Ahojda...

     Dnešní článek bude stručnej, možná, ale vše vyvsvětlující. Chci se totiž i Vás zeptat a sama tak trochu podivit nad životem samotným.

     Znáte ty stavy, že vás píchá u srdce, nemůžete dýchat, je vám špatně, a cítíte se, že to nezvládnete? Nemyslím infartk, myslím ten stav, kdy vám z vašich vztahů a okolí docházejí síly.

     Výborně, chápeme se, to jsem ráda:-). Mno a já mám pro Vás otázku- srdce. Myslíte si, že je možné, že po určité době je člověk už tak odolný, že mu nic nemůže ublížit? Že už je tak laxní, že jakákoliv informace je mu naprosto volná? Nic ho nepřekvapí a nevyvede z míry?

     Srdce vás nebolí...A toho se leknete a začnete si nadávat, že je to chyba. Vždyť jsou vzpomínky a "krásné časy". Ve skutečnosti zůstává jen mlhavá vzpomínka na to, co bylo pro člověka nejemotivnější. Na spadnutí z obláčku není nic špatného, tomu se říká otevření očí a pochopení reality, ne svého snu. A je pravda, že ty nejemotivnější zážitky má člověk stále u sebe. Ale kdyby člověk chtěl, nemá ani to.

     Člověk si musí postupně uvolňovat paměť na ty současné zážitky a lidský mozek nemá tak velkou kapacitu, aby si pamatoval i ty, které jsou utopené v moři:-).. Čas, je lékař. Možná je zbytečný používat přísloví a pořekadla, ale myslím si, že je v nich víc pravdy, než je člověk schopen leckdy sám pochopit.

     Takže když nemáte srdcebol a "měli by jste ho mít", tak se nelekejte, takový je život, přivádí nám neočekávané události a pocity. V tom je život krásný, nevíme, co nás čeká, a můžeme jen doufat, aby se splnila naše přání. A snažit se pro to udělat maximum.

     Já jedno přání mám a co Vy? Tak neseďte u počítače a běžte tam, kam Vás to táhne, ať máte nové zážitky, bez výčitek:-) Já udělám to samé...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář