste ho použila, rozmyslete se, jestli to zvádnete a určitě použijte lubrikační gel.

Sadismus, masochismus

Hranice mezi bolestí a rozkoší je velmi tenká, a tak častým sexuálním zpestřením bývá drsnější sex, trápení, bolest či omezování osobních práv v posteli. U všech S/M praktik je důležité stanovit si pravidla a tzv. bezpečnostní signál, který hru ukončí, jakmile jednomu z partnerů přestane vyhovovat. Tuto zásadu nikdy nepodceňujte a pak už si jen rozmyslete, kam až jste schopná zajít.

Nejrozšířenější a také nejméně bolestivou praktikou je takzvaná bondage - svazování. Používat k němu můžete nejen provazy, ale také pouta nebo řetězy. Většina pout, která nabízejí sexshopy přitom mají bezpečnostní pojistku, kterou můžete kdykoliv odemknout a hru ukončit. Pokud si myslíte, že bondage se musí týkat jen vás, jste na omylu. Naopak. Často se nechávají svazovat muži. Podle odborníků to bývají manažeři a jiní, kteří mají v práci dominantní postavení, a proto je potom doma vzrušuje sexuální bezmoc.

Další oblíbenou S/M praktikou je tzv. elektrický sex. Ten funguje jednoduše - připnete si na sebe několik elektrod - především na citlivá a erotogenní místa - a váš partner do vás pomocí tlačítka pouští elektrický proud. Pokud chcete zajít ještě dál, můžete si „hrát na znásilnění“ nebo používat nejrůznější mučící nástroje, které budou působit bolest vám nebo partnerovi. Pokud ale narazíte na někoho, kdo skutečně trpí sadistickou nebo masochistickou deviací, raději se do hry nepouštějte.

Pornografie

Pokud se vám při vyslovení slova porno zvedá žaludek a vzpomínáte si na zážitek ze základní školy, kdy vás spolužák překvapil levným německým pornofilmem, zkuste na to zapomenout. Prohlížení pornočasopisů nebo sledování pornofilmů totiž může být přínosem. Můžete v něm hledat inspiraci, „plnit si“ svá tajná přání či ho používat jako sexuální stimul. Rozdíl je v tom, zda se na film díváte sama, nebo s partnerem.

Pokud si porno pustíte, když jste sama doma, můžete se s pomocí vibrátoru sama uvolnit. Pokud se na porno díváte ve dvou, použijte ho jako sexuální stimulaci. Každopádně porno je snad jediný pořad, který může konkurovat sledování fotbalového zápasu. Až zase dostanete chuť na sex a partner bude sedět a koukat na fotbalisty pobíhající po hřišti, zkuste do DVD přehrávače dát dobrý pornofilm. Věřte, že vám nevynadá a bude se dívat s vámi. Děj z pornofilmu se často promítá do skutečného milování, a proto si dejte pozor, jaký film vyberete.

Masturbace, výměna partnerů

Podle názoru sexuologů a posledních průzkumů je masturbace u nás v posledních letech přijímána víc než kladně. Masturbací nejčastěji řešíme nedostatek sexu nebo nepřítomnost partnera. Masturbace se ale může stát také normální součástí vašeho sexu. Mnoho mužů vzrušuje, když se jejich partnerka před jejich zrakem sama uspokojuje. Sami se přitom připravují, a když se začne blížit finále, rádi se přidají a k vyvrcholení ji přivedou sami.

Masturbace pak může být součástí sexu. Její výhodou je, že u párů, které se nedokáží vzájemně uspokojit, může nejen fungovat jako zpestření, ale i uzdravení nefungujícího sexu. Možná už po vás někdy někdo chtěl výměnu partnera. Pokud jste odmítla, udělala jste dobře. Taková výměna totiž nemusí zrovna dobře dopadnout. Pokud se ale do ní přece jenom chcete pustit, dodržujte následující rady. V první řadě si dejte pozor, s kým se budete měnit, domluvte si pravidla a dbejte na dobrý zdravotní stav druhého páru.

