„Tvař se, že seš jinej!“

Slyším tě zase říkat: „mám tě rád“

Ale myslíš to vůbec vážně?

Dal mi pusu na čelo a podíval se mi do očí. „ Ahoj!“ řekl, a pak se ty dveře zavřely a za oknem začala ubíhat krajina. Poslal mi vzdušný polibek a chytil JI za ruku. Nesnáším loučení. Vím, že ho zas uvidím, ale zase bude s NÍ. Najednou mám oči plný slz. Ještě před hodinou mi držel hlavu v dlaních a povídal něco, čemu jsme se pak ještě dlouho smáli. Jakoby náhodou mě chytl za ruku, když se ona nedívala. Nebo se mi to jen zdálo? Nesnáším, když se k němu Ona skloní a dá mu pusu. ONA ho smí líbat pořád, kdykoli se jí zachce. Já jen když se ONA nedívá. Miluje jí? Vždycky sedí v kuchyni u stolu se zapálenou cigaretou a kouká mi do očí. Ví, že mě to znervozňuje. Rád mě uvádí do rozpaků. „Nech toho!“ řeknu mu vyčítavě a když si od něj beru cigaretu, naše ruce se dotknou nápadně dýl, než je třeba..

Když jsme leželi v posteli (ne tenkrát ještě ne) zakryla jsem mu záda. Otočil se a chytil mě za ruku. Pak vešla ONA „Dá si ještě někdo víno?“ Děláme jakoby nic… Přijede za čtrnáct dní. Zase ho budu moct líbat a …Nechci jí ubližovat. Stejně ubližuju nejvíc jen sama sobě!

Víš co bych si nejvíc přála? Aby ten moment trval navždycky. Ten, kdy jsme spolu těsně po polibku, to sladké omámení dvou duší! Když vím, že i ty cítíš to samé!

Dneska večer se zase budu dívat na nebe, vždycky tyhle stejné hvězdy svítí i tobě nad hlavou. Vždycky stejní andělé bdí nad tebou. Mám se radovat, že žiješ tak blízko vedle mě, nebo nenávidět tu náhodu, která nás tak blízko k sobě postavila? Proč od té doby, co jsem tě poznala, se mám jenom trápit?

Je mi smutno, víš? Ne po tobě! Toho bylo už dost(možná až příliš) je mi smutno po tom, co bylo. Po tom, jak jsem byla úžasně bezstarostná, po tom, jak jsem si myslela, že vím co chci, že někoho miluju a prostě po tom všem. Nečekám, že mě pochopíš, vždyť ty žiješ úplně jinak než já. A vlastně nečekám ani žádnou reakci, (asi) páč vím, že už jsi na mě reagoval v určitých ohledech dost. Štve mě, že na tebe vzpomínám a většinou si vzpomínám jen na to pěkný co jsem s tebou zažila. Víš, jsi vážně sobec! Chtěla bych ti pomoct, když jsi smutnej, Chtěla bych o tobě všechno vědět a chtěla bych tě POCHOPIT!!! Tolikrát jsi mi ublížil, že vážně nechápu, jak mi na tobě může ještě záležet. Ale asi bohužel, bohudík ještě záleží.

Vydej se do krásný touhy, vydej se s tím, kde nezklame!

Nechci být pro tebe jen kolem jdoucí, bejt s tebou chviličku a pak zase strašně dlouho ne! Stejně na mě zase zapomeneš,že? Někdy mám pocit, že jsem jediná, kdo neví, komu všichni lžou. Zamilovala jsem se do kluka mý nejlepší kamarádky. To jsem mrcha,co?

„Roztáhni křídla, poleť do nebe, já vedle tebe poletím!“ pamatuješ??

Viděl si film „Ostrov“ od FIM-AI-muka? Nemyslím to Americký šméčko,ale úžasnej excelentní Korejskej filmík. Je neskutečně absurdní a přitom tak skvělej. Ten film jsem si zamilovala.Určitě to zkoukni. Myslíš si, že jsem cvok?

„Svět špinavá je díra, za to lidi můžou a když jeden zmírá, tak mu nepomůžou!“

Chápeš mě? Nejsem šťastná a nikdy jsem nebyla dlouhodoběji šťastná. Vždycky jenom na chviličku.

Vzpomínám si, jak jsi  jednu dobu každý ráno volal a kontroloval, jestli jdu do školy a víš, to od tebe bylo strašně pěkný. Taky jedna ta „pěkná“ vzpomínka na tebe. Ale já nechci jen vzpomínat!!

Miluješ někoho?

Dostal ses mi svým zvláštním způsobem pod kůži. Teda teď už jen vzdáleně platonicky,ale mám tě ráda.

Taky jsi mi sliboval, že půjdem na Petrov. Někdy večer, až se setmí. Viděla jsem Petrov v noci jen jednou a to jsem byla malinko vykalená, takže jsem z toho moc(nic) neměla.

Já furt sním o tom, co jsme byli. Kde jsem já, tak nejseš ty! Seš proč! Říkal mi, že mě miluje a že mě nikdy neopustí. Tak proč to udělal? Věřila jsem mu!

World of frendship!

Blbý kecy! Naprosto o  ničem a přitom o všem.Baví tě to vůbec číst? Je to  srdcervoucí a potupný, je to sadistický a šílený, ale nikdy to tak být nemělo. Vždycky se dívám, jestli tam někde nejsi, ale ty tam nikdy nejsi. Pořád se míjíme. NO WAY!

Hm?

Každá kapka krve, každá slza. Padají do velké jámy. Z té jámy je moře, moře plné mých pocitů. Každá kapka krve steče do moře, ve kterém se koupu. Topím se v něm. Dusí mě vlastní slzy vlastní strach mě táhne dolů na dno. Temné moře, na které nikdy nezasvítí slunce. Každá slza se skutálí do toho moře. A nejsou to slzy štěstí. Jenom mne pohltí, neudržím se na hladině.

 Víš, že jsi mi pokazil veškerej dojem ze Scooterů? Kdykoliv slyším nějakou jejich písničku, vzpomenu si na tebe a páč nad tebou pak premejšlím, t ak tu písničku vlastně nevnímám, takže se mi asi ani nelíbí…vidíš jak jsi hroznej??!!

Pak zase jednou přijedeš a zlomíš mi srdce. V tom si přímo libuješ, že?!

S každým zklamáním se mi mění pohled na svět. V jeden okamžik je všechno nic a nemůžu to vzít zpět. ONA mi řekla, že osud je něco, co nikdy nezměníme, je totiž napsanej nesmazatelnou křídou na oblaku a tam dosáhnou jen andělé! Věříš na osud? Já ne. Myslím, že všechna to je jen na moji zodpovědnost a jsou to jen moje chyby. Nic není růžový a já ani nechci aby bylo. Mám ráda svůj černej svět. Víš, že jsem vlastně strašnej extrovert? Hm asi víš, že? =o)

Budeš můj anděl z mých nočních můz?

Doufám, že někdy změníš názor na to, že jsem hnusná, když hulím trávu a nejsem ta „vzorná a úžasná“ holčička. Prosím, slib mi, že tady vždycky budeš, když tě budu potřebovat!

A sakra už na mě nezapomínej! Páč to fakt bolí!!!

Komentáře

« Domů | Přidej komentář