Sbírám se ze dna a nevím jestli to dno není až moc nízko   18.Březen 2009


   Stále se v životě pro něco bijeme a nakonec stejně příjdeme na to, že to nikdy nemůže být tak úplně naše...Milujeme a myslíme si, že nás miluje i ten druhý. Dojde nám, že to tak není až když nás ten dotyčný opustí...Celý život vlastně žijeme jen v bludu...máme nějaké představy, sníme...jsme naivní a i když se snažíme takoví nebýt nic s tím nenaděláme, když příjde něco co nám vezme vítr z plachet a vyrazí dech...Život je jen velká lež, ve které néjen žijeme, ale v ní i umíráme...Pravda je totiž, jak řekla má sestra, jen snůžka lží převlečená za pravdu...a láska? Ani nevím jestli jí více nenávidím nebo po ní toužím...láska dokáže být sice nějakou dobu krásná, ale dokáže být i krutější...Všechno se sype, všechno se hroutí a to v jeden čas...ono nestačí dostat facku jednu...my musíme dostat pořádně na budku... Jak udělat velkou tlustou čáru za částí svého života? Kde na to vzít sílu? Má vůbec smysl ji někde sbírat, když nám ji v budoucnu zase někdo rozsype?...Nevím jestli chci být Popelka, protože život není pohádka... napsal/a: hozinka 01:56 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

ťulka 20.03.2009 01:15:57

Tomasek1414 => svět je k nám takový jací jsme my k němu???kdes na to přišel???to je naprostá blbost...člověk,ketrý se celý život chová jako svině a využívá lidi se má skvěle...tak mi řekni,kde je ta tvá pravda,že svět je takový jací jsme my k němu??kde to tady vidíš??
když miluješ-ano nejde ti především o to něco dostat,ale dávat..především se dáváš...někdo se rozdá ale moc a pak z něj nic nezbyde..všichni si jej rozeberou...proto je potřeba také občas něco málo dostat...na stejném principu fukguje i obchod...a nebudem si nic nalhávat-všechno je obchod!
takže si dovolím s tebou zas tak úplně nesouhlasit...

Hozinka
Něco pro tebe...sice chmurné,ale trochu to si myslím vystihuje tvoje pocity :
Padlí andělé

Noci probdělé...
Všechna okna zahalena tmou...
V uličkách bloudí padlí andělé,
za citem, jenž ranil je,trpkou cestou jdou...

Kdy asi najdou pokoje?
Kdy utichne jejich bolest?
Proč nechtějí se vzdát bez boje?
Proč srdce v rukou,rozedrané na kusy,
do cíle chtějí donést?

Jsou černí,
ale anděl přec bílí jest...
Svému utrpení věrní..
Ale kolik ještě musí projít cest,
než vypukne smích?
Než opět budou šťastní?
Než objeví se slunce
a v srdcích melodie lásky zazní???


hozinka 18.03.2009 15:40:58

To je sice zajímavý názor co se týče Tomaska1414, ale i když nejsem sobec a lásku dávám ráda, tak taky nejsem sebevrah. Nikdo nemůže přežít jen z toho že se rozdá a nic nepřijímá...to by potom zůstala jen prázdná schránka něčeho co připomíná člověka...ano dávat je hezké ale v životě je důležité tu lásku také přijímat, nejsme přece bezcitní...


ladunka30 18.03.2009 06:59:29

Ať je dno jak chce nízko, vždycky se dá ode dna odrazit. Jasně, stěny té sklenice našeho života jsou hladké a udržet se na nich stojí hodně sil, ale věř mi stojí to zato. Co bolí to přebolí, zase bude líp.


Tomasek1414 18.03.2009 02:12:50

Ale, ale, ale. Svět je k nám takovej, jací jsme my k němu.
Chceme-li něco moc, upozornuju moc, vlastnit tak prave v tom tkví naš neštěstí a nespokojenost. Láska není o tom, aby nám někdo svou lásku dával, ale mi ji dávali někomu, pak jsme teprv štastni. Neočekávej,ale dávej, pak svět ti dá lásku. A jinak každej má kolem sebe auru, a tamu pomůže proti případným lžím z okolního světa se ubránit a nedopustit, aby tě zasáhly.