| DALŠÍ BLOG »

kacarovi

Domácí úkol zadaný proboštem Krátkým

Opustil jsem byt ve středu Šumperka a nastěhoval se na vesnici do chatky pod lesem v Oskavě. Pod chatou mám sad a zahradu. Jsem sám ale rád bych poznal ženu z mého okolí. Mám se nádherně a večery tady jsou kouzelné, romantické, plné života. Můžete mě navštívit. Je u mě kde přespat. Jídlo, pití a vše, co máte rádi, sebou. napsal/a: kacarovi 14:40 Link komentáře (0)

Poznávám novou kamarádku od Výškova a přemýšlím,jak ji pomoci v jejích problémech s váhou,se kterými se mi svěřila.Ptám se jí,co pro to dělá aby zhubla.Píši ji osvědčenou radu:
  Je třeba zahřívat pohybem klouby aby se otevřela mazací burza a dostatečně vyživovala kloubní chrupavku.Když budeš při své váze jen popocházet,klouby se nemažou,nevyživují a chrupavky se ničí.Chce to denně chodit rychlejší chůzí tak na hodinku a půl,těch 8-10 km.Máš-li psa,on to přivítá.
Hned mě napadly ženy ze společenství:Milej pane,jakej máte důvod,věčně ve vašich příspěvcích,urážet ženy při těle?
Střelcová Myslim,ze pan by se mel na sebe podivat do zrcadla...a pak se trochu zamyslet...ovsem pokud ma cim...Kačko určitě se pro Vás najde,držim palečky:-)Ale na toho pána,co tak negativně posuzuje jiný lidi velký bacha!!!!!Ten má totiž tááááááákhle velkej problém sám ze sebou!!!
U Vás pane Pavle mě velice udivuje,že pracujete pro charitu a jste křesťan.Já sama jsem věřící a pracuji na Paliativní péči.Tady platí pořekadlo-nejni křesťan,jako křesťan.A pak se my křesťané můžem divit lidem,který víru nechtěj přijmout,když se setkaíj s člověkem,jako jste Vy!
..a to je ten problem.....pak ta charita vypada ,tak jak vypada...pan je toho zarnym dukazem....
jj je to tak,jak píšete paní Dano a mě je z toho strašně smutno,protože i v mém zaměstnání(poslání)se najdou takový Pavlové,který spíš ty lidičky vysávají....a nejlépe je,že si říkají křesťani...jsou to hadi!!!!
Pan Pavel némá zájem pokračovat v debaťe koukám,asi se chytl za frňák:-)
Pani Vladko,pan Pavel zjistil,ze nekdo odhalil jeho nadstandartni ego...co dodat...
verim Vam,ze Vam je smutno z toho,ze takovy podobni lide se povazuji za krestany.....
Tak jsem těm kráskám odpověděl:
Tak jsem sem zavítal a vidím jen hejno sršní.Vám se to už plete v hlavě.To si říkáte věřící lidé?Nikdo můj komentář nepochopil?Jsem masér,dotýkám se zničených kloubů obézních žen s křečovými žíly a prosím Krista o uzdravujicí moc,abych aspon zmenšil tu bolest žen,kterou pocitují při každém kroku.Dávám rozumné rady,které nejsou žádné urážky a projev nepřátelství k obézním lidem.Ženské,měly byste se hodně kát za odsuzování jiného křestana.Má nás spojovat láska jeden k druhému ale co tady ted vidím,tak pochybuji,jestli jsem na správné adrese.Katku já chápu,nemá to lehké ale musí vše špatné ve svém životě řešit a to i svou obezitu.Mohu ji v tom pomáhat a nebo se jí zastávat,jak vy ale tím jí asi těžko pomohu.Co vy jste pro ni udělali?Čím jste jí pomohli?Těmi útočnými řeči?Prominte,že jsem se vás v něčem dotkl.Ted jsem sledoval na Noe Katku Lachmanovou.Měla přednášku na konferenci o milosrdenství.Byl jsem tam,seděl jsem mezi těmi tisíci lidmi ale rád jsem si její rady připomněl.Proto jsem tu chvíli nebyl.Přemýšlím o dobru a chci dávat to,co smím a mohu.Myslím na ty,co trpí,co umírají v nemocnici za plentou a ostatním tam hraje rádio aby je nerušilo to sténání umírajícího.Nikdo se nezvedne,nechytne člověka v té poslední chvíli za ruku a nemodlí se za jeho duši.Já to udělal a stal se zázrak.Čekali,že dodýchá tu nacházející noc a je jí líp,sama už jí,moc modlitby i lásky jí vrací život.Zkuste to také... napsal/a: kacarovi 00:44 Link komentáře (0)

Nastoupil jsem v Šakvicích do autobusu a za 40 minut jsem byl u kostela v Žarošicích.Procházel jsem stánky s křestanskou literaturou a skoro vše jsem znal.Vstoupil jsem do kostela,poklekl a měl pochybnosti,zdali má pout bude mi přínosem.Tu jsem pocítil u srdce teplou vlnu lásky a věděl jsem,že mě Marie zdraví.Svěřil jsem ji své pochybnosti,mé chládnoucí srdce a prosil o uzdravení duše.Tu ta horoucí vlna zesílila,až mi ukapávali slzy a potom odešla k jiným.Vím,že mi dala sílu k boji proti síle zvyků.Uvědomil jsem si,kolik lidí ji tu prosí,kolik lidí v její moc doufá.Jsou na tom o mnoho hůř,než já.Šel jsem potom do dvora k podium a sledoval,jak Mariini poutníci stárnou.60%lidí bylo žen o hůlkách.Mladých bych mohl na prstech počítat.Byl jsem na setkání mladých v Olomouci,kdy mladí zaplnili celou katedrálu.Tady vidím jen důchodkyně.Láska k Marii vymírá?Stejně jsme zaplnili skoro celý prostor.Ústředním tématem byl růženec.Po mši byl průvod do kostela a ten byl už plný.Vyšel jsem si na balkón a sledoval vše z vrchu.Ucítil jsem,jak celý kostel vibruje láskou k Marii,jak každá touží ji oslavit zpěvem.Ke mě na horu se nesl mohutný zpěv.Ten konec je vždy úžasný.V autobuse jsem přemýšlel nad mojí změnou.Ponese pout ovoce?Pevně doufám,že ano. napsal/a: kacarovi 21:59 Link komentáře (0)

napsal/a: kacarovi 21:58 Link komentáře (0)

Jak se váží víra?Je to už 10 let.Jel jsem na kole za matkou do nemocnice a v Kobylí jsem byl na mši.Nechtěl jsem někomu sednout na jeho místo a tak jsem počkal,až začne mše a tam,kde bylo místo jsem poprosil,mohu-li přisednout.Vítala mě usměvavá tvář ženy.Při modlitbách jsem cítil z ženy silnou energii lásky.Já seděl vedle mnoha lidí ale tak krásné prožívání mše svaté jsem cítil poprvé.Bylo mě to moc líto,že věřící nejsou takoví,jak tato žena.Víš,ona měla také silný zážitek.Dokáži koncentrovat energii lásky a silně vyzařovat.Byl jsem ji vděčný za tu lásku k Bohu,k bližním a oplácel jsem ji její záření.Po mši jsem pozdravil bývalého kolegu a byl jsem pozván na oběd.Poznal jsem jeho rodinu,jeho dcery.Potom jsem jel dál do Hodonína.Na tu neznámou ženu vzpomínám často.Ach,kdybych podobnou našel,nikdy bych ji už neopustil.Víš,já nejsem svatý ale cítím Krista.Než odcházím ze mše,vždy se u kříže zastavím a poděkuji mu za tu chvíli s ním.Někdy toho mám víc na srdci,jsem s ním déle.Je to různé-síla jeho přítomnosti.Někdy ho necítím.Jeho láska mě mnohdy přepadává v nebezpečných chvílích s takovou silou,že sotva uřídím auto,přes slzy nevidím a srdce mi blázní tou jeho láskou.Ještě štěstí,že mě nebere k sobě.V bezvědomí bych asi v autě zle dopadl.Víš,stačí málo a jsem u něj...Tělo většinou nechávám pod dohledem psa,než se vrátím zpět.Ne,nejsem svatý,jen mám pootevřené dveře na onen svět a mohu tam i zpět.Jednou se mi podaří ukecat Ježíše aby si mě tam nechal.Co ty a Ježíš?Pavel. napsal/a: kacarovi 00:44 Link komentáře (0)

napsal/a: kacarovi 00:41 Link komentáře (0)

Bojovat slovem je těžké. Exupéry to uměl a přes to sedl do letadla a přijal čistou smrt. Nemohl žít a nebojovat, když tolik jeho přátel zemřelo.Co všechno jsi od Exupéryho četla?On psal své příběhy ze života a k tomu komentáře,Citadela,ta posmrtná je psána jinak.Líbil se mi ten film pro děti,jak použili Malého prince ke zkrocení staré čarodějnice-staré hubaté báby.To byly myšlenky v akci.Že bych zkusil něco podobné s mou ženou?Dobrý nápad...Mě se líbí ta kapitola o těch zmijích doma pod stolem ve Francii za války.Často s lidmi hadi žili v míru,chytali jim hlodavce a chránili dům.Jak by chtěl někdo cizí v domě ublížit domácím,často v rozčílení uštkli.Ptoto ho ty ženy varovaly aby nedělal prudké pohyby a nezvyšoval hlas.Bavily se jeho strachem a zkoumaly jeho odvahu.On také věděl,že ho zkouší a přemýšlel,jak zvládnout tu situlaci,když mu po nohách lezly zmije.Kdo by chtěl mít v kuchyni pod stolem divoké zmije?Já tu pár týdnů v roce mám v noci plnou kuchyn okřídlených mravenců.Když ráno vztávám do práce a rožnu v kuchyni,tak začne rej.Je jich plná záclona,plné radiátory a tet to lítá kolem světla nad stolem a padá to do jídla,do pití.Nikdy mě nenapadlo bojovat proti vůli milionům jiných tvorů.Nic na světě není mého a oni tu jsou stejně doma,jako já.Normálně jim stačí podzemí ale když se jednou za rok musí rojit ti okřídlení,je to podle zákona přírody a musím těch pár dní vydržet a oni vždy za světla zmizí a po týdnu natrvalo.Žena mě to vyčítá abych něco dělal,že tak nemůže žít. Jsou na to různé přípravky,jedy...Je to jak zabít zdomácnělého hada,který nechce lidi obtěžovat,jen tam v míru žít a chytat myši.Lidi jsou bezohlední a hada většinou ubijí nebo otráví.Jak ty by ses zachovala?Bůh je tvořivá energie(duch).Náš svět,na kterém žijeme je jen energie.Hmota je stvořena z energie.Čím rychleji se atomy,neutrony,protony kmitají,tím je hmota husčí a tvrdší.Potom je hmota utvořená k životu a spojením hmota-duch,vzniká živá bytost.Duch je v každé živé hmotě-květina,strom,zvíře,člověk.Každá naše bunka v těle je si vědomá své existence,má své pocity,potřeby lásky a vyživy.Tak jako Bůh pečuje svou tvořivou energii o celý svět,o naše těla,tak my máme povinost se starat o své tělo,které nám svěřil k hmotnému životu.Tělo nestačí jen dobře krmit,držet v teple ale udržovat se v kondici,milovat své tělo a děkovat Bohu za ten zázrak,za tu možnost žít ve hmotě.Víš,ty bunky,mikroby a mnoho jiných nám neznámich bytostí žijí v našem těle,jsou z části jeho součástí.Náš život je podmíněn jejich spoluprací.Vznikne-li nesoulad,zlo,boj,tak trpí celé tělo,onemocní.Proto věřící děkují za jeho lásku,za jeho ochranu,pokoj v duši.Moc dobře ví,že bez něj by tu nic neexistovalo,jen díky němu mohou zdravě žít,vzájemně k sobě cítit lásku a plnit svůj život krásnými zážitky.O to mi jde i tet.Aby ses těšila na každé mé psaní,jenž ti dá spoustu inspirace k přemýšlení a cítila tu vzájemnou spolupráci,jenž je důležitá k životu v společensví lidí.Obohatí se tím život každého z nás.Víš,moudří v Boha věří a celý svůj život se jej snaží poznávat.Ne,to není odtržení od života ale právě schopnost jej plně prožívat,vychutnávat a být pro druhé přínosem svým poznáním. Tím,že nastříkáš na mravence biolit nebo jiné jedy,tak vlastně v přírodě rozpoutáš zlo,místo spolupráce vznikne boj a celá příroda i svět onemocní.Bůh je láska a spolupráce na díle dobra.Zvolíme-li boj,zabíjení,nesnášenlivost,zveme do naší duše zlo-Dábla a uzavíráme se dobru a lásce.Takže ty budeš mravence trávit,hady utloukat a všeho,čeho se bojíš,to zničíš,zabiješ.Cítiš tu svou špatnost?Ti mravenci se rojí v noci-k ránu a se světlem zalézají do podzemí.Nikomu potom nevadí.Žena je kdysi vystříkala biolitem a uklízeli jsme mrtvoly týden.Další noc tu byly další.Jsou jich miliony a mají jednotnou vůli.Co když dostanou popud z velení-zničit lidi v domě.Jak dlouho přežijeme?Umí kousat a mají silnou kyselinu,která rozkládá bílkoviny a těla ulovených much a housenek.Máme proti takové vůli šanci přežít?Mravenec je nejsilnější tvor na zemi v poměru ke své velikosti a co všechno unese a přežije.Není radno je pokoušet.Chci žít s nimi v míru a oni mě také nechají žít.(Jsou to ti velcí černí mravenci.)Jinak ten problém tet nemám ale bývá to každý rok.Člověk si spokojeně a klidně žije a netuší,že pár metrů pod nohami je obrovská zvířecí civilizace,miliony tvorů,kteří tam žijí celý svůj život a jejich tajný neznámí život je zázrakem.Musí jíst,pít a mají určitě odpad a vše oni vyřešili,my ne!Možná právě v tom můžeme objevit Boží moudrost,která je dána zvířecí říši.Lidé jsou pyšní na svůj rozum a proto nám Bůh tuto moudrost nepředal.Zvířata tuto pýchu neznají,životem je vede pud a v něm je vtištěn Boží plán s každým tvorem na zemi.Možná i v nás je ten program,jen mu pozorně nenasloucháme a tak přicházíme o přímé spojení s Boží moudrostí. Trápí mě,že jsem se nikdy nesetkal s dílem Tomáše Kempenskýho.Nikdo mi o něm neřekl a proto jsem jeho myšlenky nehledal.K poznání je nutně třeba otázek-zdroj toho,co nás zajímá.V duchovnu je ukrytá síla poznání a je k dispozici každé duši-v pamětové energii.Je to jak internet ale dokonalejší.Má jednu nevýhodu-nedá nám poznat odpovědi na nevyřčené otázky.Proto tu,na tomto světě je důležitá zvídavost.Ty otázky bez odpovědí nám budou nesmírným bohatstvím.Lidé bez zájmů a bez otázek tuto pamětovou energii nijak nevyužijí a budou ochuzeni o lidské poznání,nastřádané po tisíceletí lidského rodu.Počítám,že jim to nebude ani vadit,když jim to nevadilo ve hmotném světě.Uvažuji o hodnotě každé duše.Zdali ty,co si tam nesou široké poznání,mají nějakou výhodu před ostatními.Jde o to,že v duchovnu duše získávají mnohé netušené schopnosti ale když o nich nebudou vědět,to poznání jim nebude dáno a nebudou mít možnost tyto schopnosti využít.Je to stejné,jak tu na zemi.Také máme netušené schopnosti ducha,které nám jsou k dispozici,jen o nich vědět,cvičit se v jejich používání a užívat jich k našemu prospěchu.Máš s tím nějakou zkušennost?Pavel.   napsal/a: kacarovi 00:39 Link komentáře (0)

