Vždycky jsem byla proti,aby jsem měla piercing,nebo někdo v mém okolí!Myslela,jsem si,že to nosí jenom, no já ani nevím koho jsem si myslela!!! Až jednoho dne jsme se se sestrou bavili,že by si chtěla dát piercing do nosu,tak jsem ji to nejdřív rozmlouvala,ale pak jsem si ho chtěla taky nechat udělat do brady! Za nějaký čas jsme na to úplně zapoměli.Až se jednoho dne se moje ségra objevila před prací s piercingem v bradě!Ani my to neřekla a ukradla mi bradu =-), tak jsem nad vším začala znovu přemýšlet a jen tak jsem ve škole prohodila,že si udělám piercing do obočí!No a kamoš,že on ho chce taky,tak jsme se spolu vsadili,kdo si ho nestihne udělat do konce měsíce,toho druhého pozve na večeři! Jelikož my do konce května času moc nezbývalo,tak jsem si včera koupila barbellu se zeleným kamínkem(aby se mi hodil k očím=-D)a zavolala jsem do tetovacího studia,kdy asi budou mít čas!No a jediné volné místečko měli dnes,tak jsem si ho hned zamluvila! Přišla jsem do toho studia, a hned jsem šla na řadu,no jak všichni psali,že to nebolí,tak já myslela,že se zblázním!Nejhorší byly kleště,kterými si držel obočí a pak to nandavání piercingu!No byla to sranda,mě nejdřív ani špatně nebylo,ale moje ségra se na to koukala(trupka jedna) a ta se málem složila=-D. Je pravda,že to chvílema hodně zabolí,ale jsem hrozně ráda,že ho mám.

Přátelství,co je to za pojem???? Měla by to být souhra dvou lidí,kteří si rozumí,ať už mají stejné zájmy nebo spolu chodí do školy....Přátel můžeme mít mraky,stačí navštívit diskotéku,kroužek školu a vždycky se ten člověk dá považovat za kamaráda!Ale tzv.nejlepší kamarády máme už vyhraněné!To jsou osoby,který o vás vědí skoro všechno,ví co máte rádi a co zase ne!Jedna z věcí,kterou by vaše přátelé měli vědět,je kdy máme narozky pokud to jsou dobrý přátelé! Já jsem si myslela,že mám nejlepšího kamaráda pod sluncem,ale asi jsem se hodně zmýlila!Můj kamarád si nevzpomněl na moje narozeniny,ani když to měl napsaný všude pod nosem! Já nemám zapotřebý dostávat dárky ap.,ale člověka potěčí blbá sms nebo vzkaz,že si ten člověk vzpomene a ví že na něho myslíte! Strašně mě mile překvapilo,kolik lidí si vzpomělo!Strašně to člověka potěší!Asi už nejsem za tu dobrou kamarádku,člověk by si měl vážit všech kámošů a když najde nový,tak ty starý neodkopnout!Já vím jak je důležitý mít kamarády a nemusím jich mít mraky a stejně si všech vážím stejně a jsem za ně ráda!
tohle příslový je dokonalý!!.....Děláš-li si nové přátele, nezapomínej na staré. (E. Rotterdamský).....Ta osoba bude vědět!!!!

Přišla jsem na to,že život je velká zkouška,kterou musíme každý projít,někdo snáze někdo se musí potýkat,ze životními zkouškami pořad a pořád! Já mám nevím jestli štěstí nebo smůli,ale já jsem ta druhá skupina lidí. Jediný čemu můžu být v tomto životě vděčná je moje rodina,bez který bych řadu věcí sama nezvládla! Co jsem za svůj zatím celkem krátký život prožila bych nepřála nikomu,ani největšímu nepříteli,ale na druhou stranu se to asi mělo stát. Kdyby se to nestalo,asi bych v životě nepotkala takový dva největší kámoše,který mě v životě hrozně moc pomohli a jsem jim za to mooooc vděčná a v životě jim nedokážu slovy říci jak jsem za ně ráda a za všechno jim děkuji!!! Oni sami snad vědí o koho se jedná!(dadulka,baruška) jsou to sice kámoši, který nemám denně u sebe a je mi to moc líto,ale vím,že na tom světě sou a doufám,že oni ví,že jsem tu pro ně taky pořád. Můžu říct,že tyhle dvě osůbky my zachránili život! Moje rodina je v mém životě taky hrozně moc důležitá a těm musím taky poděkovat, takovou rodinu bych přála úplně všem! Jsme spíše jako kámoši,kteří řeší všechno společně,ráno nebo večer si sednou ke kafíčku a proberou co se za den stalo nebo něco podobnýho a chodíme společně i zapařit!Mnozí si pomyslí rodiče a na diskotéce,to musí být hrůza,ale kdyby jste byli s náma věděli byste,že to není tohle nesmíš,nepij ap. Život staví mnoho překážet a jednu takovou my postavil i tento týden! Měli jsme pejska,čikinku, v úterý oslavila 5 let a v ten den ji i operovali, dostala zánět dělohy,který se ji dostal na mozet a úplně nám ochrnula,ale lékaři se snažili dělat všechno proto aby to zvládla! My u ní stávili denně přes 5 hodin a snažili jsme se aby nás alespoň poznala, po čase se nám zdálo,že ví kdo sme! Na víkend jsme ji dostali domů,jestli se to třeba v domácím prostředí nezlepší,musili jsme ji krmit i dávat napít stříkačkou,sama prostě nic nezvládla ani se postavit na nohy nebo jenom zvednout hlavu! Myslela jsem,že se stane zázrak,ale příroda si to nepřála a my ji dnes museli dát utratit,protože přestávala dýchat a měla i bolesti! Dneska jsem si řekla co asi dělám špatně,že se mi život tak mstí,ale každý musí projít v životě řadou zkoušet a já už jimi musím procházet od dětství.Nic se v životě neděje náhodou!