pravda 23.Duben 2009
Píši a vím že nikdy nebude čísttyto řádky.
Píši a vím že nikdy se už nevrátí zpátky.
Píši abych se aspoň svěřila vám,
s tím jak mě mrzí že náš úděl znám.
Abyste všichni znali můj osud,
který nechápu dosud.
Překrásné věci mi do života dal,
než jsem se nadala tak mi je vzal.
Nechal mi jen tělo ve kterém byla prázdnota,
kterou pohlcovala lidská samota.
Nechal mi jen trpký výraz a pláč
a s úsměvem pravil: „Nemáš zač.“
A já se musela smířit s pravdou,
že mé kroky ho stěží najdou.
Že už nic z toho se nevrátí
a jak se zdá vůbec se tím netrápí.
A tak mi nic nezbývá než sedět a psát,
aby všichni věděli co on nebude znát.