V loni jsem jel na skůtru kolem naší vlasti-navštívit tety,bratra,a řeholní sestry v Rokole.Byl jsem tam dvakrát-autobusem s naší farností-Strachotín,Popice,Šakvice.Sestry byly vždy srdečné,plné lásky,pokoje.V loni bylo málo zájemců-zájezd se zrušil ale mě to tam táhlo a zařadil si to poutní místo do plánu cesty.Když jsem vyjel od Prachovských skal,začalo pršet.Pod pogumovanou bundou jsem byl mokrý,na benz.pumpě jsem se převlíkl do suchého ale v Novém Městě jsem byl durch mokrý.První člověk,kterého jsem se optal na cestu mi přesně odpověděl,kam dál.Já stejně bloudil a skůtru došel olej,začal pronikavě pískat.Viděl jsem stodolu u domu s motorkou,tam jsem zastavil a prosil o pomoc,že nemohu dál do Rokole,které hledám.Muž-50 let mi nádrž naplnil olejem a přijal jsem jeho dar pomoci-nechtěl nic a přál mi štastnou cestu do Rokole.Já umím dávat i přijímat dary,znám cenu daru a mé díky,přání pokoje,Boží lásky tam u něj zůstaly.Přijel jsem k poutnímu domu a prosil o místo k usušení,o něco teplého,o pohostinství-roztřesený zimou,promoklý na kost.Měli tam školu v přírodě-plno.Sestra mě poslala na horu,k domu sester.Zvonil jsem tam a ozval se hlas,který mi zdělil,že místo nemají,pomoc nemůžou.Prosil jsem o dovolení si postavit stan v hájku za kapličkou P.Marie.Svolení jsem dostal.Stále pršelo,háj plný šišek.Vyčistil jsem 2 metry,postavil stan,oblékl poslední suché oblečení-pižamo a třesoucí zalezl do spacáku a s modlitbou na rtech k P.Marii usnul.Odpoledne jsem se probudil,cítil jsem se dobře-přestalo pršet a stal se zázrak.Na kapli a okolí zasvítilo sluníčko.Rozvěsil jsem mokré oblečení a děkoval P.Marii za její uvítání,že ví o mě,za tu lásku,kterou mi tak prokazuje.Z domu vyšla žena s knihou,sedla na lavičku,četla.Přisedl jsem si k ní a povídali si.Byla ze Slovenska a já tam mám přítele v semináři.Znám,jak tam lidé cítí víru z jeho slov.Povídala,že zemřela v domě sestra,je tam smutek,sestry se modlý za její duši a proto se mi nevěnovaly.Já ji neřekl o svém pocitu-lítosti.Sestry ve smutku zapomněly,že někdo klepe na dveře,potřebuje pomoc a dveře zůstaly zavřené.Mariiny sestry selhaly ale P.Marie mě neopustila,hřála,vítala.Já klečel u ní v kapli,děkoval za lásku,za péči o mě.Oblíkl jsem si na pižamo vlhkou bundu a prošel tamní křížovou cestu,cítil jsem u zastavení energii modliteb.Cítil jsem s Kristem a on mi dával pocit vděku,přítomnosti.Získal jsem tam silný zážitek-teplo Boží lásky.Povečeřel jsem na lavičce za kapličkou a poslal pár sms svým blízkým,ženě.Měl jsem klidnou noc a ráno já P.Marii poděkoval-jsem ji zasvěcen.Dostal jsem od sester růženec po páteru,koupil Mariiny fotky,které rozdávám a jel dál,k matce na Šumperk.Pavel. napsal/a: kacarovi 21:37 Link komentáře (0)