Někoho na výměnu nejsnadněji seženete na inzerát na erotickém nebo seznamovacím serveru. Než si někoho pustíte do bytu, prověřte si, zda se nejedná o podvodníky nebo zloděje. I tak vám ale hrozí nebezpečí, že svůj vztah zničíte. Během výměny se totiž vy nebo váš partner do někoho z druhé dvojice můžete zamilovat. V tom případě se doporučuje výměnu ukončit a dát vztah dohromady, a pokud už je pozdě, musíte to řešit rozchodem.

Narotofilie

S touto sexuální variací se snad už někdy setkal každý z nás, i když podle názvu ji asi znát nebudete. Narotofilie spočívá v tom, že vzrušení se dosahuje vulgární komunikací s partnerem. V posteli potom padají sprostá slova, která nejčastěji popisují to, co s vámi partner právě dělá nebo se chystá udělat. Narotofilie se často vyskytuje jako doplněk i u S/M praktik, kdy drsně komentujete, co právě prožíváte, vidíte, děláte či dělat chcete.

Tato variace je naprosto neškodná a může ji zvládnout každý. Nedoporučujeme s ní ale začínat na první schůzce nebo při prvním milování. Zvlášť ne u čerstvě zamilovaných. Poněkud něžnější romantickou dušičku by drsné komentování sexu mohlo zcela paralyzovat. Pokud vás ale partnerovo vykřikování vulgárních slov nevzrušuje, zkuste během milování zesílit hudbu, anebo mu prostě řekněte, že se vám to nelíbí. Narotofilie může rovněž být jen součástí předehry a signálem k sexu.

Fetišismus

Fetišismus užívá neživých objektů (oděvy, obuv, guma, kůže) jako podnětu pro sexuální vzrušení a uspokojení. Pokud váš partner touhle variací trpí, nemusíte dělat nic, jen se nedivit, když se vám budou ztrácet vaše věci nebo se naopak doma objevovat jiné. Fetišisté se často uspokojují sami.

Koprofolie

Koprofilie spočívá v tom, že je sexuální vzrušení způsobeno manipulací s výkaly či močí - vylučováním během sexuálního aktu, močením na partnera, močením do úst partnera a dalšími fantaziemi. Jednou z forem koprofilie je pojídání výkalů, které se nazývá koprofagie. Nedělejte to a ani to nezkoušejte. Alespoň vám to radíme, protože tahle úchylka se nám zdá až příliš úchylná a docela odporná.

Když se celebrity nudí, zkoušejí, co se dá...

George MichaelGeorge Michael se kvůli svým sexuálním fantaziím několikrát dostal na titulní stránky bulvárních novin, a jednou dokonce také do problému se zákonem. Přiznal se, že ho vzrušuje sex na veřejných místech. Takové jedno „milování” s mužem na veřejných záchodcích ho stálo pořádnou ostudu. Nedávno byl zadržený zfetovaný v autě, kde policie objevila pornočasopisy, sexuální pomůcky a koženou masku.

Michael Hutchence
Zpěvák populární hudební skupiny INXS Michael Hutchence byl 22. prosince 1997 nalezen ve svém hotelovém pokoji v Sydney mrtvý. Ve zprávě se psalo, že se oběsil na koženém pásku, a spáchal tak sebevraždu. Dlouho se ale spekulovalo o tom, že se nejednalo o sebevraždu, ale nezvládnuté sadomasochistické
praktiky, které prý patřily k jeho oblíbeným.

Hugh Grant
Zatímco ve filmech Hugh Grant hraje nesmělé romantiky, kteří často působí až komicky, v soukromém životě je prý docela jiný - a pěkně divoký. Není tajemstvím, že má slabost pro sex s prostitutkami a náhodnými známostmi. Jedna z jeho milenek o něm prohlásila, že je sexuální maniak, v posteli umí být docela drsný a má neuvěřitelnou výdrž.

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů
29.Červen 2007,16:41
Některé okamžiky společného života jsou těžké. Leckdy i ponižující.

Některé okamžiky společného života jsou těžké. Leckdy i ponižující.

