Nějaký čas si všímám kolem sebe toho, kam spěje tenhle svět - to, co nás všechny kolem obklopuje, ale především chování nás všech v téhle" podivné době" ...  Začíná to už třeba ráno, vyjedu od baráku, projíždím obcí  plus mínus předepsanou rychlostí, v dálce za sebou pozoruji káru, jejíž řidič vysokou rychlostí ve středu vozovky předjíždí jedno auto za druhým, pak se dostane na mou úroveň a jede dál, kličkujíc mezi auty v protisměru, týpkovi je prostě jedno, že tam jedou auta, uhýbají na kraja že by třeba někoho sestřelil, včetně chodců skákajících z přechodu na krajnici, to ho nezajímá.  Asi si říká, však co, lidí je jak sraček a letí si dál... Nedávno jsem si všimnul venku dvou mladých kluků, jak mlátí o dost mladšího chlapce, kopou do něj hlava nehlava, i když lehl na zem. Vletím mezi ně a s otázkou, co jim provedl, mi řekli  že se jim nelíbí jeho účes. Směšný důvod, jak si  vybít nadbytečnou energii... Nebo partička nezletilců, znuzených po škole, přemýšlí, jak si nějakým způsobem zpříjemnit volné chvíle, přičemž není asi nic lepšího, než se vloupat do myslivecké hájenky a s hromadou papíru úmyslně založit  vně požár a koukat jak chata lehá popelem, však co dvě mega škody  je drobnost... Poblíž Masarykáče ve dvě odpoledne vidím  v dáli dva  kluky jak strhávají starší paní   kabelku z ruky, ona křičí, v jejich blízkosti je docela dost lidí, ti se však otáčejí opačně, proč někomu pomáhat, však jich se to netýká... Smutné postřehy, nebo snad dokonce veselé?  Nevím, ale připadá mi, že současný stav  našeho pohledu na demokracii  a na to, jak správně žít, je přinejmenším zarážející... Veškerá sociální pravidla, která byla v minulosti  nastavena, jsou ta tam, lidé mají snahu se nezajímat o nic jiného, než o sebe, většinou... Nejsem žádným spisovatelem, kritikem současné doby, ale nemohl jsem pár řádky a několika případy z vlastní zkušenosti z okolí vyjádřit své "znechucení" nad tím, čemu se říká současnost... Nechci hlásat nesmyslná motta typu "mějme se všichni rádi", ale snad se stojí zamyslet  nad  tím, kde se svět bude ubírat, když naše netečnost a sobeckost vůči okolí  bude plynout ve stejném korytu řeky života jak nyní...