Když jsem v bezvědomí,chrání mě můj pes-než se proberu.Je to tak,jsem úplně bezbraný,vydán komukoliv na pospas.Naštěstí lidé nejsou krvelačné šelmy a neubližují.Vědí,že se to může stát každému.Církev odmítá víru,že nesmrtelná duše prožívá hmotný život opakovaně.Já tomu věřím a proto si umím představit,že ten rostoucí plod jsem Já-Bůh mi dal možnost žít jinak a své chyby napravit.Je to Boží dar obrovské ceny a nějaká sobecká bezohledná žena rozhodne,že se jí nehodí být tet matkou a požádá lékáře aby mě za živa roztrhal a vycucl z dělohy.Nemohu se nijak bránit,jen trpět a má krev bude křičet k Bohu pro zločin proti lidskosti,proti Bohu-jeho vůli.Dnes bylo čtení o Sodomě a Mojžíšovi.Četl jsem to osobně,jak Mojžíš smlouval z padesáti na 10 spravedlivých,jenž ctí Boha.Tak se snažil,měl víru,že je nalezne a zachrání celé město.Je to tak smutně pravdivé.Já také věřím v lidi ale být bezbraným plodem-kdo se mě dnes zastane proti pohodlnosti,sobeckosti,lhostejnosti k mému životu.Mám strach!Vy,co toto čtete,necítíte úzkost u srdce,tu svou vinu z lhostejnosti.Denně stříká neviná krev a křičí k Bohu.Jak dlouho toto Bůh bude trpět?Nedošla mu právě tet TRPĚNLIVOST?Strach mi svírá hrdlo,bere dech,srdce se mi svírá úzkostí a Bohu přiznávám-JSEM VINEN!Jsem hodný trestu,zatracení pro svou lhostejnost.Je ve stejné rovině jak vražda!Stále neslyším ten rozhodný hlas:NE POTRATY!Prominte,že tak tiše křičím./Je to sobeckost otce,někdy matky.Někdy je to vina doktora,léků...Lidé už jsou svobodnější,než drív,mohou dělat,co je bavi a přístup k povinostem je linkavý.Už si zvykli na pohodlí,na snadný život.Také mají zájam o sex,líbí se jim a na důsledky svého jednání nepomýšlí.Nechávají to vše na ženě-myslí,že brát antikoncepci je její povinost,když nechce mít dítě.S tím,že žena touží po dítěti,na to muži nepomyslí.Potom jsou zaskočeni a kde není láska,odvaha se poprat s novou úlohou v životě,tam vítězí sobeckost,bezohlednost,pohodlí,zlo.Dříve mezi lidmi byla víra v Boha,jeho desatero Božích přikázání,hrozba smrtelného hříchu.Tet jsou duše lidí prázdné,mrtvé svou duchovní leností a zlo,sobeckost má volný prostor ve většině z nás.Díky tomu se dějí hrozné věci,rvou,trhají se zplození lidé z lůna matek,lidé se zabíjí na ulicích-jen tak-bez jejich příčiny-terorismus.Pro bezpracný zisk se páchá cokoliv zlého.Pomůže modlitba?Má dost velkou sílu?Mám strach...Ježíš nám řekl:Já jsem tet ve Vás a zázraky tet budou konat vaše ruce ve jménu mém.Takže modlit se-to je málo.Proto tu sedím,píši a prosím o radu.Pavel. napsal/a: kacarovi 21:33 Link komentáře (0)