Pátek 29.6. 2007, 10:00

Když vám tříleté dítě na cokoli odpovídá "Nechci", víte, že se právě seznámilo s mocí odmítnutí. Když chce sedmiletý syn dělat vše sám, víte, že se začíná pouštět máminy sukně. Když šestnáctiletá dcera odmlouvá a rodiče jí připadají "úplně blbí", víte, že se připravuje na opuštění rodinného kruhu.

Když se čtyřicetiletý muž najednou chová jako puberťák, víte, že čelí krizi středního věku... Vztahy rovněž mají své vrcholy a svá údolí. V určitých obdobích, tak jako bájný pták Fénix, shoří v plamenech, aby se znovu zrodily ze svého vlastního popela, obnovené, občerstvené, moudřejší. Každá nová fáze manželství je jakousi novou svatbou. Naštěstí se tyto cykly do určité míry dají předpovědět. Díky tomu se jim můžete otevřít připravená, s důvěrou v lepší zítřky a bez zbytečné paniky.

Fáze 1 - Hliníková svatba

Konečně jste potkala muže, se kterým máte tolik společného: oba vás baví bowling, milujete Madonnu, toužíte projet se Grónskem na psím spřežení a navíc vám oběma chutná sushi! Zaplavena blahem snadno a ráda přimhouříte oko nad drobnými nedorozuměními. Novota a vzrušení z čerstvého vztahu se projevuje i fyzicky - tělo je nasyceno hormony, které zvyšují energii, spokojenost, senzualitu i sexuální touhu. Rozdíly se zdají být nedůležité, ba dokonce vzrušující. Kdo by se v tomto euforickém stavu neupsal k tomu, že stráví zbytek života pospolu? A tak vehementně kývnete u oltáře. Nějaký čas vás bude v posvatební mánii podporovat i okolí. Status novomanželky je jako roh hojnosti: ekonomické výhody, společenské uznání, podpora hned dvou rodin, závistivé reakce některých, velké naděje, pocit kontroly nejen nad svým vlastním životem, ale též nad životem někoho druhého...

Během prvního roku však růžová bublina začne šedivět. Až se jednoho dne ozve rána - to bublina praskla. Začínáte být zmatená. Najednou máte pocit, že muže, co vedle vás každý den vstává, vůbec neznáte. Dobré ráno - právě jste se probudila do skutečnosti. Zjišťujete, že ten, kterému jste tak nadšeně řekla „Ano“, neexistuje. Báječný princ, jenž vám splní každé přání, žil jen ve vašich snech. Dobrou zprávou je, že teprve teď se můžete začít opravdu seznamovat s partnerem. Horší zprávou je, že se vám to po splasknutí euforické bubliny asi nebude chvíli líbit.
Konec počáteční fáze manželství bývá většinou prvním velkým otřesem vztahu, neboť znamená, že začnete vnímat nejen partnera, ale i celý balík, který s sebou do vztahu přinesl. Jeho minulost, sny, naděje, iluze, bolesti a rány. A že to samé začne vnímat on na vás. Příroda to má moc chytře vymyšleno. Upřímně, kdybyste nebyla omámená euforií první fáze a věděla tohle všechno předem, šla byste do toho vůbec někdy?

Co říkají ženy v 1. fázi: „Klape nám to skvěle ve vztahu.“ „Jsme si souzeni.“ „Odteď už budu jen a jen šťastná.“ „Našla jsem přesně to, co jsem hledala.“

Co říkají muži v 1. fázi: „Klape nám to skvěle v posteli.“ „Jo, je to v pohodě.“ „S touhle ženskou se konečně usadím.“ „Úplně mě dostala.“

