Naděje 12.Květen 2009
Proplouvám životem,dostala jsem ránu, ted ležím na zemi, mám plnou hlavu,chtěla bych se zvednout, ale špatně se to hojí, vzpomínky tlačí mě k zemi, hrozně to bolí. Čím víc chci zapomenout,tím víc si vzpomínám,tu nesmyslnou rovnici, ted denně proklínám.Co bude nynní dál?Jak budu žít?Zbývá jen naděje, že bude líp
napsal/a: jumalaj 09:51 | Link