Když jsem byl mladík,měl jsem babičku,která bydlela sama v domku na okraji města.Měla poškozenou rovnováhu v uchu a tak nikam nevycházela,seděla za oknem a sledovala svět za ním-přemýšlela o lidech,co žili na dohled.Já věděl,že je stále sama a tak jsem za ní často chodil,trhal ji luční kvítí.Tenkrát jsem nebyl tak komunikativní a ona také upovídavostí netrpěla.Někdy jsme tam spolu u okna seděli a povídali si o jejím světě.Babička byla bystrá a přemýšlivá.Byl jsem s ní moc rád.Naučila mě řeč srdcí.Když jsme tam oba tiše seděli,koukali z okna a mysleli na sebe navzájem.Já cítil u srdce její lásku,cítil jsem,jak si mé srdce s jejím povídá.Byly to pocity tepla,vlny hřejivého dobra,touhy po porozumění.Hodiny jsme tam spolu seděli a srdce si v lásce povídali.V 90 letech mi babička umřela na mrtvici.Byl jsem potom dlouho sám-moc mi chyběla.Chvíli mi na mou řeč srdcí odpovídala i po smrti ale kontakt umlkl.Byla to hodná žena a tak si našla své štěstí na onom světě.Nechtěl jsem ji táhnout zpět na tento svět.Moc ji přeji Boží spravedlnost,Kristovu lásku.Moc ji děkuji za to umění-řeč srdcí.Přiblížilo mě to k Ježíši,k Marii,k Bohu.Oni také mluví touto řečí.Toto znát je velký dar.Dík Aničko tam na nebesích.Pavel. napsal/a: kacarovi 21:30 Link komentáře (0)

Starší články >

Poslední články

• Seznámení?
• Soudržnost otylích žen?
• Pout do Žarošic.
• Bolest a nový život:
• Vzkaz kamarádce:
• Co jsem pochopil z trhu v Ivančicích:
• Hledání Boží moudrosti.(komunikace s přítelkyní)
• Vnímání lásky P.Marie
• Potraty
• Řeč srdcí

Archiv

• 2022 Srpen (1)
• 2014 Červen (1)
• 2011 Květen (2)
• 2011 Březen (3)
• 2010 Září (3)
• 2010 Červen (1)