Fáze 2 - Železná svatba

Začátek druhého manželského cyklu bývá nejtěžším obdobím, protože ho doprovází pocit zklamání a pádu. Fakt, že oba milujete bowling, Madonnu a sushi, najednou nepomáhá. Na psí spřežení v Grónsku není čas. To, že váš partner má po ránu nevonný dech, nikdy nedovírá lednici a přepíná televizi každých dvanáct sekund, se náhle zdá důležitější než společná vášeň pro bowling. Ještě před rokem to vypadalo, že jste našla osudovou lásku. Teď se hádáte o každou hloupost. Když si vzpomenete, že jste se zavázala k celoživotnímu slibu, začíná vám docházet význam slova věčnost. Druhá fáze manželství je obrovskou výzvou. Právě díky tomu jsou první dva roky po svatbě riskantní na aféry. Mnozí nevědí, že tyto pocity nesouladu jsou přechodné a navíc přirozené, a začnou se obávat, že svatba byla velkou chybou. Ironií je, že právě v tomto citlivém období budete zřejmě čelit nejdůležitějším manželským otázkám. Přivedete na svět dítě? Kdo bude hlavní finanční oporou rodiny? Zrovna teď, když byste co nejvíc potřebovali být týmovými spoluhráči, cítíte se jako nejzatvrzelejší nepřátelé. A tak strávíte příští dekádu zoufalými pokusy, aby se váš partner změnil.

Co říkají ženy ve 2. fázi: „Myslela jsem, že si beru prince Bajaju, a zatím jsem si vzala Homera Simpsona.“ „Jak si může myslet, že spolu budeme spát, když nám to neklape?!“ „Je úplně nemožný, vůbec se nesnaží.“ „Možná bych se měla rozvést.“

Co říkají muži ve 2. fázi: „Myslel jsem si, že si beru Laru Croft, a zatím jsem si vzal matku Škopkovou.“ „Jak si může myslet, že nám to bude klapat, když spolu nespíme?!“ „Jak jsem si mohl myslet, že s NÍ se usadím?!“ „Možná bych si měl najít milenku.“

Fáze 3 - Bronzová svatba

V tomto stadiu existují dva pohledy na svět: partnerův, též známý jako „Zcestný pohled“, a váš neboli „Pohled správný“. Někteří lidé rozmlouvají s rodinou a přáteli, navštěvují manželskou poradnu, nakupují (a někdy i čtou) knihy typu „Pomoz si sám“ nebo se hlásí na semináře se vztahovou tematikou. Ti introvertnější hledají řešení v sobě samém. V této fázi se mnoho manželství ocitá na dalším rozcestí, ze kterého vedou tři stezky. Někdo se vydá hned tou první: Přesvědčí sebe samého, že zkusil všechno a nefungovalo nic. Nebo že se odmiloval, či dokonce že se už od začátku zamiloval do nevhodného protějšku. Zabalí si fidlátka a požádá o rozvod. Jiní se vydají druhou stezkou: Setrvají v manželství, ale žijí oddělené životy. Ti odvážní vstoupí na stezku třetí: Rozpoznají, že je načase, aby objevili zdravější způsob vzájemné komunikace a společného soužití. Přijmou celým srdcem fakt, že partnerovu duši změnit nelze. A pochopí, že existuje MOJE pravda a TVOJE pravda a obě jsou stejně pravdivé. Třetí stezka vyžaduje od obou partnerů vnitřní obrat. Ale jen ti, kdo se po ní vydají, dojdou úžasného poznání: To nejlepší v manželství teprve přijde!

Co říkají ženy ve 3. fázi: „Všechno by bylo v pořádku, kdyby se ON změnil.“ „Musí uznat, že se nesnaží.“ „Kdybych ho víc tlačila, třeba by se choval jinak.“

Co říkají muži ve 3. fázi: „Všechno by bylo v pořádku, kdyby se ONA změnila.“ „Musí uznat, že se snažím.“ „Kdyby mě míň tlačila, třeba bych se choval jinak.“

Fáze 4 - Stříbrná svatba

Přes doznívající zmatky a bolesti s sebou čtvrtá fáze často nese pocit úlevy. Došla-li jste až sem, už jste se zřejmě naučila partnerovi odpouštět rychleji a častěji, a také už asi víte, že ani s vámi není vždy rajské soužití. Je vám jasné, že s každým cukrátkem jde ruku v ruce bolest zubů a že všechno dobré v sobě nese něco, co se vám nebude úplně zamlouvat. Dokážete partnera vidět jako přítele, ne jako individuum, do kterého jste riskantně investovala celý váš život. Máte jeden pro druhého pochopení a začínáte cítit respekt k partnerově charakteru. Navíc jste se konečně probolela k přijetí faktu, že nikoho nelze zneužívat k tomu, aby naplňoval vaše sny. Tím se stáváte samostatnou a emočně silnou ženou. Gratulujeme!

