BOLAVA

Jsou okamžiky, hodiny, dny i týdny a měsíce, kdy bychom raději ani nedýchali, protože každý náš nádech nás bolí, každé nové ráno nás bolí, ale vždy je tu něco, co nás snad i proti naší vůli donutí se znova zhluboka nadýchnout.
Právě si prožívám tu svou nekonečnou bolest, kdy se každé rano modlím svou modlitbu bolavých, aby nepřišlo žádné další ráno, abych nemusela otevřít oči a vidět prázdné místo vedle sebe, abych nemusela projít tím smutným prázdným bytem bez úsměvu a ranního políbení. Aby mi v uších stále dokola nezněla ta čtyři slova, slova tak bolavá, tak neobyčejně chladná, slova: už tě nemám rád.
Ale není nikdo, kdo by mou modlitbu vyslyšel a já musím čelit dalšímu smutnému dni, musím otevřít oči rudé od nočního pláče, musím tím chladným bytem projít, abych se na sebe podívala do zrcadla a té bledé tváři proti mě šeptla:
Neboj, bude líp.

A přitom tomu sama nevěřila.

Obcas je v me hlave tak moc veci, ktere se tlaci ven.....pak vezmu papir a tuzku a snazim se me rychle letici myslenky zachytit a doslova vecpat do slov....vim..nejsem basnik a nikdy jim nebudu....jen nechavam ta slova klidne plynout po bilem papiru .......