Původ Japonců doposud nebyl uspokojivě vysvětlen. Osídlování japonských ostrovů probíhalo v několika vlnách, jedněmi z prvních příchozích byli Ainuové. Dodnes na severním ostrově Hokkaidó přežívá několik tisíc potomků tohoto národa s vlastním jazykem a kulturou. Specifickou skupinou jsou také obyvatelé ostrovů Rjúkjú (Okinawa), kteří tvoří svébytnou etnickou skupinu.
Podle pověstí bylo japonské císařství založeno již v roce 660 př. n. l. přímým potomkem bohyně slunce Amaterasu. Historické údaje potvrzující existenci císařství se datují do roku 297 n. l.

Po celou dobu japonského císařství je u moci stejná dynastie, je proto nejstarší vládnoucí dynastií světa. Během značné části japonské historie ovšem císaři hráli spíše podružnou úlohu - fakticky zemi vládli opatrovníci - regentové - anebo vojenští vládci - šógunové. Od 12. až po 19. století byla faktická moc v Japonsku právě v jejich rukou. V této době byla japonská společnost rozdělena do čtyř vrstev: samurajové (tedy vojenská šlechta), rolníci, řemeslníci a obchodníci.

V japonské historii se střídala období intenzivního okouzlení cizími kulturami a období naprosté kulturní izolace. Zásadní vliv na podobu japonské kultury měla kultura čínská - Japonsko vedlo s Čínou čilé obchodní a diplomatické styky a přejímalo umělecké prvky, písmo, náboženství (buddhismus a konfucianismus) apod.

Okouzlení západem vrcholilo v 15. a 16. století, pak nastalo období další kulturní izolace, které trvalo až do roku 1867, kdy se do popředí opět dostal císař. Ten pod tlakem západu modernizoval administrativu i ekonomiku - následovaly tzv. reformy Meidži. Bylo zrušeno tradiční rozvrstvení společnosti, nastolena formální rovnoprávnost pohlaví. Proběhla industrializace a vytvořily se zárodky moderních demokratických orgánů. Prvotní okouzlení západními prvky přerostlo ve vyhrocený nacionalismus a expanzionizmus - Japonsko okupovalo Koreu, části Číny, Ruska a tichomořské ostrovy, během 2. světové války stálo na straně Německa.

Po vojenské kapitulaci v roce 1945 byl císař přinucen veřejně popřít svůj božský původ, jeho pravomoci omezila nová ústava, která byla přijata v roce 1947. Od té doby je politicky zatlačen do pozadí, vykonává jen funkce ryze symbolické. Na místo císaře Šówa, vlastním jménem Hirohito, (1926-1989), nastoupil jeho syn Akihito, oficiálně císař Heisei, který je císařem dodnes. Politická situace v Japonsku byla po válce velmi stabilní, od roku 1955 v národní politice dominuje Liberálně demokratická strana.

Geografické údaje

Japonsko se rozkládá na ploše více než 377 tis. km2 a je tvořeno souostrovím s 3.900 ostrovy (údaj se může z různých zdrojů lišit), z nichž asi 500 ostrovů je obydlených. Většina rozlohy je tvořena čtyřmi hlavními ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku.

Japonsko je protáhlé od severu k jihozápadu a měří 3.800 km, což výrazně ovlivňuje klimatické podmínky v jednotlivých částech země. Podnebí na severním ostrově Hokkaidó je přibližně podobné středoevropskému podnebí, nejjižnější Kjúšú a Okinawa leží v subtropickém pásmu. Nejvyšší hora Japonska je jedním ze symbolů země - hora Fudži (3.776 m).

V Japonsku žije přes 120 miliónů obyvatel s průměrnou hustotou asi 332 osob na jeden km2. Tento údaj je však značně zavádějící, protože okolo 70 % území tvoří hory a zhruba 43 % veškerého obyvatelstva je tedy nahuštěno v městských aglomeracích kolem Tokya, Osaky a Nagoji. Měnou je jen (JPY), jehož hodnota kolísá mezi hodnotami 100 až 115 jenů za americký dolar.

V Japonsku převládá buddhismus a šintoismus. Ze statistik vyplývá, že velké procento obyvatel se hlásí k oběma náboženstvím, i když aktivně neprovozuje ani jedno.

zdroj: http://web.libimseti.cz/Terca.G//neco-z-historie-japonska_610178.html