Co říkají ženy ve 4. fázi: „Je takový, jaký je.“ „I když se mi na něm nelíbí všechno, něco se mi líbí moc.“ „Začínám vidět i svoje chyby.“ „Snaží se a miluje mě po svém - není to vždy přesně to, co jsem si přála, ale chápu, že to je to nejlepší, co mi mohl nabídnout.“

Co říkají muži ve 4. fázi: „Je taková, jaká je.“ „Přiznávám, že jsem vždycky nebyl ideální manžel.“ „Kdybych se před ní tak často nezavíral, mohli jsme leccos vyřešit rychleji.“ „Očekával jsem od ní příliš - bylo to nefér.“

Fáze 5 - Zlatá svatba

Přibližně polovina párů kvůli rozvodu nikdy nedosáhne tohoto bodu, kdy se všechny bolesti, rány a dřina předešlých cyklů začínají vyplácet. Pátá fáze je totiž skutečnou sklizní manželství. Konečně začínáte mít partnera ZASE ráda. Teď už za sebou máte společnou historii, a i když se oba shodujete, že to nebylo snadné, jste hrdí, že jste všechny ty studené vichry a bouřky přestáli. Najednou si začínáte vážit toho, že se váš manžel této cestě oddal a vydržel. Máte větší důvěru sama v sebe, jste uvolněnější a ctíte rozdíly mezi vámi a partnerem. Není to však jako na počátku vztahu, kdy jste o rozdílech nevěděla, a ty, kterých jste si náhodou stačila všimnout, jste raději zametla pod koberec. Nejúžasnější na páté fázi je, že teď o rozdílech víte, a PŘESTO se vám ve vztahu líbí.

Co říkají ženy v 5. fázi: „Asi jsme si opravdu souzeni.“ „Našla jsem přesně to, co jsem hledala, i když jsem vlastně nevěděla, co hledám.“ „Jsem mu vděčná, že to celé vydržel.“ „Vedle něj se cítím radostně a v bezpečí.“

Co říkají muži v 5. fázi: „Jo, je to zase v pohodě.“ „S touhle ženskou jsem se opravdu usadil.“ „Jsem jí vděčný, že to celé vydržela.“ „Vedle ní se cítím klidný a hodnotný.“

Oživené manželství

Procházíte-li mezifázovou krizí či obdobím přerodu, zkuste použít následující cvičení. Pomůže vám vidět partnera jako samostatného člověka, ne jako nevydařenou investici. Tato technika oživuje pocit jedinečnosti, který se v manželství tak snadno zamlží. Připomíná nám, že přestože s někým sdílíme šatník a účty, nemůžeme mu bezmyšlenkovitě zasahovat do života...

Pravidla záchranného cvičení:* Každý partner má přesně třicet minut (použijte budík nebo stopky) na to, aby volně rozprávěl o svých cílech, plánech a fantaziích.
* Zpočátku třeba nebudete vědět, co říct. Zkuste to tedy zase za týden. Do té doby se oba můžete připravit.
* Témata týkající se druhého partnera a vašeho vzájemného vztahu jsou zapovězena. Tato chvíle patří osobním snům.
* Během třiceti minut zaznívá hlas pouze jednoho partnera. Druhý nemá právo tázat se, odpovídat a jakkoli se vměšovat do vyprávění.
* Ať už z partnera vypadne cokoli, diskuse ohledně právě vyslovených snů se zakazuje po nejméně tři dny. Tak se vaše reakce bude mít čas usadit a rozhovor bude plodnější. Třídenní odstup vám také umožní vyrovnat se se slovy, která se vám úplně nelíbila, a vyhnout se první rozrušené reakci. Trestáte-li totiž partnera za pravdomluvnost křikem a vztekem, příště si raději rozmyslí říkat vám pravdu

 
vložil: hezoun369
Permalink ¤ 0 komentářů